Jaké to je, sednout v noci do sypače a vyrazit bojovat se sněhem zasypávajícím silnice? Vyzkoušeli jsme si to na vlastní kůži a popravdě je to dost zajímavá zkušenost.
VIDEO: Práce řidiče sypače vyžaduje kumšt, zvládli byste to také?
Články na téma silničáři v zimě:
- Proč silničáři letos opět nezaspali?
- VIDEO: Práce řidiče sypače vyžaduje kumšt - právě čtete
- Jak se silničáři připravují na zimu
- Posypové materiály - čím vším silničáři bojují se sněhem a náledím
- Jak dokáže jeden kamion zablokovat dopravu
Na tuhle reportáž jsem se chystal už delší dobu, ačkoliv by možná bylo přesnější říct, že jsem se na ni těšil. Připravovat jsem si kromě batohu s notýskem a akční kamery nic nemusel. Když se kolem jedenácté hodiny začaly snášet z nebe první sněhové vločky, tušil jsem, že se moc nevyspím, protože jsem si vyprosil noční šichtu. Ta mi připadá zajímavější, protože není tolik provozu a práce bude víc odsýpat. Podle toho, co jsem se nakonec dozvěděl, si možná zkusím zajistit ještě svezení přes den, kdy bych měl poznat i stinnou stránku této profese. Ale hezky od začátku!
Vyjíždíme, sněží!
Kolem jedenácté hodiny uléhám do postele, abych držel pohotovost společně s řidiči sypačů, kteří v případě potřeby musejí dojet do práce, sednout do aut a vyrazit prohrnovat a sypat. Nemohu zabrat, protože tuším, že se dlouho nevyspím. Možná to znáte - když není na spánek moc času, tak se člověk snaží tak usilovně usnout, že se akorát sám vystresuje a pak nezabere.
Naštěstí se mi po chvíli podařilo přesvědčit mozek, že by bylo dobré vypnout a ponořil jsem se do spánku. V 0:55 zvoní telefon. Jakmile se probudím, okamžitě vím, která bije. Zvedám to a poslouchám pokyny dispečera. „Sněží, volal jsem chlapům, že budou vyjíždět, jestli se chcete svézt, dojeďte.“
Také čtěte
Rychle vstávám, oblékám se, beru batoh, sedám do auta a jedu směr Třemošnice, což je mému bydlišti nejbližší cestmistrovství. Vyspal jsem se možná tak hodinu, ale na další fungování po zbytek noci to stačí. Cestou sněží a vozovku pokrývá bílý poprašek, který místy začíná tvořit souvislou vrstvu. Je znát, že trocha péče bude zanedlouho potřeba.
Zkušený mazák
Před půl jednou se seznamuji s mým parťákem pro tuto noc, v 1:35 vyrážíme směr Seč, což je jeden z okruhů. Jde o úsek, který má řidič tu danou noc na starost. Pana Svobodu vzápětí trochu vyzpovídám, abych věděl, s kým mám tu čest. Když mi prozradí, že ho tato práce živí už 25 let, je mi jasné, že mě posadili vedle někoho, kdo zná místní cesty nazpaměť a bude schopen zodpovídat mé dotazy.
Překvapivý komfort
Uvnitř sypače Scania to mimochodem není vůbec špatné. Vyškrábat se do kabiny s trochou elegance chce sice asi cvik, ale díky madlům se podaří i takovému jelitu jako jsem já. Interiér je nečekaně útulný a prostorný. Oceňuji odpruženou sedačku, kterou si ale vzápětí musím nastavit na svou hmotnost, protože jinak asi dostanu mořskou nemoc.
Vlhčená sůl
Chvíli jedeme s radlicí dole a ta odhrnuje slabou vrstvičku sněhu. Samozřejmě celou dobu sypeme a to směs soli a solného roztoku. Krystalky chloridu sodného jsou těsně před opuštěním stroje skrápěny, aby se lépe "přichytily" na vozovku. Bez tohoto opatření hrozí, že první auto, které projede za sypačem, je doslova odfoukne mimo silnici.
Chirurg s radlicí
Ve chvílích, kdy projíždíme obcemi, mám šanci obdivovat přesnost, s jakou řidič zvládá auto ovládat. Radlice míjí obrubníky o zhruba deset centimetrů, což při velikosti auta a šířce radlice určitě nebude úplně snadné. Když na toto poukazuji, dozvídám se, že nejhorší jsou situace, kdy jsou auta zaparkovaná po obou stranách komunikace.
Radlice se naštěstí dá natáčet na obě strany, čímž se mění i šířka, kterou zabírá. Mimochodem, celá konstrukce radlice je odtlumená, takže se rázy nepřenášejí do auta. Dá se nastavit něco jako „odskok“. To je síla, kterou je radlice tlačena na silnici. V případě třeba vystouplého kanálu nehrozí, že dojde k jeho poškození nebo poškození auta. Dřív to tak sypače neměly a přední náprava prý dostávala dost zabrat.
Čtyřicet pět litrů na sto
Je 1:46 a odbočujeme na Počátky, tedy z toho „hlavního“ okruhu. Je potřeba protáhnout průjezd obcí. Péči o zbytek místních komunikací si zajišťuje sama obec. Za pár minut už jsme zpět na hlavní silnici. Aby řeč nestála, ptám se pana Svobody na to, co mě zajímá.
Dozvídám se, že solíme zhruba 20 gramů na metr čtvereční (povoleno je 60g/m2 za den) a že nejhorší ze všeho je led. Na ten je sypač sice vyzbrojen a řidič může, a to dokonce přímo z kabiny, vyměnit spodní gumový břit za ocelový. Bohužel, na větší vrstvu ani to nepomůže. Zajímavá je i spotřeba, která je při prohrnování kolem 45 litrů na sto kilometrů. Není to ale příliš spolehlivý údaj, protože je závislý na teplotě i množství sněhu na vozovce.
Ptám se i na další auta a to, ve kterém jedeme, je asi nejlepší, protože je docela nízké. Tatra má drobnou nevýhodu v tom, že je vyšší a v zatáčkách se víc naklání. To už se ale blížíme k obci Seč a do zápisníku si zapisuji údaj 2:09. Poté se vydáváme kolem vodní nádrže až na hranici Pardubického kraje, kde se otáčíme. Kraj Vysočina už není náš revír, takže jedeme zpět a čeká nás nejprudší kopec celé cesty, který vytrestal i legendu z Nagana.
Recept na Haška
Jsou dvě a půl hodiny po půlnoci. Ze Seče směrem na Zbohov je to fakt docela krpál a když to namrzne, tak to musí být docela očistec. My ho sjíždíme velmi bezpečnou rychlostí a projíždíme i zatáčkou, kde kdysi se svým Ferrari skončil Dominik Hašek. Stalo se tak nedlouho po olympiádě, konkrétně v srpnu 1998. Kanaďané sice při nájezdech v hale Big Hat nebyli schopni našeho gólmana překonat, ale téhle prudké zatáčce se to povedlo. Od té doby se místu prý říká „Haškova zatáčka“.
A otáčíme se zpět
Ze Zbohova se vydáváme ještě dál na Běstvinu a Pařížov, za touto obcí s lehce romantickým názvem se ale otáčíme a jedeme zpět, protože nás znovu limituje hranice kraje. Musíme opět sjíždět i na vesničky, které jsou mimo hlavní trasu, abychom i tam zbavili hlavní průjezdní komunikaci sněhové pokrývky. V tu chvíli už chumelí vcelku hustě a když jedeme zpět do kopce za Zbohovem, vidím, že polovina silnice, kterou jsme před chvílí od sněhu očistili, je zase už docela zapadaná. Po návratu na cestmistrovství tedy bude potřeba jen doplnit posyp a vydat se zpět.
Nebudu váženého čtenáře zatěžovat zdlouhavým popisem toho, jak jsme se vraceli. Už tak je text daleko delší, než jsem původně zamýšlel. Omezím se na shrnutí, že vše proběhlo jak mělo a ve 3:34 jsem vystupoval z auta pln dojmů a obohacen o jeden splněný klukovský sen. Dovolím si nicméně shrnout ještě pár zajímavostí, co jsem se dozvěděl. Na obrázku výše pak najdete celou trasu. Screenshot mi poskytl dispečer cestmistrovství.
- Dnešní auta, která silničáři mají, jsou sice náročnější na údržbu, ale velmi spolehlivá. Na motoru se jen málokdy něco pokazí.
- Dřív, když se sypalo škvárou, byl to někdy prý docela očistec. Součástí drtě byly někdy i větší kusy například cihel. Šneková hřídel tohle úplně „nezkousla“ a řidič musel z auta prostě vylézt a kusem drátu to prošťourat. Někdy i víc jak desetkrát za noc, což směnu na sypači dost zpestří, ačkoliv spíše v negativním smyslu slova. Se současnými posypovými materiály tyhle problémy nejsou.
- Před rozšířením mobilních telefonů byly v autech vysílačky. Jenže ty nebyly tak úplně spolehlivé a stávalo se, že spojení zkrátka nebylo. Řidič tak byl daleko více odkázán sám na sebe. Auta byla z tohoto důvodu vybavena základním nářadím a spousta věcí se řešila na místě.
- Řidiči jsou dnes ohleduplnější než dřív. I tak ale někdy přecení své schopnosti a ve spěchu se snaží sypač za každou cenu předjet. Někdy tento manévr skončí dost neslavně - v příkopu.
- Zimy byly dřív skutečně tužší a silnější. Stávalo se, že se silnice musely protahovat několik dní v kuse a zbavovat sněhové nadílky. Dnes je spíš problém s tím, že teploty se hodně motají kolem nuly. Takže často naprší a pak to zmrzne, což vytvoří ledovku. Na tom globálním oteplování fakt asi něco bude.
- Noční šichta je prý docela pohoda. Však jsme taky za celou dobu potkali přesně tři auta. Bude-li příležitost, rád si vyzkouším i jaké to je přes den, kdy se řidič musí potýkat s provozem, chodci a dalšími specifiky.
Video z jízdy
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
Patrik Bednář,
