Po Chorvatsku a Polsku jsme se rozhodli vydat i do Itálie, jako populární dovolenkářské destinace. A jelikož jsme neměli na tu dobu domluvené žádné testovací auto, tak jsme si prostě jedno půjčili.
Do italského Bibione Hyundai i30 Kombi za 2477 korun (1. díl)
Články na téma Hyundai i30 do Itálie:
- Do italského Bibione Hyundai i30 Kombi za 2477 korun (1. díl) - právě čtete
- Do italského Bibione Hyundai i30 Kombi za 2477 korun (2. díl)
- Do italského Bibione a zpět Hyundai i30 Kombi za 4487 korun (3. díl)
V úterý 6. června jsem přebral praktický Hyundai i30 v kombíku v Praze, který jsme si půjčili od Car4Way. Podepsal jsem jednoduchou smlouvu a frčel si to směrem k domovu. Co se mi líbilo, byl stav auta – vyčištěné a prakticky nové, nemělo za sebou ani tři tisíce kilometrů. Pozitivem byla i automatická převodovka. Na delší cesty je to skutečně lepší a méně únavné, než když si člověk musí řadit sám.
Cesta přes Linec a Salzburg
Nicméně na středu už jsem potřeboval mít zamluvené ubytování, takže ještě vybrat hotel, koupit dálniční známku, sbalit se a připravit na cestu. Trasu jsem v zájmu zjištění maxima informací volil jinou tam a jinou zpět. Do Bibione, tedy cíle cesty, jsem chtěl vyrazit přes Linec a Salzburg, zpět potom klasicky přes Vídeň. Startovní bod jsem měl Čáslav, takže během dvou dnů mě čekala porce zhruba 1600 kilometrů.
Následujícího dne ráno jsem se tedy vykopal po šesté z postele, osprchoval se a řádně nadlábnul. Možná tomu nebudete věřit, ale jíst někde na cestách je poměrně nákladné, takže je lepší vyjíždět s plným žaludkem. A ještě jedno doporučení – lahev vody s sebou, na čerpačkách je dost drahá. Co se týče auta, tak jsem akorát dolil vodu do ostřikovačů a nádobku naplnil skutečně do maxima. Tím jsem se opět snažil vyhnout vydání nekřesťanské sumy někde na rakouské benzínce cestou zpět. Jestli totiž něco nesnáším, tak zašpiněné přední sklo, přes které není pořádně vidět, takže kapaliny do ostřikovačů mám docela spotřebu.
Litrový objem není na škodu
V 6:57 tedy vyjíždím a studený agregát dává docela najevo, že má jenom tři válce. Projev má do zahřátí skoro až dieselový, což po pořádném zajetí, tedy porci 5-8 tisíc kilometrů, z části jistojistě zmizí a jeho chod bude o něco kulturnější. Čím mě ale zaujal, byla čipernost a ochota zrychlovat.
Kdybych to nevěděl, tak bych mu litr objemu netipoval, naopak bych ho šacoval minimálně na dvanáctistovku. 88 kW výkonu a 172 Nm krouticího momentu ve spojení s DCT skříní nepůsobí vůbec líně. Dnes už ani při tomto obsahu není nutné se nějak omezovat v tempu, naopak lze těžit z výborné spotřeby těchto motorů. Ta dramaticky nestoupá ani při plném obsazení auta, což mám vyzkoušeno z dřívějška. Lze se pohybovat s přehledem kolem 6,5 litrů s plně naloženým kombi při zcela běžném tempu jízdy.
Přes Havlíčkův Brod, Humpolec a Pelhřimov jsem se vydal směrem na České Budějovice. Až do Pelhřimova to bylo víceméně v pohodě, jenže pak se silnice dost točí, je to samý kopec a jakmile jeden kamion předjedete, doženete po kilometrů další a opět se plazíte čtyřicítkou. Docela očistec, když člověk ví, kolik toho má ještě před sebou. Na dálnici D3 jsem se nakonec dokodrcal s tušením, že tím nejhorším už jsem si prošel. Nemýlil jsem se.
Na hranice s Rakouskem už to byla docela hračka a frčel jsem si to směr Linec. Ještě se musím vrátit k autu – pokud nejste vyloženě okupanti levého dálničního pruhu, klidně se s litrovým obsahem spokojte. Mě přesvědčil pohled na ukazatel spotřeby, který tvrdošíjně hájil hodnoty začínající pětkou a odmítal se přehoupnout přes 5,6 litrů na sto, ačkoliv jsem se pohyboval na hranici maximální dovolené rychlosti. U Unterweitersdorfu jsem se zastavil u fastfoodu na rychlý oběd, ostatně bylo už po jedenácté a žaludek si říkal o další přísun stravy.
Vyvracíme mýty: Kvalitní cestovní pojištění nemusí být drahé. V případě potřeby vás ale podrží a uchrání vysokých výdajů. Sjednejte si „cestovko“ do Itálie online od pár korun za den z pohodlí vašeho domova.
Kalkulačka cestovního pojištění do Itálie
Rakouskem raději pomalu
Rakousko si nepředstavujte jako ráj řidičů. Ona totiž maximální povolená rychlost je zde dost relativní pojem. Do Salzburgu to bylo docela v pohodě, pak začala rychlostní omezení na 100 km/h, případně na 80 km/h. Což svižné cestovní tempo dost rozhodí, navíc u našich jižních sousedů opravdu silně nedoporučuji maximálku překračovat, aby vám pak nepřišla náhodou domů pokuta.
Aby toho nebylo málo, tak jsem se krátce po druhé odpolední hodině kousek před Flachau dostal do nepěkné dopravní zácpy. Google Mapy ukazovaly 17 minut zdržení, což víceméně odpovídalo realitě. Následovala další série rychlostních omezení, až jsem si skoro začal říkat, že by Rakousko mělo mít dálniční maximum na 100 km/h a jen na pár místech by bylo umožněno jet stotřicítkou. Oproti současnému stavu by se nezměnilo nic, ale něco by se ušetřilo za dopravní značky.
Tunel na mazáka
Čekal mě tunel Tauerntunnel, na který jsem byl ovšem vzorně připraven! Průjezd jsem si zakoupil předem, takže mi stačilo nahrnout se do pruhu úplně vlevo a potom jen počkat, až si kamera přečte moji registrační značku, server ji porovná s databází a závora se otevře. Otázka zhruba dvou vteřin, ani jsem nemusel zastavovat, stačilo jen zpomalit. Žádné čekání u brány, žádná fronta. Tímto díky jednomu našemu čtenáři za tip! Koupit si průjezd dopředu společně s dálniční známkou, má fakt něco do sebe.
To jsou panoramata!
Za tunelem jsem valil směr na Villach a musel jsem ocenit, že tahle varianta trasy má rozhodně něco do sebe. Je to lepší než přejezd Polska nebo Maďarska, protože hory jsou zkrátka vizuálně zajímavé. Podobné je to i po přejezdu hranic s Itálií, kterého jsem dosáhl těsně před čtvrtou odpolední hodinou.
Krom krásných hor jsem ocenil i skutečnost, že Italové se tolik nevyžívají v rychlostních omezeních a obecně známá je i skutečnost, že jejich vymáháním si hlavu taky moc nelámou. A ještě jedna věc se mi na jejich dálnicích líbí, a to ostrůvky. Prostě co 500 metrů až kilometr jsou na některých dálnicích taková mikroodpočívadla hned za pravým pruhem, snad pro potřeby výměny prasklé pneumatiky nebo něco podobného. Netuším, jestli zastavování na těchto místech má nějaká zvláštní pravidla, ale když jsem se už fakt potřeboval trochu protáhnout, přišlo to vhod.
Náklady na cestu do Bibione
Po menším dramatu při placení u mýtné brány na sjezdu z dálnice následoval nudný zbytek cesty do Bibione. Jak to vypadalo tam, co ubytování, jaké byly hrady z písku, pizza a teplota moře, bude předmětem příštího dílu. Teď ještě krátce k nákladům na cestu dlouhou 754 kilometrů:
- Dálniční známka Rakousko 10denní 9,9 eur (235 korun)
- Tauerntunnel průjezd 13,5 eur (320 korun)
- Mýto Itálie 11,7 eur (277 korun)
- Palivo 1615 korun
- Celkem 2447 korun
Jak jste na tom s náklady na cestu do Itálie vy? Jezdíte za víc, nebo za méně než my? Dejte nám vědět v komentářích!
Kalkulačka havarijního pojištění
Zdroj info: asfinag, autostrade.it.
Zdroj médií: Jakub Mokřiš.
Zdroj médií: Jakub Mokřiš.
miroslav,
