Nová auta jsou s každou novou generací větší a větší. Mohou za to regulace i snaha zaujmout zákazníka. Není ale čas normalizovat nerostoucí automobily?
Obři mezi auty: Proč jsou nová auta stále větší?
Nové automobily už jsou moc velké a měly by přestat růst. Proč? K této úvaze mne přivedla nedávná zkušenost, kdy jsem mohl napřímo porovnat vnitřní rozměry druhé, třetí a čtvrté generace Škody Superb. K tomu se ale ještě vrátím. Nejdříve si dáme krátký exkurz do historie. Přerostlá auta už jsme tu jednou měli. Vzpomeňme na předválečnou a meziválečnou éru. Koráby, které svou konstrukcí ještě stále navazovaly na kočáry, jsou i v dnešním měřítku doslova obrovské. Jenže jich po silnicích nejezdily miliony a nedostatek místa nikdo neřešil.
Dostáváme se do poválečných padesátých let a je tu první velká změna. Evropa se vzpamatovává z války a veškeré peníze jdou do obnovy. Na velká auta už prostředky nezbývají, a tak se šetří. Logickým krokem je automobily zmenšit. Ty jsou pak lehčí, k pohonu stačí menší motory a výsledkem jsou nižší náklady. Záměrně tady vynechávám Ameriku, kde v tuto dobu panuje blahobyt a na scénu nastupují typické americké lodě s hromadou chromu. Infrastruktura USA je zkrátka jiná a s rozměrnějšími automobily počítá lépe než středověkem zformovaná Evropa. I na Američany však došlo, když se v sedmdesátých letech objevila ropná krize. I jejich automobily se rázem zmenšily.
Proč auta rostou?
Auta se však i v Evropě postupně zvětšovala. Každá další generace byla širší, delší a nabízela více prostoru. A tak jsme se dostali až do současnosti. Znamená to tedy, že žijeme v blahobytu, stejně jako Amerika v padesátých a šedesátých letech? To je celkem dobrá úvaha a určitě na ní něco je. Realita však není tak jednoduchá. Za tak dlouhou dobu prošla auta překotným vývojem. Neměnil se pouze jejich vzhled a velikost, ale zlepšovala se jejich bezpečnost, a taktéž i jízdní vlastnosti, respektive dynamika. Právě tyto parametry stojí za růstem moderních automobilů.
Dle starší studie americké NHTSA je pravděpodobnost úmrtí v průměrném moderním autě o 56 % nižší než v průměrném automobilu z padesátých let. Asi těžko můžeme mít automobilkám za zlé, že se snaží dělat své výrobky maximálně bezpečné. Ona zvýšená bezpečnost s sebou mnohdy nese složitou konstrukci, asistenční systémy a tak dále. Tohle všechno je potřeba někam umístit a na to potřebujete prostor, hodně prostoru. Pokud chce automobilka prodat své auto jako bezpečné, musí bezpodmínečně dosáhnout výborného hodnocení v testech NCAP. A to bohužel bez zmíněných prvků nelze.
Začarovaný kruh
Jak se v nedávném rozhovoru pro magazín Drive nechal slyšet šéfdesignér Porsche Michael Mauer, i samotné automobilky by se rády vrátily k produkci menších lehkých automobilů. Jenže všudypřítomné regulace na největších světových trzích jim to zkrátka nedovolí. Kromě zmíněných požadavků na bezpečnost jsou tu i emisní regulace, ale také požadavky zákazníků na cestování v maximálním komfortu. Výborným příkladem růstu automobilů je právě legendární Porsche 911. Zatímco původní model ze šedesátých let se sotva přehoupl přes jednu tunu, už plnohodnotně moderní generace 997 vážila rovnou 1,4 tuny, kdežto současný model 992 po faceliftu s hybridním ústrojím už přesahuje 1,6 tuny.
Tím se dostáváme k dalšímu problému, který se pojí s nárůstem rozměrů. Je jím hmotnost a začarovaný kruh, který se s tím pojí. Když totiž uděláte moderní bezpečné auto a narvete do něj nejnovější technologie, tak zjistíte, že je vlastně docela těžké. Logicky pak vyšší hmotnost kompenzujete, a tak přidáte výkon. Výkonný motor ale potřebuje více chlazení, chladící soustava však potřebuje prostor. Vyšší výkon také znamená vyšší rychlost, kterou musíte krotit většími brzdami. Aby bylo možné instalovat větší brzdy, potřebujete větší kola. No a aby bylo možné ten výkon přenést na asfalt, potřebujete širší gumy. A tak rovnou auto i řádně rozšíříte. A tak tu máme praktickou definici začarovaného kruhu.
Na vině je i zákazník
Nová auta jsou velká a těžká. Špatně se s nimi parkuje a jejich hmotnost nadbytečně namáhá asfalt po kterém jezdíme. Příčiny už jsme si shrnuli a jako zákazníci nejsme bez viny. Je tak nějak v nátuře lidí, že větší rovná se lepší. S každou novou generací automobilů vyžadujeme vyšší výkon, větší kufru, více prostoru v interiéru, zkrátka více všeho. V marketingovém oddělení pak doslova čarují, aby nové auto bylo v klíčových parametrech alespoň na oko větší. Tím se oklikou vracím k porovnání generací Škody Superb.
Čtvrtá generace Superbu je papírově větší – je delší i širší. Z praktického hlediska si však s třetí generaci nemá co vytknout. Ba naopak je zavazadlový prostor třetí generace dost možná větší. Papírově přitom v objemu kufru ztrácí 30 litrů. Raději nechci ani spekulovat, kde škodovka ty litry nahnala. Nejnovější Superb přitom rozhodně je lepší auto. A vůbec to není díky větší délce, šířce či rozměrům kufru. Mohl by být stejně velký jako předchůdce, ale i díky pokroku techniky a materiálů je to lepší, modernější a troufnu si říct i bezpečnější auto. Zkrátka bychom se neměli upínat na to, že lepší musí automaticky znamenat větší, a měli bychom normalizovat, že každá nová generace auta nemusím být nutně větší.
Zdroj info: Autorský text, NHTSA, Drive.
Zdroj médií: Porsche, VW, NCAP.
Zdroj médií: Porsche, VW, NCAP.
