PRÁCE 🧰

BMW 767iL Goldfisch: Nejšílenější BMW světa

5. 5. 2024 2 min. čtení diskuze (1) Tipy a rady BMW

BMW 767iL (E32) z roku 1987 je legendární model, který se pyšní titulem nejluxusnějšího BMW všech dob. Znáte toto monstrum?

BMW 767iL Goldfischs: Nejšílenější BMW světa

Představte si BMW řady 7 s motorem V16. Zní to jako sen, že? V roce 1987 se tento sen pro BMW málem stal skutečností. Postavili prototyp s názvem "Goldfisch". V době, kdy automobilový průmysl nabízel primárně konvenční řešení, se BMW rozhodlo překročit hranice a experimentovat s něčím velkolepým - motorem V16.

Konkurence Mercedesu

Projekt, známý pod kódovým označením "Goldfisch" (německy "zlatá rybka"), byl zahájen v 80. letech 20. století s ambicí ukázat, kam až může BMW zajít v oblasti inovací a výkonu. Tento motor V16 nebyl určen pro masovou produkci, ale spíše jako demonstrace technického umu a vizionářství BMW. Tento unikátní stroj vznikl v reakci na rostoucí konkurenci ze strany automobilky Mercedes-Benz. BMW si dalo za cíl postavit vůz, který by byl silnější, stabilnější a luxusnější než nejsilnější S-Klasse té doby.

Samotný motor byl technickým skvostem. S objemem přesahujícím 6 litrů nabízel nevídaný výkon a točivý moment, který by v té době překonal většinu dostupných motorů. Navíc byl Goldfisch vybaven jedinečným chladicím systémem. Místo tradičního chlazení vodou byl motor chlazen olejem, což byla technologie převzatá z vysokovýkonných leteckých motorů. Tento systém byl vybrán kvůli jeho schopnosti efektivněji odvádět teplo z většího počtu válců, což bylo klíčové pro udržení motoru ve výborné kondici i při extrémních zátěžích.

Vzhledem k rozměrům a výkonu motoru V16 bylo zapotřebí najít vhodný testovací model, do kterého by byl motor instalován. BMW se rozhodlo použít model 750iL (E32), který byl pro tento účel výrazně upraven. Pro umístění neobvykle velkého motoru musela být přepracována přední část vozidla, což zahrnovalo úpravy kapoty, chladičové masky a celkové struktury předku auta. Tyto modifikace nejenže zajistily dostatečný prostor pro motor, ale také poskytly vozidlu unikátní a agresivní vzhled.

A jak to vlastně vypadalo na papíře?

Výsledkem byl automobil, poháněný 6,7litrovým V16 motorem o výkonu 408 koní a točivém momentu 613 Nm. Díky tomu zrychlil z 0 na 100 km/h za pouhých 6 sekund a dosahoval maximální rychlosti 282 km/h.

Monstrum pod kapotou si ale vyžádalo svou daň. Motor byl tak velký, že se nevešel do motorového prostoru a musela se pro něj udělat speciální úprava. Dvanáctiválec v sériové sedmičce už tak zabíral dost prostoru, ale V16 ho potřebovala ještě více. Chlazení se muselo přesunout do zavazadelníku a zadní panely s otvory a žebrované zadní čelo zajišťovaly proudění vzduchu. Prototyp vypadal spíše jako stíhačka než luxusní sedan.

Prototyp s motorem V16 plnil představu o "Super Sedmě", ale sériová výroba byla stále v nedohlednu. I když automobilka BMW doufala v uvedení vozu na trh, vývoj se nakonec zastavil. V dnešní realitě s emisními limity a drahými palivy je návrat šestnáctiválce do aut velmi nepravděpodobný.

Zdroj info: BMW, The Drive.
Zdroj médií: Depositphotos, YouTube (https://youtu.be/OnOq7IsaiKE?si=T82arTKj3P0CJyec).
Nikola Vrablová

Autor článku
Nikča snila o tom být ekologem - láska k autům ji ale přivedla na jinou cestu. Od školy si chodívá odpočinout na garáž, kde opravuje svůj německý šestiválec.

Vladimír, 7. 5. 2024 6:01
Pamatuji dobu, kdy i kolem víceválcového motoru do "V" bylo ještě relativně dost místa na běžné servisní práce. Ale při pohledu na tu krásu pod kapotou mě napadá, že sebemenší servisní úkon na tomto motoru by byl pro automechanika nejspíš očistec a "velká" servisní prohlídka by se asi díky tomu počítala ne na hodiny ale asi na dny :-).
Ovšem zásadně jiný názor mám na nevzhledné vstupy vzduchu ke chladičům vzdáleně připomínající styl používaný u Ferrari. Myslím, že by se daly vyřešit mnohem elegantněji. Možná měly působit agresivně a originálně ale opak je pravdou. Ke krásným vyváženým a ladným tvarům původní karoserie se vůbec nehodí a jsou na ni doslova přilepené. Už na první pohled tam nepatří. To už mřížky na T-603 a i na Š. MB 1000 (před modernizací) jsou elegantnější. Dle mého soudu by se sem designově více hodilo provedení ve stylu NSU Prinz nebo jen jako štěrbina (něco jako u Š. 130 RS) s decentně vystupující nasávací hranou nad boční linií karoserie.
To naopak zadní mřížka s vodorovným žebrováním pohled na záď nijak neruší a docela tam i pasuje.
Jasně, design vnímáme každý po svém. Co se jednomu líbí, druhému třeba ne. Tak to je. Takto tedy vidím já sám za sebe.

Podobné články