Náhrada modelové řady 307 se začala vyrábět v roce 2007 a v roce 2014 přišla druhá generace "třistaosmičky". Tu si ale necháme na jindy, dnes se podíváme na původní řadu a máme tu rovnou zástupce v Česku nejpopulárnější - kombík.
Test ojetiny Peugeot 308 SW 1.6 HDI: nehezký praktik
Ačkoliv jsem si vědom toho, že se mnou ne všichni budou souhlasit, někteří označují vůz spíše za MPV, protože některými prvky zapadá 308 SW spíše do měřítek této třídy. Je to zkrátka vůz, se kterým v relativním pohodlí odvezete rodinu i s naloženým kufrem na chatu nebo třeba k moři.
Představení, exteriér, interiér, zavazadlový prostor
V redakci jsme se většinovým podílem shodli na tom, že designově je tento Peugeot jedno z designově nejvíce rozporuplných aut, jaká jsme kdy viděli. Podle některých dokonce v této nelichotivé kategorii předčil i Škodu Roomster. Přední partie je totiž parádní. Protažené světlomety dodávají vozu dynamiku, vystouplá kapota jistou mohutnost a otvory po stranách nárazníku i agresivitu. Čím více půjdeme směrem k zadní části, tím více budeme mít dojem, že designér neměl tak úplně svůj den. Zvláštně uchycená zrcátka totiž vypadají při pohledu zepředu, jako by někdo do dveří zarazil obrácené golfové hole a z některých pohledů doslova bijí do očí. Tím ale zdaleka nekončíme. Pak totiž přijde na řadu zadní partie, která je celá taková... Kulantně řečeno - hodně zvláštní. Jede si tak trochu svoje, což začíná už na C sloupku. Za ním je totiž okno, jehož horní hrana totálně ruší horní linku dveří. Korunu tomu pak nasadí opravdu výrazná zadní světla, táhnoucí se tak nějak "zespodu na bok" a zadní okno, tvarem připomínající hledí motorkářské helmy.
Hodnocení designu je ale silně subjektivní záležitost a nepochybně se najde spousta těch, kterým u tohoto auta vadit nebude nebo se jim dokonce bude líbit. Na tom není nic špatného, však to znáte - sto lidí, sto názorů. A Francouzi si vždy šli tak trochu svojí cestou.
Také čtěte
V interiéru už to taková divočina není a je poměrně líbivý. Pohledné budíky dokonce skoro až zavání sportovností. Do ruky dobře padnoucí volant je sice dole zploštělý, ale ne tak dramaticky, jako u některých jiných vozů, takže je to spíše otázka optického efektu. Měkčenými materiály se nešetřilo a dojem po pár dnech kazí jen lesklý panel rádia a klimatizace, jehož upatlání prakticky nelze zabránit. Na druhou stranu jsou ovládací prvky logicky rozčleněny, vše má své místo a řidič se zorientuje prakticky ihned.
Sedadla jsou pohodlná a nepostrádají boční vedení. To je třeba ocenit zvlášť u vozů ze země galského kohouta, kde toto rozhodně není standardem. Interiér je pak celkově dost prostorný a ani v zadní řadě se nemusejí cestující nijak omezovat, pakliže tam budou sedět dva. Přežít se dají i kratší cesty v pěti, ale žádný med to není. Prostor pro kolena mají cestující na zadních sedadlech omezenější, než jaký umí nabídnout konkurence. Rodiny s odrostlejšími dětmi by si před koupí měly toto vyzkoušet a eventuálně se poohlédnout jinde.
Zavazadlový prostor pak má objem 508 litrů, což je slušná hodnota a jeho praktičnosti významně pomáhá vypouklé sklo pátých dveří. Na stěhování pračky nebo sporáku ideální.
Také čtěte
Motor, spotřeba, jízda
Pohonné jednotky 1.6 HDi se dělaly v případě testovaného Peugeotu SW ve dvou verzích. Do roku 2010 se daly koupit ve výkonových variantách 66 a 88 kW a byly čtyřventilové. Po roce 2010 se začaly prodávat nové, které měly jen dva ventily na válec, výkon měly buď 68 nebo 82 kW a byly vybaveny filtrem pevných částic. Na test jsme měli zapůjčenou verzi novější, s výkonem 68 kW.
Obě dieselové varianty byly jen průměrně kultivované, trápily je úniky oleje a turbo u těchto jednotek také nepatří k nejtrvanlivějším. Na druhou stranu, když se s nimi jezdí, tak jak se s nimi jezdit má, tedy spíše na větší vzdálenosti, bez vytáčení za studena, může se majitel dočkat vysokého nájezdu bez větších investic. Doporučujeme však měnit poctivě olej a to ideálně vypuštěním a následným odsátím zbytku ze dna. Vypouštěcí otvor je totiž do dna zapuštěn a na dně vany tak obvykle zůstanou dvě až tři deci starého oleje a usazeniny, které klesnou ke dnu. Fajnšmekři pak mohou zkrátit interval výměny maziva motoru na deset tisíc kilometrů.
Zmiňovaná nižší životnost turba je obvykle způsobena sítkem, které se nachází v potrubí mazání této komponenty. Sítko má za úkol nepustit k citlivému turbodmychadlu nečistoty, ale časem se může zanést a tím omezit nebo zcela zablokovat průtok oleje. Co následuje, je asi nasnadě. Životnost turba se rapidně sníží a to následně odejde. Proto je ideální sítko jednou za čas vyčistit, ideálně při každé výměně oleje.
Také čtěte
Pokud má motor nepravidelný chod, pocukává a nechce se mu moc do otáček, stojí za to podívat se do sání. To může být díky znečištěnému a zablokovanému EGR ventilu v otevřené poloze zanesené. Někdy pak stačí jen vyčistit EGR a sání a problém zmizí.
Výše uvedené jsou nejčastější závady, které pohonné jednotky 1.6 HDi trápí. Mnoho majitelů o těchto konstrukčních nedostatcích nemá tušení a v okamžiku, kdy se něco pokazí, jsou oprávněně naštvaní. Upřímně se jim nedivíme, ale je dobré vědět, že většině závad lze předejít.
Motor samotný pak neoplývá nijakou zvláštní dynamikou, jízdní výkony jsou veskrze průměrné, uspěchaným řidičům bych doporučil podívat se po silnější verzi, která jede o poznání lépe. Na druhou stranu, spotřeba není špatná, ačkoliv dost záleží na stylu jízdy. Po okreskách se dá jezdit i pod šesti litrů na sto, na dálnici není problém dosahovat hodnoty přes osmi litrů. Průměrným tempem, při kterém člověk nezdržuje provoz, se dá jezdit kolem šesti až šesti a půl litrů.
A jak vůz jezdí? Tak nějak “francouzsky”. Při ostřejší jízdě je znát, že podvozek je naladěn spíše komfortně, na hrbolech a nerovnostech to dost houpe a cestující v zadní řadě mohou mít pocit, že se z nich řidič snaží probudit nevolnost. “Třistaosma” přesto drží slušně stopu a v zatáčkách se překvapivě ani příliš nenaklání. Kdo dává přednost spíše pohodovějšímu tempu, bude spokojen a podvozek se odvděčí jen jemným pohupováním. Překvapivě přesné je řízení, které postrádá “gumovost” a je v něm znát i jakási odezva na to, co se děje pod předními koly. A přední náprava je zároveň i trochu bolestí tohoto Peugeotu. Pod dieselovými jednotkami se rychleji opotřebovávají prvky zavěšení a je třeba toto pečlivě zkontrolovat při koupi ojetiny, případně s touto investicí rovnou počítat.
Závěr
Kolem a kolem není Peugeot 308 SW s motorem 1.6 HDi špatnou volbou. Slabinou je pohonná jednotka, které je oprávněně vytýkána nižší spolehlivost, na druhou stranu se dá většině závad předejít správnou péčí. Optimální je nákup vozu s opravdu jasnou minulostí, kde nebyl olej měněn po třiceti tisících kilometrech a vůz nebyl trápen v městském provozu.
Kdo bude mít štěstí, takový kus najde, koupí a bude se o něj starat, dostane slušný automobil, který poslouží ideálně třeba v rodině s menšími dětmi. Náklady pak majitele nezruinují a jakousi jistotu představuje i velice kvalitní protikorozní ochrana.
Zdroj médií: Redakce.
Fotogalerie (14 fotek)
Diskuze (0)
Podobné články
