Máte automobil ve firemním majetku? Pokud ano, tak jistě v rámci svého účetnictví pracujete s pojmem amortizace. Víte, jak to s opotřebením aut v kontextu daní v roce 2024 funguje a jak konkrétně postupovat?
Jak funguje amortizace vozidla
Každý majetek postupem času ztrácí svou hodnotu. Jinak tomu není samozřejmě u aut. Asi každý moc dobře ví, že pokud se rozhodnete pořídit úplně nový osobní automobil, tak jeho cena prakticky ihned po koupi začne ztrácet svou hodnotu, a to i přesto, že v něm třeba nikdo nejezdí.
Míru opotřebení majetku v praktické rovině označuje právě amortizace, díky které se v praxi mohou citelně snížit daně, které osoba samostatně výdělečně činná nebo jakákoliv firma odvádí státu. Amortizace se ale týká také firem u soukromých vozidel svých pracovníků, kteří je využívají pro účely služebních cest.
Auto jako (ne)součást obchodního majetku
V případě amortizace se standardně vychází ze dvou hlavních situací. Tou první je, že auto je standardní součástí obchodního majetku firmy, což v praxi znamená, že náklady na jeho pořízení je možné během dalších let ze základu daně odepisovat. A druhá logická varianta tedy hovoří o tom, že auto není součástí obchodního majetku, a místo odpisů je tedy v praxi možné přistupovat k uplatňování takzvaných cestovních náhrad.
V tomto článku se ale bližším způsobem podíváme na amortizaci auta v obchodním majetku. Z pohledu účetní legislativy je totiž možné na osobní vůz pohlížet jako na dlouhodobý majetek a díky postupnému odepisování je možné rozložit náklady na pořízení vozu do několika let, čímž se v praktické rovině snižuje také základ daně.
První základní pravidlo ale v kontextu roku 2024 hovoří o tom, že každý firemní vůz pro účely odpisů musí mít pořizovací cenu vyšší než 80 tisíc korun. Následně se může firma rozhodnout, zda přistoupí k takzvaným účetním či daňovým odpisům. O účetních odpisech platí, že mají opotřebení majetku vyjadřovat co nejpřesněji, a to zejména díky odhadované životnosti. Firma si rozložení odpisů stanovuje po vlastní ose, a to ve speciálním plánu. V případě daňových odpisů ale platí, že se jedná o legislativou předem určené maximální částky odpisů, které jsou pro stanovení daňového základu povoleny. Firma tedy v praxi vychází z jasně zákonem stanovených vzorců a hodnot.
Pro správné stanovení amortizace je nezbytné znát pořizovací cenu vozidla a roční odpisovou sazbu. Odpisová sazba je stanovena na základě odpisové skupiny, do které daný majetek spadá. Automobily jsou zařazeny do odpisové skupiny 2, což znamená, že jejich odpisování probíhá po dobu pěti let.
Dvě základní metody
Následně je možné uvést, že momentálně existují dvě základní metody odpisování vozidel: rovnoměrná (lineární) a zrychlená (degresivní). Každá z těchto metod má své specifické výhody a je vhodná pro různé situace.
Při rovnoměrném odpisování odepisujeme v prvním roce 11 % z pořizovací ceny vozidla a v následujících letech 22,25 %. Tento způsob je přehledný a umožňuje rovnoměrné rozložení nákladů na odpisy po celou dobu životnosti majetku. Naopak zrychlené odpisování je charakteristické tím, že odpisy jsou na začátku vyšší a s postupem času se snižují. Pro výpočet zrychlených odpisů se využívají koeficienty specifické pro danou odpisovou skupinu. U automobilů je v prvním roce koeficient 5 a v následujících letech koeficient 6.
Správné zvolení metody odpisování závisí na mnoha faktorech, včetně finanční situace firmy, plánů na obnovu majetku a daňových strategií. Rovnoměrné odpisování poskytuje stabilní a předvídatelné náklady, zatímco zrychlené odpisování může být výhodné pro rychlejší návrat investic.
Zdroj médií: Depositphotos.