Trocha avantgardy smíchaná s jemnou dekadencí a to vše servírované na zlatém podnosu s dobrým francouzským vínem. To pro mě znamená nevšední auto, které se svou existencí posouvá trochu jiným směrem než jeho konkurenti. Není to totiž už jen luxusní odnož Citroënu, ale je to čistokrevné DS. V našem redakčním testu se podíváme na DS 3 Crossback s naftovou jednapětkou.
Test vozu DS 3 Crossback 1.5 BlueHDi - pozvánka do vyšší společnosti
Zajímavý exteriér, nápadité detaily a umělecké dílo
Tohle auto zaujme na první pohled. Má jasný, ale za to individuální vzhled, který se nedá přirovnat k ničemu jinému. Má osobnost a věřím tomu, že se i v tomto případě najdou dva tábory lidí s rozdílnými názory. Jedněm se bude auto líbit a druhým naopak ne. V současné době jich ještě tolik nejezdí, a tak si vždy ukradnou pozornost kolemjdoucích. Z toho lze snadno vyčíst, že vlastnictví vozu nebude pro někoho, kdo je duší introvert a rád se schovává do své vnitřní ulity.
Ale pojďme se vrátit ke vzhledu. Já sama jsem unešená a je těžké tento pocit tajit. Jak je známo, mám ráda nevšední auta s duší, a tahle DS 3 to splňuje téměř na 100 procent. Možná vám tak následující řádky budou připadat, že snad popisuji umělecké dílo, než auto. Ale sami uvidíte.
Nejvíce upoutá samozřejmě přední maska, protože je to to první, co uvidíte, když k vozu přijdete. Působí reprezentativním dojmem, za kterým se ale schovává určitá lišácká svůdnost. Světlomety mají LED Matrix Beam technologii a při bližším ohledání na nich naleznete podpis DS - malý, ale za to hezký detail.
Také čtěte
Další skvělou věcí, která je k vidění hlavně u luxusních a drahých vozů, jsou vyjíždějící chromové kliky. Buď při otevření vozu vyjedou samy, nebo na ně stačí jemně ťuknout a můžete si následně dveře otevřít. Pří jízdě jsou samozřejmě schované ve dveřích a splývají tak s karoserií, což je dobré i pro aerodynamiku vozu.
Mnoha lidem se možná nebude zamlouvat designový výstupek na zadních dveří při bočním pohledu, který je pravda neobvyklý, ale opět je to věc, kterou se auto odlišuje od ostatních vozů v rybníčku. Abych pravdu řekla, DS mi přijde jako jedna z těch automobilek, které se chtějí za každou cenu odlišovat od ostatních, ale v tomto případě se jim to daří velmi dobře. Téměř každý detail na voze překvapí a donutí vás říct: "Aha, tak tohle jsem ještě neviděla. To je zajímavý prvek." V případě, že se chci odlišovat, je to ta správná cesta.
Prohlídku zakončíme zadní částí, která je vcelku jednoduchá. Zdobí jí uprostřed emblém automobilky DS Automobiles. Zadní světlomety jsou užší a protáhlé do stran, mezi sebou je spojuje lišta vedoucí přes celou délku pátých dveří. Opět na světle můžete nalézt, tedy na začátku tohoto světla, charakteristický symbol - značku v podobě "DS", který je k vidění i na kapotě v monogramu "S".
Hodnotný interiér, kosočtverce a trocha klaustrofobie
Po usednutí za volant je to jedna velká paráda. Kabina je vyplněna kvalitními materiály - měkčenými plasty, které mají zajímavou strukturu. Ta doplňuje nevšední vzhled interiéru. Na první pohled mi to trochu připomíná strukturu kůže hada. Interiér také doplňují jasně definované vzory, které jsou pro DS charakteristické, v tomto případě široké kosočtverce. Ty mají znázorňovat diamanty. Kosočtverců naleznete po celé kabině nespočet, ale zároveň to ničemu nevadí, protože to stále nepůsobí přeplácaně. Ba naopak, vše k sobě dobře ladí a zapadá.
Také čtěte
Volant je kožený a multifunkční. Jeho polohu si můžete velmi pohodlně nastavit dle svého. Před řidičem je palubní počítač již známých tvarů pro DS, který zobrazuje jednoduchou grafiku všeho potřebného - samozřejmě si můžete přepínat mezi jednotlivými volbami vzhledu, každý dle svého gusta. K dispozici je ještě head-up displej. Údaje se promítají na vyjíždějící průhledný plast. V případě, že by vám tato komponenta nevyhovovala, stačí pomocí tlačítek na levé straně pod volantem zvolit zatažení a je vystaráno. Displej nevyjedete, dokud funkci zase nezapnete.
Ve středu palubní desky se nachází obrazovka infotainmentu, která má k dispozici koncernový software a je velká 10,3 palců. Software, jak je známo, není občas nejrychlejší. Ale není to pro běžné uživatele nic drastického. Nicméně v některých případech bych ocenila, kdyby se aktualizovaly mapy. Aby vás navigace nevedla na staveniště, ale raději náhradní cestou. V tomto panelu pod obrazovkou dále pokračují tlačítka některých funkcí multimediálního systému. Stačí se jen lehce dotknout bříškem prstu a odezva je okamžitá. Funkce jsou rozloženy do polí kosočtverců a mezi nimi se nachází podobného ražení i výdechy klimatizace.
Ve středovém tunelu kolem řadící páky, který mimo jiné sedne perfektně do držení ruky, se nachází tlačítka na ovládání oken - na toto si bude muset uživatel chvilku zvykat, protože i já sama jsem po každé sáhla nevědomky ke dveřím, kde ale žádné tlačítko nebylo. V tomto středu se také nalézá volič jízdních režimů, kterým se budu věnovat podrobněji později. Před řadící pákou je plocha na bezdrátové nabíjení telefonu a nad tímto místem i tlačítko k nastartování vozu. To je osvětlené červeným světlem, která nenuceně blikne a upozorňuje na případné spuštění - nastartování. Připomnělo mi to Mini Cooper, který má obdobnou věc, a u něj to vypadá jako pomalu tlukoucí srdce vybízející k činu.
Sedadla jsou pohodlná a také vysoko posazená. Výhled ven je tak o něco lepší a přehlednější. Co bych ale určitě na výbavě změnila, je použitý materiál. V testovaném voze byla kůže, a to mi zřejmě přispělo ke zdravotním obtížím. Váženého čtenáře ušetřím bližšího popisu diagnózy, ale v zimních měsících se úplně nikomu nechce sedat na ledový povrch, kor když auto stojí na mrazu venku, kde je v noci i mínus deset. Na druhou stranu nutno podotknout, že vyhřívání sedaček reaguje rychle, a tak se zadek brzy dočká zasloužené nálože tepla. I tak ale nejsem přílišným zastáncem kožených materiálů, protože podobný problém samozřejmě nastává i v létě, kdy jsou sedadla pro změnu rozpálená jako pánvička.
Místa vzadu není mnoho - sama za sebe jsem si sedla jen s velkými obtížemi (pro upřesnění měřím 182 centimetrů.) Pokud si ale auto koupí méně velcí lidé, pak by asi problém nemusel vůbec vzniknout. Nicméně vnímání zadního prostoru je poněkud chmurné, čemuž napomáhá i designový výstupek v podobě rohu trojúhelníku, který tak překrývá kus zadního skla. Prostor na zadních sedadlech je tedy tmavší a člověk snadno propadně stísněnému pocitu. Což by mohl být problém pro děti, které se často tmy bojí. Možná by ale tento problém vyřešilo vybrat si jiný barevný kontrast interiéru, než je černá, která vše opticky umocňuje.
Zavazadlový prostor se otevírá jinak, než jsem zvyklá u ostatních aut a bez zapírání se přiznávám, že jsem byla absolutně ztracená, a tak jsem musela sáhnout po návodu k obsluze vozu, abych zjistila, co se má kde zmáčknout. Tlačítko totiž naleznete až u spodního okraje rámu nad poznávací značkou. To mi přijde lehce nepraktické, protože hlavně v zimních měsících máte zadělanou celou ruku od špíny, ale chápu, že s designem víka to jinak udělat nešlo. Nicméně kufr má objem 350 litrů a po sklopení sedaček se sem vejde až 1050 litrů.
Motor, Eco zabiják a super spotřeba
Jízdní vlastnosti vozu jsou na dobré úrovni. Ostatně já byla spokojená, až tedy na jednu zásadní věc. Vůz má pod kapotou naftový čtyřválec o objemu 1.5 litru a disponuje výkonem 130 koní. S motorem se páruje automatická osmistupňová převodovka. Točivý moment je 300 Nm, což znamená, že v určitých režimech jízdy nebude auto za prvotřídního lenocha. A právě jízdní režimy vozu jsou svou vlastní kapitolou. Většinu času strávíte jízdou na normální režim, který je dle mého zlatou střední cestou a bude vyhovovat každému uživateli. Podvozek není adaptivní, ale je celkem příjemně a měkce naladěný. S autem se dobře jezdí jak na okreskách, tak na dálnici. V zatáčkách se zbytečně nenaklání a nerovnosti filtruje také obstojně.
Nicméně v nabídce jsou další dva režimy. Prvním je Sport, který vás bude bavit, když si s autem budete chtít trošičku zařádit a nebudete mít s sebou zrovna potomky. Motor se umí vyšvihnout a vydat ze sebe to nejlepší. Výkonem je maximální a také zábavný, auto bude jedna radost řídit. Pak je tu ale úplně opak sportu, kterým je Eco režim. Jehož existenci v takovém aute upřímně nechápu - na druhou stranu máme tady diktát z Evropské unie. Po zapnutí Eco se z auta totiž stává letargický důchodce, který má problém na cokoliv reagovat pohotově. Motor ztrácí v tomto režimu na zátahu, a tak pomalu není ani možné předjet auto před vámi. Ano, je sice super, že se spotřeba sníží k minimu, ale za jakou cenu? Tento režim jsem za celou dobu testování zapnula jen jednou, abych jej vyzkoušela, ale upřímně ztrácela jsem při něm nervy.
Raději budu jezdit v průměru o 0,5 litru spotřeby navíc, než prakticky zdržovat provoz. A jaká je tedy reálná spotřeba? Za týden ježdění na normální režim při občasném flirtování s tím sportovním, se u mě ustálila na 5,5 litrů. Což tabulkově sedí, protože výrobce udává hodnotu 5 litrů na sto.
Parametry recenzovaného vozu DS 3 Crossback
Motor | naftový 4 válec BlueHDi |
---|---|
Objem | 1 499 cm3 |
Výkon | 96 kW / 130 koní při 3 750 ot./min. |
Naměřená spotřeba | 5,5 litru/100 km |
Zavazadlový prostor | 350 / 1050 litrů (po sklopení zadních sedaček) |
Rozměry vozu (v. x š. x d.) | 1 534 x 1 791 x 4 118 mm |
Hmotnost | 1 205 / 1 735 kg |
Maximální rychlost | 195 km/h |
Zrychlení z 0-100 km/h | 9,9 s |
Závěr testu vozu DS 3 Crossback
Možná vás nepotěší cena auta. Ta je v případě testovaného vozu a jeho doplňkové výbavy 949 tisíc korun. Pokud zvolíte benzínovou variantu v základu, cena startuje od 560 tisíc korun. Jistě vás ale potěší bonus, který tuto cenu vyvažuje. Jedná se o bezplatný pětiletý servis (smlouva FreeDrive), který je omezen jen nájezdem do 60 tisíc kilometrů. To znamená, že vy si koupíte auto a následujících pět let se staráte a platíte jen jeho palivo, vodu do ostřikovačů a nové zimní nebo letní pneumatiky. O vše ostatní (jako je třeba výměna brzdových destiček, servisní kontroly a jiné) se stará automobilka, a to si myslím, že je velmi lákavý benefit, který nenabídne nikdo jiný.
Majitelé DS mohou být jako jedna velká rodina a na silnicích se zdravit, protože tato auta nejsou ještě tak často k vidění. Možná je to ale jen kvůli tomu, že vlastnictví takového vozu není pro každého. Přeci jen stále se jedná o něco nového, jiného nebo snad extravagantního? V Česku jsme stále zvyklí na určitou konzervativnost, co se týká aut. Jedna věc je ale jistá, DS je vstupenkou do lehce dekadentního a noblesního světa automobilismu.
+
- působivý vzhled
- jedinečné detaily
- honosný interiér
- bezplatný pětiletý servis
- spotřeba
−
- výběr materiálu na sedačky
- nižší výkon a zhoršené jízdní vlastnosti na režim ECO
- občas pomalejší software