V posledních měsících začínám dost vnímat rozdíl mezi dnešními auty a těmi o dekádu a víc staršími. Jistě, jsou neporovnatelná svými výkony, spotřebou, schopnostmi podvozku, technologiemi a řadou dalších faktorů, ale přibývá k tomu i jakýsi pocit stísněnosti.
Dejte nám veselejší interiéry!
Ten pocit, jako umí v člověku vyvolat některé brutalistní stavby, které dovedou opanovat prostor ve kterém stojí a upozadit okolí. Na člověka to může působit až trochu děsivě. A dnešní auta? Ta zase mají často ve zvyku řidiče obklopit. Tmavé, neveselé interiéry dodají pocit “obklopení hmotou”. Mohutné středové tunely tvoří optickou i reálnou překážku mezi řidičem a spolujezdcem.
Také čtěte
Málokdy je k vidění oplastování jiné než černé, šedé, nebo hnědé barvy. Ano, lze si vybrat i světlý interiér, ale čistěte se s tím pak. Navrch té temnoty pak ještě tmavá stropnice a posádka si připadá jak v hrobce. Nešlo by tomu občas dodat trochu víc optimismu a osvěžit interiér třeba barvičkami? Nemusí to vypadat jak na pouti, stačilo by prostě sem tam něco, klidně jen nějakou linku…
K sepsání tohoto textu mě inspirovala, přiznám se, Honda. S těmi barvičkami se tedy zatím moc nerozjeli, ale seděl jsem v Jazzu a hned v prvních sekundách jsem vnímal tu krásnou vzdušnost. Středový tunel je tam krásně subtilní a útlý, černá je rozbitá bílou a palubní deska se nezvedá výš než je nutné. Pak jsem jezdil týden v Hondě e - to byla ještě úplně jiná kapitola. Nikdy bych nevěřil, že může být uvnitř auta takové útulno.
Možná někomu vyhovuje ten pocit, že ho jeho vůz tak trochu obejme, možná to někomu dodává pocit bezpečí. Mně je ale lépe v autech, ve kterých si nepřipadám jak ve svěrací kazajce.
Zdroj médií: Depositphotos.
Diskuze (0)
Podobné články
