Ach, Itálie. Kdo by tuhle zemi nemiloval? Nádherné hory, skvostné pláže, úchvatná historie zhmotněná v jedinečných památkách. A k tomu ta božská gastronomie, které se nemůžeme nabažit. Pokud se sem ale vypravíte autem, obrňte se trpělivostí.
Silniční provoz v Itálii: pohodáři za volantem nemají slitování. Tohle by vás nemělo překvapit
Články na téma praktické info na cestu do Itálie:
- Parkování v Benátkách
- Internet v mobilu v Itálii - jak na levné surfování?
- Kdy jet do Itálie?
- Do Itálie se psem pohodlně a bezpečně
- Itálie a její zvláštnosti
- Tarify Itálie – vyplatí se koupit místní SIM?
- Jak a kde zaparkovat v Bibione? Máme tipy!
- Do Itálie pro kávu, víno i fernet. Na starožitnosti ale zapomeňte
- V italských barech vám přinesou drobné občerstvení zdarma
- Chystáte se do Itálie? Pozor na značení paliv po cestě
- Kolik zaplatíte za odtah auta z Itálie v roce 2024?
- Silniční provoz v Itálii: Pohodáři za volantem nemají slitování - právě čtete
Italové jsou vesměs naprosto v pohodě. Milí, nápomocní. I když zrovna narazíte na někoho, kdo nemluví anglicky (a vy jste na ty lekce italštiny zase přes rok neměli čas), musíte ocenit, jak moc se snaží. Přesně takový dojem jsem měla před lety, když jsem v Itálii byla poprvé a ani ty online překladače ještě tolik nefrčely. Zapojili jsme ruce a nohy a všechno se vykomunikovalo. Hned se tu cítíte fajn.
Zamilovala jsem si ty jejich bary, kam vkročíte, poručíte si espresso, co skoro trhá srdeční chlopně, nebo cappuccino, které vás nikde jinde na světě tolik nepohladí, vypijete si ho pěkně na stojáka u pultu a během dvou minut pokračujete v programu (a to celé „za pár kaček“). Grazie, ciao!
Mohlo by vás zajímat: Poradíme, kudy se vydat do Itálie
Zlom nastává, když Ital sedne za volant
Slyším to jako dneska. Seděla jsem tenkrát ve svých sedmnácti v ušmudlané učebně maloměstské autoškoly a instruktor kladl důraz na to, že se budeme učit defenzivní styl jízdy. Volně přeloženo – když ti někdo překáží, fakt do něj nezačni najíždět. Když někdo potřebuje vycouvat v nepřehledném místě, buď ten, kdo mu situaci usnadní, zastav, dej mu přednost, i když ji nemá. Prostě se celkově drž zpátky, protože na silnicích může mít i malá „pře“ fatální následky.
Uf, tak přesně o tom si v Itálii může našinec nechat jenom zdát. Můžete za sebou mít roky aktivního řízení, „nalétané“ statisíce nebo milióny, zkušenosti z nejrůznějších (i pěkně zapeklitých) situací, které vyžadovaly bleskurychlé řešení. A stejně si v Itálii můžete připadat jako Alenka v říši divů. Tady totiž nabydete dojmu, že jak se my učíme jezdit defenzivně, v italských autoškolách razí ofenzivní styl jízdy.
Sever (o)proti jihu? Rozdíly jsou mimořádné
Pokud jste (klidně tisíckrát) navštívili jen severní Itálii, nejspíš si teď klepete na čelo, o čem to tady píšu. Tam se totiž jezdí ještě dost kultivovaně. Jako by tam Italové byli vycepovaní od svých rakouských sousedů. Například v Dolomitech jsem neměla absolutně jedinou výtku. „Zábava“ podle mých poznatků začíná zhruba na úrovni Boloně a opravdové zážitky na vás čekají na jih od Říma.
Přečtěte si také: Na dovolenou na sever, nebo na jih Itálie?
Čím víc na jih jedete, tím víc musíte být obezřetnější a tak nějak přemýšlet za řidiče kolem sebe. Zcela upřímně – Italové jsou tady totiž skutečně nevypočitatelní. Je mi naprosto jasné, že jezdí tak, jak jim to přijde normální. Nepíšu to jako stesky, ale spíš jako varování, abyste nebyli překvapení, až se do teplejších koutů Itálie vydáte.
Tím nejhorším, co jsem v tomhle smyslu zažila, byla Neapol. Změť aut, všudypřítomných skútrů a pěších podle mě naprosto postrádala veškerou logiku a dopravní předpisy jako by se tu stávaly souborem nezávazných doporučení, na která nikdo moc nedbá.
Zjistěte také: Co je v Itálii jinak oproti České republice?
Příkladem za všechny matoucí situace může být to, co místní nazývají rosso fresco, tedy čerstvá červená. Taková červená na semaforu je označovaná za čerstvou prvních 15 sekund svého svícení a prostě a jednoduše neplatí! Jako by to ještě pořád byla zelená. Na tuhle poučku jsem narazila zhruba až 4 roky po tom, co jsem Neapol navštívila, a zpětně se jenom divím, že jsem si auto „nezrasila“ zrovna tam (semlelo mě to až o něco níž).
Také čtěte
Hitparádou toho, co bychom v Česku považovali za řidičské fauly, se pak můžete „kochat“ na Sicílii, kde poznáte tu pravou a nefalšovanou divočinu v celé její ryzosti. České instruktory autoškol by tu nejspíš – lidově řečeno – trefil šlak. Znovu ale podotýkám, že když do nějaké země jedeme autem, musíme zkrátka respektovat zvyklosti místních. To, jaké dojmy to v nás zanechá, je jiná věc…
Víte, kdy se vydat do Itálie?
„Kdo troubí, ten jede“ a jiná pravidla silničního provozu
To první, čeho si během účasti na silničním provozu v Itálii bezpochyby všimnete (pokud vám slouží sluch), je troubení. Věčné a neustálé troubení. Ne nadarmo se říká, že „kdo troubí, ten jede“ (ve smyslu „troubím, takže bacha jedu, právě jsem si sjednal přednost v jízdě“).
Italové ale s oblibou troubí i v kolonách, kde člověk nemá šanci se hnout a příčina celého martyria je někde daleko před vámi. Jednoduše se tak můžete dočkat i parádní symfonie klaksonů, která ale samozřejmě ničemu nepomáhá a problém neřeší. Jen v člověku z jiných krajů s jinými mravy zvyšuje hladinu kortizolu.
Jediné troubení, které považuju za přínosné, je to na úzkých silničkách v nepřehledných serpentýnách, aby člověk věděl, že za zatáčkou v protisměru taky někdo jede (a nevhodně si do ní nenajel). Nevím, kde všude se s tím člověk může setkat. V Itálii se to děje, poprvé mě to ale zaujalo na francouzské Korsice, kde taky nemívají místa nazbyt…
Co ještě vás v Itálii čeká a co by vás nemělo překvapit?
Nikdo vám neulehčí situaci, i když může. Když se například potřebujete zařadit z připojovacího pruhu a řidič v pravém pruhu může uhnout do levého, abyste se zařadili co nejplynuleji, pravděpodobně to neudělá, i když levý pruh zeje prázdnotou.
Italové jako by jinak vnímali vzdálenost. Tam, kde my bychom už stáli a čekali, protože bychom si jinak přišli jako vyvrhelové, kteří se cpou někam, kde už pro ně není místo, tam se Italové v pohodě „nasáčkují“.
Platí to i na křižovatkách, kde máte přednost (obzvlášť na Sicílii na ni není radno spoléhat), nebo na dálnici, kde při přejíždění z pravého do levého pruhu při troše štěstí dvakrát bliknou, na nic nečekají a vjedou před vás, ať už jsou důsledky pro vás jakékoli. Nutno ale podotknout, že tohle pozoruji i v Polsku.
Neplynulosti provozu přispívají často i semafory, na nichž dlouze svítí červená a pak bez varování v podobě oranžové přijde zelená. Než se prvních několik čekajících zmátoří, další na ně začnou troubit a pravá italská atmosféra je zase mezi námi.
Taky se připravte na to, že Italové jsou schopní se na vás na silnici i dálnici zezadu prakticky přilepit. Vy se pak jen modlíte, abyste kvůli něčemu nemuseli nečekaně přibrzdit.
Achillovou patou italských řidičů jsou blinkry. Po nějaké době si všimnete, že tuhle kouzelnou páčku ve svých vozech s elegancí sobě vlastní ignorují, nebo naopak zapnou blinkr a už ho zapomenou vypnout. Krásně to vysledujete na dálnici, kde vidíte Itala použít blinkr na znamení, že bude levým pruhem předjíždět, načež ho pozorujete dalších několik kilometrů, kdy už jede zase v pravém pruhu, ale levý blinkr si jaksi žije svým životem. Ano, pak jsou tihle řidiči skutečně nevypočitatelní.
Co mi hodně zaměstnalo hlavu, to je jejich problikávání dálkovými světly zezadu. Během několika dní jsem dospěla k závěru, že je to jejich znamení „pozor, chystám se tě předjíždět“, i když jedete v jiném pruhu než v tom, kterým vás nakonec předjíždět bude. No ale… nestačilo by místo té (obzvlášť v noci) vizuálně agresivní diskotéky prostě jen jet? Pravděpodobně to souvisí s tím nepředvídatelným vybočováním z pruhu po jednom či dvou bliknutí blinkrů a má to zamezit srážce, nicméně je to opravdu značně nepříjemné.
Také čtěte
Další italskou specialitou je jízda ve dvou pruzích, ať už kdekoli. Nejlepším místem, kde se dá tenhle jev pozorovat, je opět dálnice. A skutečně nejde o jev ojedinělý. Co si z toho vezmete jako ten, kdo jede za takovým řidičem, to už je na vás. Můžete zkusit třeba zatroubit… Schválně, co to s ním udělá.
A konečně taková lahůdka, se kterou jsem se opravdu výš od Neapole nesetkala. Italové mají skoro všude málo místa, takže není divu, že s parkováním to není žádná legrace a někam to auto prostě postavit musí. A tak zaberou pruh, nebo to dokonce odstaví na kruhovém objezdu a jdou si zařídit to svoje. Vždyť o co jde?
Mohlo by se hodit: Na kávu a víno do italského baru: Na kolik vás to tady vyjde v roce 2024?
Člověk by se zasmál, kdyby to nebylo mnohdy tak nebezpečné
Přizpůsobit se pravidlům a zvyklostem země, kterou projíždíte, je tedy samozřejmost. Slabší povahy by ale mohly v jižní části Itálie trošku trpět. Já sama se považuju za dobrého a zkušeného řidiče, i tak se ale šest návštěv Itálie dvakrát neobešlo bez následných oprav karoserie nebo zpětného zrcátka (před pěti lety jsem se ze Sicílie vracela tak nějak bez něj).
Snadno tady přijdete k majetkové újmě (o té na zdraví ani radši nezačínám), ale snadno ji taky sami způsobíte, například na nepřehledné křižovatce bez značení, která připomíná spíš malé české náměstíčko. Stačí „takhle málo“ a už sepisujete záznam o dopravní nehodě. Já tedy pro jistotu při plánování dovolené v Itálii připočítávám do očekávaných nákladů i spoluúčast na havarijním pojištění… To abych po návratu nebyla překvapená.
Chování italských řidičů je chvílemi fakt komické, jenže člověk se nakonec moc nezasměje, protože vezmeme-li v úvahu, v jaké rychlosti (když mluvíme o dálnici) se to celé odehrává, je to dost nebezpečné a ještě jednou si – na závěr – dovolím říct, že nevypočitatelné.
Každému, kdo se chystá jet na jih Itálie, přeje Portál řidiče bezproblémovou cestu a co nejvíc parádních zážitků!
Zdroj info: Autorský text, Cesty a výlety (vysvětlení pojmu rosso fresco).
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
Diskuze (5)
Tak jsem zjistil že jsem Ital z Palerma 😁😁😁
Když jsem byl v Itálii poprvé vlastním autem tak jsem měl načteno skoro všechno co je v tomhle článku. Nicméně asi asi jediné překvapení nakonec byla nemožnost na některých pumpách platit kartou a nebo zaplatit dopředu. Samotný provoz byl vlastně úplně bez problémů a tak už to zůstalo i při dalších návštěvách. Takže se toho netřeba bát. Ano Italové nevnímají auto jako modlu a odznak společenského statusu a tak moc neřeší kdyby vám trochu odřeli nárazník, ale to je tak všechno. Je to asi stejný rozdíl jako když jedete v ČB nebo v Praze. Pro někoho je Praha příšerná džungle, ale ve skutečnosti daleko snadněji najedete do pruhu, nebo se dostanete z úplně levého do odbočky vpravo, protože jsou všichni zvyklí a celkem v klidu.
Ano a ne. Ano, v Itálii se jezdí opravdu jinak než u nás, na drohou stranu je tam na rozdíl od nás velmi mnoho předvídavosti, kdy každý řidič čeká, že ten druhý může něco vyvést a je na to připraven. Výsledkem je počet nehod, který je snad nižší než u nás.
V Itálii jsem byl poprvé 1996 ještě Wartburgem 353W. Objel jsem ji západním směrem na jih po Capo Vaticano ,zpět po Jadranské straně.Nikde problémy, Maturita řidiče byla v Neapoli, neustále brzda,plyn.Jak jsem nechal větší mezeru už tam byl někdo jiný.Navíc z boku mladíci na fichtlech a chodci.V posledních letech již s Oplem do Ligurie a Toskánska a několikrát do Dolomit. Ani jedna kolize a to už je mi přes 70let.Nejhorší řidiči jsou v Čechách ,nepoužívají blikry ,největší šok pro mě byl řidič na kruháku s levým blinkrem a další při výjezdu z kruháku bez blinkru.Máme se co učit.
Jiří Jelínek - fotograf,
Do Itálie jezdím pořád a už řadu let a nikde a to hlavně u nás se necítím tak bezpečně na silnici jako v Itálii. Je tam také minimum nehod a autorka se velmi plete, když píše, že nepustí a nepomůžou, protože opak je pravdou a musíte si zvyknout, že prostě přibrzdíte, když někdo potřebuje do pruhu nebo z vedlejší, oni vám taky přibrzdí. Policie neřeší hlouposti, ale plynulost provozu a Italové řídí velmi dobře a jezdil jsem po celé Itálii a převážně na Sardinii a to i v neskutečném provozu a nikdy nebyl problém. Strach mám u nás. Navíc nikde nejsou tak kvalitní silnice a dálnic jako v Itálii.
Podobné články
