Shoda náhod tomu chtěla, že se z plánované dovolené vyklubal nečekaně autíčkářský zážitek, o který stojí za to se podělit. A to jsem měl původně řecký ostrov Kefalonia projet s úplně jiným autem. Osud však byl proti. Jdeme na to!
Procestovali jsme Kefalonii v Suzuki Vitara. Jaké jsou naše dojmy?
Kefalonie je šestým největším ostrovem Řecka a nachází se v Jónském moři. Jeho výsadou je, kromě azurového moře, především hornatá krajina. Však se také na ostrově s plochou necelých 800 kilometrů čtverečných nachází hora Ainos, která se svou výškou 1 628 metrů nad mořem přesahuje i naši Sněžku. Jak se později ukázalo, je to právě hornatá krajina, která dělá ostrov zajímavý pro nadšené řidiče.
Půjčujeme vůz
Auto z místní autopůjčovny jsme rezervovali ještě v Čechách. Jak jsem popisoval v článku s rady a tipy, dopustil jsem se při rezervaci drobné chyby. Na ostrov jsem totiž přilétal vyzvednout Volkswagen T-Cross – automobil od kterého jsem si sliboval především funkční Android Auto, který nám umožní jednoduchou navigaci po ostrově. Jenže jsem při výběru auta přehlédl, že mnou vybraný vůz může být bez udání důvodu zaměněn za vůz stejné kategorie.
A tak jsem, navzdory mému naléhání a faktu, že vysněný T-Cross stál doslova o několik metrů vedle, skončil v Suzuki Vitara s mildhybridní benzinovou čtrnáctistovkou a infotainmentem, který si o Android Auto mohl nechat jen zdát. Suzuki je v Řecku oblíbená značka a dostupné jsou zde i modely, které u nás nepotkáte. Z nějakého zvláštního důvodu si však autopůjčovna – nebo místní importér – do vozů instaluje čínské aftermarket infotainmenty s dotykovou obrazovkou. Že jsou ve skutečnosti absolutně nefunkční asi zmiňovat nemusím.
Nabídka ojetých vozů Suzuki Vitara 4. generace
Dojmy z Vitary
Suzuki Vitara je v tuzemsku důvěrně známe SUV. Na konzervativního zákazníka působí především jednoduchostí, rozuměj pro japonská auta typickou zastaralostí, příznivou cenou a dobrou spolehlivostí. Musím se přiznat, že při prvním nasednutí jsem byl mírně rozčarovaný. Vitara je totiž mimořádně obyčejné a bezpohlavní auto. V průběhu týdne jsme se ale postupně seznámili a nakonec byla naše vzájemná spolupráce bezproblémová.
Pod kapotou našeho kusu se nacházela benzinová atmosférická čtrnáctistovka, které pomáhal 48V mildhybridní systém, což dohromady dávalo výkon 95 kW a točivý moment 235 Nm, jež se přenášel na všechna čtyři kola. Popravdě jsem funkci hybridu pozoroval pouze v klesání, kde byla cítit poměrně slušná rekuperace. Nějaký větší vliv na dynamiku nebo spotřebu nečekejte. Já se v kopcovitém terénu řeckého ostrova Kefalonia pohyboval průměrně na hranici osmi litrů benzinu na sto kilometrů.
Pozor si dejte na palubní počítač vypočítávající aktuální dojezd na nádrž v závislosti na spotřebě. Ačkoliv jsme v průběhu týdne měli spotřebu stabilní, auto nám každou chvilku ukazovalo jiný dojezd, který se v extrémních případech lišil i o 200 kilometrů. Na druhou stranu musím pochválit slušný vnitřní prostor, kdy jsme se do auta celkem pohodlně naskládali i jako pětičlenná rodina.
Ostrovní zatáčky
Z vlastní zkušenosti vím, že některé řecké ostrovy trpí nedostatkem kvalitních silnic, často jsou velmi úzké a rozbité. Kefalonie byla v tomto směru velkým překvapení, když silnice vesměs nabízely kvalitní povrch, dostatečnou šířku a také dechberoucí výhledy. Svatým grálem je výjezd na nejvyšší horu ostrova. Až pod vrchol vede zakroucená, devět kilometrů dlouhá asfaltka, která zhruba od půli nabízí krásně hladký povrch motající se mezi kmeny vzácné kefalónské jedle. Takovou cestu bych téměř přirovnal k touge trasám známých spíše z japonských horských průsmyků.
Pro mě osobně byl výjezd na horu Ainos vrcholem dovolené a nic na tom neměnil ani fakt, že jsem ho absolvoval za volantem SUV. On totiž podvozek Vitary nabízí příkladnou jistotu, podvozek je neutrální a nějaké svižnější jízdy se vůbec nezalekne. Na vrchol jsme navíc jeli na západ slunce, což znamenalo úplně prázdnou silnici. Zkrátka zážitek, který rozvášní nejednoho automobilového fandu. A že je i samotný ostrov plný automobilových nadšenců mi jednoho dne potvrdila i protijedoucí Sierra RS Cosworth, která mě při výjezdu z jedné zatáčky potěšila lehkým smykem. Na ostrově jsem dokonce spatřil poměrně vzácnou Corvette C2 nebo dílnu s kastlemi závodních Fordů.
Jak se jezdí na ostrově?
Kromě horských silnic nabízí Kefalonie i malebné pobřeží, které vás místy obrazně přenese do Kalifornie či na pobřeží Azurového moře. A jak se na ostrově jezdí? Doprava na jihu Evropy je mnohdy lehká divočina, kefalonští řidiči ale byli překvapivě vyklidnění. Nikdo moc neřeší rychlostní limity, zkrátka se jezdí podle citu. V obydlené oblasti pomaleji, mimo ní podle aktuální zakroucenosti cest. Celkově je ale tempo na ostrově spíše klidnější. A vlastně to ničemu nevadí. Jde přece o radost z řízení, která je přístupná i v plynulejších nižších rychlostech.
Zdroj info: Autorský text, Suzuki.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
