Kategorie vyšší střední třídy nabízí spoustu zajímavých ojetých vozů. Mezi nimi i Škodu Superb. Kupující však často může vnímat takovou koupi jako značně rizikovou. Přeci jen náhradní díly už zde jsou o něco dražší, elektroniky je zpravidla více a opravy tak rozhodně nejsou levné. Jak moc velká loterie je ojetý dvojkový Superb?
Test ojetiny Škoda Superb Combi druhé generace - dobře dostupný luxus
Články na téma Škoda Superb 2. generace:
- Test ojetiny Škoda Superb Combi druhé generace - dobře dostupný luxus - právě čtete
Do redakčního testu jsme sehnali variantu Superb Combi s motorem 2.0 TDI CR o výkonu 125 kW a automatickou převodovkou. Což je o něco praktičtější varianta, která poslouží i rodině, která se při balení na dovolenou nechce příliš usrkovňovat.
Představení, exteriér, interiér, zavazadlový prostor
Notoricky známé tvary asi nemá smysl příliš představovat. Druhá generace Superbu není na našich silnicích nic vzácného a škodovka na sebe upozornila zejména promyšleným mechanismem zavírání víka kufru u “krátké” verze.
Hodnotit design je asi zbytečné, z mého pohledu je vůz dost konzervativní, což ostatně v této kategorii není na závadu. Subjektivně si dovolím jen poznámku, že škodovka si sice hraje na velký luxus a ráda by alespoň nakoukla za dveře ještě vyšší kategorie, ale na to chybí vozu mohutnost typická pro ty skutečné limuzíny. To je znát zejména na šířce auta a pár dalších detailech uvnitř. Kupříkladu volant. Ten by skutečně mohl působit hodnotněji a tak nějak “méně oktávkově”. Na infotainmentu je bohužel znát, že nějaký ten pátek už pamatuje a srovnání s dnešními parádními dotykovými displeji s vysokým rozlišením zkrátka nesnese. Na druhou stranu, jak je u značky Škoda zvykem, interiér je solidně vyrobený a řešený velice ergonomicky.
Přední řada sedadel je pohodlná i na delších cestách, škoda jen trochu krátkých sedáků, které tak neposkytují optimální podporu pro stehna. Zejména vyšší řidiči v této oblasti mohou cítit jistý nedostatek. Prostor pro řidiče by také mohl být o něco prostornější, mohutný středový tunel ubírá možná zbytečně moc a již zmíněná užší stavba karoserie byla pro designéry v tomto směru trochu limitující.
Také čtěte
O to lépe se ale mají ti, co si sednou dozadu. Škoda Superb je po dlouhé době vůz, kde jsem se ochotně usadil do druhé řady a přenechal řízení někomu jinému. Je tam totiž tolik místa na nohy, že ani se svými téměř dvěma metry výšky jsem se necítil stísněně, naopak jsem si mohl dát nohu přes nohu a vezl jsem se jako král. V tomto je pro mě Škoda Superb jednička a to nejen ve své třídě.
Podobně velkorysý prostor nabízí vůz i pro zavazadla. Kufr má sice o něco vyšší nakládací hranu, ale pohltí toho skutečně hodně. Dáte-li do něj třeba tašku s laptopem a prudce za jízdy zabrzdíte, budete ho lovit až nepříjemně vepředu, za zadními sedadly. Osoby menšího vzrůstu si přitom budou muset asi pomoci částečným “vkleknutím” do kufru, jinak si ušpiní kalhoty od zadního nárazníku.
Jízda, podvozek
Při koupi se podívejte, jestli nejsou zadní kola do A. Pokud ano, jsou příčinou vymačkané silentbloky horních ramen. To ještě není tak hrozné, problém nastává až v okamžiku, kdy zareznou šrouby, na kterých ramena drží. Na druhou stranu, po výměně budou ramena zase hodně dlouho sloužit, vůbec celý podvozek Superbu je poměrně trvanlivý a vůz díky tomu dokáže dlouho zachovat své solidní jízdní vlastnosti.
Nekazí se ani elektrovýbava, až na dvě výjimky. Tou první je kabelový svazek u sedanového provedení. Po čase se jeden z kabelů vedený pod zakrytováním Twindoor pátých dveří zlomí a začne zlobit třeba osvětlení SPZky, nebo začne blbnout stahování zadních oken. Zde nemá cenu cokoliv opravovat, lepší je svazek rovnou vyměnit, protože když jeden vodič únavou povolí, zanedlouho se přidají další. Kombíku se tento nešvar netýká, ale trápí ho jiná věc - selhávající zavírání víka kufru, což je často způsobeno opět kabelovým svazkem.
Také čtěte
Kabely ale zlobí i v předních dveřích, kde nejčastěji začnou dělat problémy na straně řidiče. Zde pozor, krom nefungujícího stahování okna může mít tato závada vliv i na airbag. Ten sice samovolně nevystřelí a může se stát, že až to bude třeba, tak se neaktivuje. Naštěstí se o tom řidič dozví s předstihem - na palubní desce se rozsvítí kontrolka. I zde je nejlepší vyměnit rovnou celý kabelový svazek.
Ohledně motorů jsme vydali samostatný článek, kde najdete naše rady a doporučení. Stručně: z naftových bychom se vyloženě vyhýbali snad jen motoru 2.0 TDI PD a z benzínu koukejte po 1.4 TSI.
Jízdně je Superb povedený. Jeho hlavní zbraní je bez diskuse pohodlí. Obrovský prostor před zadní řadou sedaček umocňuje podvozek, který si posádku jednoduše hýčká. Jemné pohupování na nerovnostech má za následek, že ani delší cesty nejsou únavné. Komfort si dokáže zachovat i v malých rychlostech, což ne každé auto umí. Všimněte si, že velká spousta dnešní produkce začíná pořádně fungovat až cca od 60 km/h výše, kdy se síly působící na zavěšení, pružiny a tlumiče zvýší natolik, že podvozkové skupiny začnou dělat svoji práci pořádně. Rozbitá silnice ve městě tak vnáší na palubu diskomfort a otřesy. U Superbu druhé generace se tuto vlastnost podařilo konstruktérům skvěle potlačit a vůz tak nabízí pohodlnou jízdu i nižších rychlostech.
Mohlo by se z výše napsaného zdát, že superby budou sice pohodlné, ale jejich jízdní vlastnosti tím budou do značné míry trpět. To není tak úplně pravda, ačkoliv je potřeba počítat s tím, že v prudčeji projížděné zatáčce se holt auto trochu nakloní. Pokud se však řidič nenechá touto skutečností vyděsit, vůz stále dobře drží stopu. Problém nastane až v okamžiku, kdy superba začnete "přehazovat" ze strany na stranu. Fyzikální zákony oklamat nelze a v takovém případě už musí stabilizace zasahovat, protože dlouhý, těžký zadek má jistou setrvačnost. To už se ale opravdu bavíme o extrému, běžnou nebo i trochu ostřejší jízdu ustojí vůz bez problémů.
Také čtěte
Testovaný kus, spotřeba
U testovaného vozu naštěstí nic nezlobilo a i přes nájezd skoro dvou set tisíc kilometrů motor šlapal jak hodinky, stejně tak i DSG převodovka zatím nenaznačovala jakoukoliv nutnost návštěvy servisu. Řazení probíhalo plynule a rychle, přesně tak, jak bychom očekávali. Na našem kusu byly všechny kritické komponenty původní. V motoru byl akorát měněn olej dle servisního plánu, to samé v převodovce. Bylo tak jasné, že většinu času trávilo auto na delších cestách, převážně patrně na dálnicích.
Stejně tak podvozek si zachovával své vlastnosti a tipovali bychom, že minimálně ještě padesát tisíc kilometrů se obejde bez zásahu. Co však časem utrpělo, byla parádní kola. Povrchové škrábance se dají opravit, ale bylo znát, že jejich očistě nikdo žádnou zvláštní pozornost nevěnoval. Byla na nich solidní vrstva prachu z brzdových destiček, po jejímž odstranění by byl dojem z vozu o stupínek lepší.
Trochu zvláštní jsou brzdy. Ty jsou sice účinné tak akorát, ale za celou dobu testování jsem nebyl schopen najít v nich nějaký cit. Pedál je tak trochu gumový. Nutno poznamenat, že Superb rozhodně není vůz na nějaké závodění, ale když to situace vyžaduje, zastavit umí.
Co nás ale pozitivně zarazilo, byl stav interiéru. Nedá se říci, že by vypadal jako nový, ale byl velice zachovalý. Sem tam sice nějaký škrábaneček utrpěl, ale rozhodně bychom tipovali spíše poloviční nájezd. Je to opět známka toho, že se do auta zkrátka sedlo a jelo třeba přes půl republiky. Sedačka taktéž nebyla nijak prosezená, dokonce ani volant nebyl nijak zvlášť ohmataný. Ze závad, které jsme našli, musíme jmenovat zlobící zavírání víka kufru, tedy něco, co je pro kombíky typické. Až na tento nešvar byla veškerá elektronika stoprocentní, skrze panoramatickou střechu nezatékalo a i její mechanismus fungoval bezvadně.
Spotřeba dvoulitrového dieselu se pohybovala celou dobu kolem šesti a půl litrů. V rámci testu jsme podrobili auto i trochu náročnější zkoušce - mělo nás odvézt na lyžovačku do Itálie. Čtyři pasažéři s kompletní výbavou, plný kufr, plná rakev na střeše... Auto díky dostatečnému výkonu nemělo problém s předjížděním, ačkoliv samozřejmě bylo znát, že jsme dost těžcí. Na 1 600 kilometrů dlouhé trase jsme se dostali na spotřebu 6,7 litrů a to jsme jeli tak, abychom se nikde moc nezdržovali, tedy dost svižně. Klidnější řidiči se v klidu dostanou i na hodnoty kolem 6 litrů.
Škodu Superb druhé generace teda jako ojetinu lze jednoznačně doporučit. Kdo si dá práci a najde kus s jasnou historií a solidním motorem, dostane za přijatelné peníze solidní porci komfortu a prostoru. Kusy s vyšším nájezdem si samozřejmě časem o nějaké větší servisní zásahy asi řeknou, ale nebude to pravděpodobně nic, co by se nedalo očekávat.
Zdroj médií: redakce.
+
- Solidní motor
- Prostorný kufr
- Obrovské místo v zadní řadě sedadel
- Jízdní vlastnosti
- Celková spolehlivost
−
- Krátké sedáky
- Problematická elektronika zavírání kufru
- Ne všechny motory lze doporučit
Fotogalerie (17 fotek)
Diskuze (1)
Musím v podstatě souhlasit se vším, co se zde píše. Toto auto mám rok a opravdu velká spokojenost. Až tedy na nějaké detaily. Spíše kraviny, ale otravuje to. Třeba pískající stahování oken, drnčící palivové trubičky v podlaze...
Ale jinak komfort je opravdu skvělý. Pozor je třeba dát ještě na vibrace přední nápravy. Řešilo se to hodně i ve Světě motorů. Náprava je zde hodně náchylná na sebemenší nevyvážení kol, případně hazivost disků, pneu,... I jaký index pneu. Takže na to pozor. Projevuje se to hlavně na dálnici.
Motor mám 1.4 TSI a velká spokojenost. Dynamicky úplně stačí na klidnou jízdu.
Koroze zatím také v pohodě.
Jan Stropek,
Ale jinak komfort je opravdu skvělý. Pozor je třeba dát ještě na vibrace přední nápravy. Řešilo se to hodně i ve Světě motorů. Náprava je zde hodně náchylná na sebemenší nevyvážení kol, případně hazivost disků, pneu,... I jaký index pneu. Takže na to pozor. Projevuje se to hlavně na dálnici.
Motor mám 1.4 TSI a velká spokojenost. Dynamicky úplně stačí na klidnou jízdu.
Koroze zatím také v pohodě.
Podobné články
