Hybridní systémy Toyoty a Hondy považujeme aktuálně za jedny z nejlepších, a to jak z pohledu funkčnosti, tak z pohledu vyspělosti. Jejich technologie se ale v důležitých detailech liší, tak si je pojďme rozebrat.
Víte, jak se liší hybridní pohon Toyoty a Hondy?
Články na téma Toyota Corolla Cross:
- Toyota Corolla Cross – rozměry
- Toyota Corolla Cross – cena a konfigurace
- Toyota Corolla Cross – spotřeba
- Test: Toyota Corolla Cross – nevyniká, přesto exceluje
- Jak funguje hybrid od Toyoty na dlouhých trasách
- Porovnání hybridního pohonu Toyoty a Hondy - právě čtete
Hybridních systémů je dnes na trhu mnoho. Máme tu mild hybridy, full hybridy i plug-in hybridy. Právě full hybrid je zá nás tím svatým grálem hybridů, protože využívá výhod elektrického pohonu, ale nezatěžuje vás nevýhodami v podobě těžkých baterek a nutnosti nabíjení. V současné době najdeme hybridní model v portfoliu většiny značek, existují však automobilky, které s hybridní technologií koketovaly ještě dříve, než to začalo být moderní, a vlastně taky docela nutné. Jak asi správně tušíte, jsou to právě japonské automobilky, které mají s hybridy velmi bohaté zkušenosti.
Toyota začala první hybridní model, legendární Prius, vyrábět už před přelomem tisíciletí. Mezi tím pokročila technologie baterií i elektromotorů a nejnovější Toyoty aktuálně vyjíždí už s pátou generací jejich hybridního pohonu. Odvěkým konkurentem Toyoty je Honda, ta svůj první hybrid představila jen s odstupem pár let od Toyoty. Honda Insight už má dnes taky legendární status.
Co je společné?
Hybridní pohon není zas taková věda, aby se každé řešení zásadně lišilo. Prvky jako motor a další součástky tak mají hybridní auta Toyoty i Hondy podobné.
Režimy
Dnešní moderní hybridy zvládají fungovat v několika režimech. Dokáží jet čistě na elektřinu, v hybridním režimu pak dokáže spalovací motor spolupracovat elektromotorem, benzinová jednotka však může běžet i samostatně.
Spalovací motor
Spalovací motor v japonských hybridních ústrojích se vyznačuje jednou zajímavostí – pracuje totiž v Atkinsonově cyklu, čímž se liší od většiny motorů, které potkáte na silnicích. Odlišný cyklus ale takovým motorům propůjčuje vyšší tepelnou účinnost, čímž se zvyšuje i efektivita celého hybridního ústrojí. Motory jsou také v zásadě atmosférické a z historie je známo, že by se mělo jednat o mimořádně spolehlivé jednotky. Toyota aktuálně montuje motory o objemu 1,8 nebo 2,0 litru, Honda nejčastěji používá objemy 1,5 a 2,0 litru.
Dvojice elektromotorů
Nebyl by to hybrid, kdyby spalováku neasistoval elektromotor. V základu používá Toyota i Honda dva. Pokud je model vybaven pohonem všech kol, přidává se ještě jeden elektromotor na zadní nápravu. Jeden z elektromotorů je vždy na stejné hřídeli s motorem a slouží jako generátor elektrické energie nebo pomáhá rychlým startům benzinové jednotky. Když tedy spalovák běží, generátor nejčastěji dobíjí trakční baterie.
Druhý elektromotor pak obstarává pohon auta. Buď se o to stará sám, nebo se jeho hřídel propojí se spalovacím motorem a táhnou spolu za jeden provaz. To, jak se hřídele propojují, je právě ten prvek, kterým se hybridní pohon Toyoty liší od hybridu Hondy. Efektivitě hybridních aut Toyoty i Hondy pomáhá i možnost rekuperace elektrické energie. Při zpomalování tak zároveň druhý elektromotor generuje elektrickou energii, kterou ukládá do baterie.
Akumulátor
S trakční baterií to je na hraně. Oba hybridní systémy ve svých posledních generacích používají lithium-iontové akumulátory, jejichž kapacita se většinou pohybuje kolem 1 až 2 kWh. To často stačí na plynulý průjezd městem čistě na elektřinu. Společné je také umístění baterie, které obě automobilky většinou volí pod sedadly. Rozdíl je ale v tom, jak s bateriemi zachází řídící jednotka. Dle našich informací totiž trakční baterie Hondy častěji cykluje, což může mít za následek její dřívější opotřebení.
Určitě se ale nemusíte bát, že vás baterka po pár tisícovkách kilometrech zradí. Honda si také za baterii nechá slušně zaplatit. Dle našich zdrojů může výměna stát i přes 200 000 korun. Akumulátor Toyoty se řadí k těm levněji vyměnitelným. U většiny modelů vás to nebude stát ani polovinu toho, co byste dali u Hondy.
S převodovkou nebo bez?
Tím hlavním prvkem, kterým se oba hybridní systémy zásadně liší, je převodovka. Toyota ji totiž má a Honda ne. Hned si to vysvětlíme. Toyota zajišťuje spojení hnaných kol s pohonem skrze bezestupňovou automatickou převodovku e-CTV. Toyota se tohoto řešení drží už od samotného počátku a vymazlila ho skoro k dokonalosti. Jízdní zážitek je krásně plynulý a pohodový, jakmile ale motoru naložíte, převodovka ho pošle do otáček a monotónně ho tam drží – to nemusí sedět každému.
No a Honda převodovku opravdu nemá. Většinu času totiž auto pohání elektromotor. Spalovák naskočí pouze tehdy, když elektromotoru dochází šťáva a potřebuje vyrobit novou. Motor při tom taky monotónně vrčí, ale to Honda vyřešila pouštěním zvuku do reproduktorů a umělým snižováním a zvyšováním otáček motoru, což má vyvolat pocit řazení. Funguje to výborně a Toyota by se zde mohla poučit. Za určitých podmínek – zpravidla při vyšších rychlostech, kdy je elektromotor neefektivní – se však umí spalovací motor připojit přímo ke kolům skrze spojku a stálý převod. Tím si Honda ošetřila, že bude její hybrid dobře pracovat i v dálničních rychlostech.
Závěr
Na první pohled by se mohlo zdát, že jsou oba hybridní systémy velice podobné, převodové ústrojí to ale celé pěkně zamotalo. Toyota zvolila o něco tradičnější přístup a svůj hybrid postupně vylepšuje k dokonalosti. Honda zvolila přístup o něco více radikálnější a vydala se cestou zajímavějšího řešení. Oby pohony však fungují brilantně a rozhodně si zaslouží své místo na automobilovém trhu. Který zvolíte vy, necháme na vás.
Zdroj info: Toyota, Honda.
Zdroj médií: Toyota, Radim Krejčík.
Zdroj médií: Toyota, Radim Krejčík.
