Plug-in hybrid je řešením na krátké i dlouhé cesty

Elektromobilem do Chorvatska

Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců elektromobility, je oblíbená cesta do Chorvatska. Ano, vyzkoušeli jsme si to také a Škoda Enyaq se sice snažila, ale selhávala síť nabíječek. Zatím zkrátka nevíme o ničem, co by se na dálkové cesty vyrovnalo spalovacímu motoru.

Problém je, že na většinu běžných jízd autem nám skutečně ten elektromobil bez problémů stačí. Nemá problém jezdit třeba přískoky po sto metrech se studeným motorem, topí prakticky ihned, a k tomu připadají velmi fajn vlastnosti jako super akceleraci a ticho na palubě. Jenže pak je tady to Chorvatsko, kam se sice rodinka vypraví za rok jenom jednou, ale přeci „mámo, nebudem zastavovat cestou k moři třikrát na nabíjení“.

Také čtěte

2 min. čtení

Brzdová kapalina – jak ji otestovat?

14. 11. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

Na dálky je spalovák lepší

Abychom byli fér, tak ano, jsou lidé, a není jich málo, kteří to mají třeba na chatu nebo za příbuznými přes celou republiku nebo dejme tomu na Slovensko, dálky tedy jezdí častěji. Opět, elektromobilem se to zvládnout dá bez větších problémů, ale když je možnost si vybrat, asi většina řidičů zvolí opět spalovák. Kdyby tak ale bylo auto, které umí jezdit jak na elektřinu, tak i na větší dálky v případě potřeby na benzín nebo naftu…

Řešením je plug-in hybrid

Tak přesně něco takového umějí plug-in hybridy! Většina jich na akumulátor zvládne bez problémů 50 až 100 kilometrů. Mimochodem, běžný Evropan denně ujede autem v průměru 30 až 35 kilometrů. Velmi příjemným bonusem je fakt, že kombinace síly klasického spalováku a elektromotoru umí vykouzlit docela zajímavé dynamické parametry. Třeba takové Volvo V90 T8 Recharge zvládá stovku pod pět sekund a zrychluje instantně. Na nic se nečeká, prostě jakmile řidič sešlápne akcelerační pedál, auto vystřelí dopředu, protože elektromotor toto zkrátka umí.

Nemusíme ale chodit do tak vysokých cenových pater. Mitsubishi Eclipse Cross plug-in hybrid koupíte pod 900 tisíc korun, v elektrickém režimu dá papírových 55 kilometrů ve městě, v kombinovaném provozu 45 kilometrů. To znamená, že výše avizovaných průměrných 35 kilometrů za den zvládnete bez obav. Ranní rozvoz dětí, pak do práce a odpoledne na nákup a zpět, to vše bez zapnutí spalováku, který jinak na krátkých trasách karbonuje a jeho životnosti studený provoz nesvědčí. A v sobotu vás takové auto doveze klidně z Aše do Ostravy, na takovou štreku už si ten spalovák samozřejmě zapne. Po návratu stačí připojit nabíječku a máte vystaráno, druhý den ráno je baterie nabitá a cestou do práce zase neubude z nádrže ani decka benzínu. Mimochodem, i Toyota Prius existuje ve verzi plug-in hybrid. A ne, nemáme na mysli tu aktuální verzi, dokonce už v roce 2012, kdy byly elektropohony skutečně ještě v plenkách, přišlo tohle ikonické auto ve verzi, která ujela 10 kilometrů čistě na energii z akumulátoru.

Oprávněná kritika plug-in hybridu má vlastně dva body:

• Cena je skutečně vyšší, a to výrazně, než u běžného auta se spalovákem. Nedá se nic dělat, tak to prostě je a pokud se cena akumulátorů nesníží, pravděpodobně to tak i zůstane. Že bychom se dočkali příplatku za plug-in hybridní řešení ve výši třeba 50 tisíc korun, není moc pravděpodobné. On totiž něco stojí i elektromotor a celá kabeláž, včetně nabíjecí zásuvky. Navíc potřebujete i odpovídající automatickou převodovku.
• Druhým negativem je těžkopádnost. Pamatuji si na test Octavie, která k motoru 1.4 TSI měla ještě trakční baterii a elektromotor, tedy plnohodnotný plug-in. A ačkoliv byla cítit snaha o potlačení veškerých negativních efektů, bylo zkrátka v zatáčkách znát, že zadek je dost těžký. Není to nic dramatického, ale jízdní vlastnosti jednoduše nejsou tak dobré, jako u klasického „jenom spalováku“.