Parkování může být činnost, která znervózní i zkušené řidiče. Proto už dnes výrobci do svých aut montují parkovací asistenty. Jak takový asistent funguje a jak se s ním parkuje?
Co je parkovací asistent, jak funguje a jak se používá
Články na téma bezpečnostní prvky automobilů:
- Co je parkovací asistent a jak se používá - právě čtete
- Crash test aut: Jak to probíhá?
- Bezpečnostní pásy - jednotlivé typy
- Bezpečnostní pásy se nenavíjejí – oprava
- Co dělat, když signalizace bezpečnostních pásů nefunguje tak, jak má?
Úvodem možná stojí za to uvést na pravou míru jeden častý omyl - když někdo používá parkovacího asistenta, neznamená to, že je ten člověk na parkování poleno. Jako některé další vychytávky moderních vozů je totiž tahle věcička dost návyková a i opravdoví parkovací mazáci si mnohdy rádi zvyknou na to, že zkrátka nechají tak podružnou věc na schopnostech algoritmů.
Automatické parkování je dnes možné jak podélně, tak příčně. Funguje to trochu zjednodušeně tak, že řidič vydá vozu, nejčastěji pomocí tlačítka, pokyn, že by rád zaparkoval. U koncernu znamená jedno stisknutí podélně, dvě stisknutí kolmo k vozovce. Páčkou blinkru pak řidič sdělí vozu, na kterou stranu chce zaparkovat a zároveň tím upozorní na svou snahu i ostatní řidiče. Pak stačí plynule a pomalu popojíždět podél řady ostatních zaparkovaných aut. Vůz si skenuje pomocí kamer a senzorů mezery mezi nimi a vyhodnocuje, jestli by se do nějaké nevešel.
Vybavte svůj vůz parkovacími asistenty
V okamžiku, kdy je dostatečně velká mezera nalezena, oznámí to řídící jednotka nějakým pípnutím či jiným zvukovým signálem a na displeji zobrazí instrukce. Typicky je to zařazení zpátečky, což jednoduše musí většinou udělat řidič. Kontrolu nad zatáčením, tedy volantem, má ale palubní počítač. Tady už se to hodně liší a některé vozy umí zaparkovat zcela samy, jinde je nutné pedálem plynu popojíždět a řadit "ručně".
Nemusí se to samozřejmě povést na první pokus, někdy je holt nutné si nadjet a parkovat na dvakrát nebo třikrát. S tím parkovací asistenti nemají problém. Celou dobu si každopádně počítač měří vzdálenosti od okolních aut a jiných objektů. Pokud by třeba někdo náhle za auto vstoupil, okamžitě by zastavil, případně varoval řidiče, že má zabrzdit.
Automatické parkování je sice fajn, ale co vyjíždění? I to zvládají vozy samy, tedy ty, které umí samy parkovat. Funguje to přesně opačně a parkovací asistenti zvládají třeba i vyparkování z řady kolmo "zadkem napřed", tedy v situaci, kdy řidič nevidí do vozovky. Senzory se opět starají o to, aby se nestalo něco, k čemu dojít nemá a vše proběhlo bezpečně a plynule.
Jakkoliv se to celé může zdát jako idylka, ne vždy tomu tak je. Někteří asistenti vyžadují opravdu velkorysé mezery na zaparkování a do těch menších se neodváží. Spoustu z nich tak snadno trumfne kdejaký šikovný řidič. Vývoj však jde neustále dopředu a nepotrvá dlouho, než se naučí počítače parkovat s milimetrovou přesností a kumštem.