Zimní sezona je pro silničáře někdy dost náročná. To třeba když sněží dlouho v kuse nebo když je vozovka pokrytá ledem, což je ten vůbec nejhorší scénář. Na něco takového není od věci se připravit předem.
Jak se silničáři připravují na zimní sezónu
Články na téma silničáři v zimě:
- Proč silničáři letos opět nezaspali?
- VIDEO: Práce řidiče sypače vyžaduje kumšt
- Jak se silničáři připravují na zimu - právě čtete
- Posypové materiály - čím vším silničáři bojují se sněhem a náledím
- Jak dokáže jeden kamion zablokovat dopravu
Manuál pro každou zimu
Příprava začíná už v létě, konkrétně v průběhu srpna. Řeší se spíše ta administrativní část - Plán zimní údržby. To je v podstatě takový docela tlustý manuál (ten poslední měl 194 stran). V něm je napsáno, kde se může a nemůže solit, detaily o technologii posypu v různých úsecích, dále tam je zaneseno kde jsou jaké nové úseky a změny, kdy bude kde jaká naplánovaná uzavírka a podobně. Plán mohou připomínkovat i nejrůznější subjekty, například policie, hasiči, městské úřady, vodohospodáři a podobně.
Mizící sněhovky
Samostatnou kapitolou v přípravě na zimní sezonu jsou sněhové zábrany, kterým se někdy říká také zásněžky. To jsou takové ty "ploty", které na podzim vyrostou na polích více či méně daleko od silnice. Jejich úlohou je omezit tvorbu sněhových jazyků tím, že naruší proudění vzduchu při větrném počasí. Zásněžky je třeba stavět po skončení prací na poli na podzim a zároveň je dobré je sklidit před jejich začátkem na jaře, aby obhospodařování půdy neomezovaly. Čas od času se bohužel stane, že zábrany zmizí, pravděpodobně někomu poslouží na otop.
Tuny soli
Dále příprava zahrnuje navážku materiálu. U chrudimských cestářů je to pouze sůl ve dvou podobách. Tou první je pytlovaná na solanku, tedy roztok soli s vodou. A pak se naváží zhruba 1 300 tun soli sypané na klasický posyp. V jiných cestmistrovstvích mají ještě posypový písek. Používá se v úsecích, kde se nesmí solit, většinou tedy u zdrojů pitné vody, případně v CHKO.
Zdroj médií: Depositphotos.