Upřímně se mi ještě nestalo, abych si u kteréhokoliv modelu Dacie řekl – jo, to bych si koupil! Jednoduše nejsem úplně cílovka, ale v případě Sandera v drsnější verzi Stepway jsem k tomu měl zatraceně blízko.
Druhý názor na Dacii Sandero Stepway: Stylový lesník
Články na téma Dacia Sandero:
- Test: Dacia Sandero Stepway
- Druhý názor na Dacii Sandero Stepway: Stylový lesník - právě čtete
Automobilka Dacia prochází poslední dobou zajímavou proměnou. Pryč jsou totiž doby, kdy Dacie od pohledu vypadly levně. Stále se na některých věcech šetří, aby se jejich cena udržela v rozumných hladinách, ale už to není na první pohled tak viditelné. Dacia se očividně snaží vylepšovat celek malými detaily, které ale ve výsledku velmi dobře fungují. Pamatujte si to, dostanu se k nim v dalších kapitolách. Musím taky říct, že k instantně lepšímu vnímání auta přispělo i nové logo. Možná bude zákazníkům nějaký čas trvat, než si na něj navyknou, ale jeho význam na vylepšení vzhledu auta je v mých očích nepopiratelný.
Malý lesník
Když už jsem u toho vzhledu, tak si ho pojďme trochu rozebrat. Varianta Stepway má svým vzezřením navozovat pocit univerzálnosti a robustnosti. Jo, daří se jí to. Oplastování karoserie působí důvěryhodně a z malého hatchbacku dělá docela drsňáka. Přihoďme k tomu masivní lišty na střeše a dojem robustnosti je rázem ještě silnější. Střešní lišty v sobě mimochodem skrývají zajímavé „simply clever“ řešení – snadno je totiž přeměníte na příčníky.
Na našem konkrétním autě musím vyzdvihnout i barevný odstín s názvem zelená Dusty. V mých očích podtrhuje dobrodružnější povahu Dacie Sandero a dává okolí najevo, že máte něco zajímavějšího. Dobře se pak doplňuje s detaily, které jsou atypicky v bílé barvě. Bílý je nápis na víku kufru i zdobení a logo v čelní masce. Bílé jsou i lišty v čelních světlometech, které Sanderu Stepway dávají tvář za všech podmínek – to je právě ten malý detail s velkým efektem, o kterém jsem mluvil v úvodu.
Sympatický interiér
Hned druhý detail se nachází v interiéru. Palubní deska je totiž potažena síťovinou, která ukázkově rozbíjí jinak levný interiér z tvrdého plastu. Jen tedy na dveřních opěrkách si tu síťovinu mohli odpustit, protože umí nepříjemně škrábat do lokte. Poznáte, že sedíte v levnějším autě, sem tam si něco vrzne – decentní poklepání to zpravidla spraví – ale výsledný dojem z interiéru je velmi dobrý. Stejný dojem je i z tlačítek, která tu jsou na všechny důležité funkce a na omak nepůsobí nikterak chatrně. Dokonce i to ovládání audiosoustavy pod volantem, které bych normálně těžce kritizoval, mi tu vůbec nevadilo. Zvláštní, ale interiér Dacie Sandero Stepway mě příjemně překvapil.
Ještě vyzdvihnu infotainment. Je jednoduchý, evidentně si na nic nehraje a zvládá Apple Car Play i Android Auto – víc nepotřebujete. Teď trochu kritiky, ačkoliv jí zdaleka nebude tolik, kolik bych si původně myslel. Náš kus byl vybaven couvací kamerou. Ta má ale, poplatně ceně, tragické rozlišení, a když se nedej bože pohybujete mezi stínem a přímým sluncem, je v podstatě nepoužitelná. Fajn, že tu je, ale zázraky od ní nečekejte. Druhá výtka patří sedačce řidiče. Je nastavitelná podélně i výškově, ale chybí ji větší podpora stehen. Ani nemusíte malé Sandero nějak drtit a stejně se pomaloučku polehoučku posouváte po sedáku směrem dopředu. Společně s plně nastavitelným volantem nicméně jde najít docela dobrá poloha za volantem, která patří k jedné z lepších ve třídě. Jen škoda, že výhled docela limituje široký A sloupek.
Krátce pár slov k vnitřnímu prostoru. Do Sandera jsem na krátkou cestu doslova narval pět osob, ale na to tohle auto opravdu není. Pravda každopádně je, že se na zadní sedačky příjemně posadí průměrně vzrostlý za průměrně vzrostlého. Některé jiné kombinace už mohou mít problém, ale to se u této kategorie auta tak nějak předpokládá. Co se týče úložných prostorů, máte na výběr z dvou držáků nápojů a přihrádky před řadící pákou. Esem v rukávu je ale kastlík před spolujezdcem, který je díky své hloubce doslova gigantický. Totéž by šlo říci i o zavazadlovém prostoru. V základu má objem slušných 410 litrů. Pod podlážkou kufru se navíc ještě nachází doslova obří černá díra díky absenci rezervy.
Na asfaltu nic moc, v terénu pecka
Na řízení Sandera asi nejlépe poznáte, že se šetřilo na jemném dolaďování. Řízení je kolem středové polohy aktivní, asi jako pubescent hrabající se v neděli ráno z postele, a nějakou citlivost ve volantu taky zrovna neočekávejte. Při běžných cestách oceníte docela dobře fungující tlumení, které na našich cestách jen tak nenachytáte. V zatáčkách se ale připravte na citelně gumový projev a lehké náklony karoserie. Se světlou výškou 201 milimetrů se to ale dá očekávat.
Velká světlá výška pak ale dává vyniknout vlastnostem Sandera Stepway v terénu. Vždyť oněch 201 milimetrů je vyšší světlost, než kterou se chlubí některé rádoby terénní crossovery, a malá Dacia jim to dává na nezpevněných cestách pěkně sežrat. Neříkám, že je Sandero Stepway čistokrevný offroad – s pohonem jen předních kol ani nikdy nemělo být – ale po mé projížďce takovým typickým mysliveckým revírem mě příjemně překvapila. Přisuzuji to především té světlé výšce, ale i velmi krátkým převisům karoserie. Podíval jsem se jak na typické polňačky, tak na rozbité lesní cesty a Dacia tím prošla bez jediného zaškobrtnutí. To se mi líbí!
V motory bouchly saze
Náš kus byl vybaven tím nejsilnějším možným motorem – litrovým přeplňovaným tříválcem o výkonu 81 kW (110 koní) a s točivým momentem 200 Nm. Musím se přiznat, že jsem se nejednou koukal do technického průkazu, jestli jsou parametry motoru správně zapsané. Malinká jednotka totiž se Sanderem solidně cvičí a na silnici tím leckoho překvapíte. Vážně, zrychlení z nuly na sto za deset vteřin vůbec neilustruje skutečnou sílu tohoto motoru. Do dvou a půl tisíce otáček se moc neděje, pak se turbo nafoukne a ve třech tisících už upalujete. Je to docela návykové, a spotřeba se ani při dynamičtější jízdě nechce přehoupnout přes sedm litrů na sto.
Velmi slušné pružnosti motoru dost pomáhá i hodně krátce poskládaná šestistupňová – ano, skutečně má šest stupňů – převodovka. Není nejpřesnější a třeba šestý rychlostní stupeň jsem občas hledal nebezpečně dlouho, ale jinak bylo vše v pořádku. Zkrátka je potřeba dát převodovce trochu klidu a času. Kvůli těžkému setrvačníku a chybějící dvouhmotě to taky při přeřazení v menších rychlostech hodně nepříjemně cuká a spolujezdec si o vás místy může myslet ledasco. Taky je to ale věc, kterou si nakonec osvojíte.
Závěr
Dacia Sandero Stepway nám doslova vyrostla do krásy. Svůj levnější původ velmi nápaditě maskuje a po právu dostává pozornost od laické veřejnosti. V nejvyšší výbavě s nejsilnější motorem se navíc stále vejde pod půl milionu. Dalším esem v rukávu je tovární verze na LPG nebo zmíněné terénní schopnosti. Zkrátka ať už bych si koupil Dacii Sandero Stepway jako auto do terénu, nebo jako stylovku, byl bych spokojený.
Zdroj info: Autorský text, Dacia.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Fotogalerie (17 fotek)
Diskuze (0)
Podobné články
