Jestli ještě existují stará dobrá auta, pak mezi ně rozhodně patří Opel Insignia. V redakci se nám usadilo tentokrát v karoserii kombi. Velkým překvapením byla i naftová varianta, která se může stát poslední dobrou volbou pro rodiny s dětmi.
Test Opel Insignia Sports Tourer
Insignie je jako legenda. Mluví se o ní, píše se o ní a někteří ji i uctívají jako bohyni. Aby taky ne, je to poslední kousek čistého německé GM, než značku Opel pohltil před několika lety koncern PSA. Společné znaky koncernových aut lze tedy běžně vídat zejména u nových modelů značky. Kdo chce ještě zakusit západní ryzost, neměl by se příliš dlouho rozmýšlet.
Navíc velký překvapení pro mnohé bude stále nabízející se dieselový motor, který naleznete už jen u málo aut na trhu. Není to ale jen agregát, Insignia nabízí mnohem víc. Pojďme se na to tedy podívat.
Klasický vzhled Němce
Tentokrát do testu dostávám kombíkovou variantu, která nepatří k mým zrovna preferovaným karoseriím, avšak toleruji a chápu její smysl a podstatu. Vzhled tedy příliš hodnotit nebudu. Ačkoli musím zmínit alespoň přední masku, která nezapře střídmost provedení a neláká především na extravagantní design. Tuto vlastnost si uchovávají sesterské značky Opelu v koncernu.
Nepíši to poprvé, ale stále zastávám názor, že Opel je prostě takovou tou brzdou pro konzervativnější typy zákazníků. Ostatně omlazení v roce 2020 přineslo jen kosmetické úpravy, kterých by si běžný člověk ani nevšiml. Někdy je prostě méně více.
Nejdůležitějším prvkem kombíkové verze bude zavazadlový prostor. Na první pohled je obrovský, což potvrzují i data. Objem je totiž 560 litrů. Po sklopení zadních sedaček nabude na 1665 litrů. Zdá se tedy, že Insignia se může stát všestranným parťákem do života. Doveze na dvoutýdenní dovolenou u moře, kdy potřebujete s sebou hromadu kufrů, ženy pak ocení, že se pod páté dveře vejde kočárek i něco víc, naftová verze vás nesežere zaživa i s peněženkou a co především oceníte jsou jízdní vlastnosti. K těm se ale dostaneme později.
Střídmý interiér zaujme konzervativce
Každý, kdo neholduje digitálním dotykovým plochám může zajásat, protože i uvnitř vládne především nepřeplácanost. Jediné, co je tu dotekové je 8palcová středová obrazovka, která je zcela zapracována do palubní desky a z obou stran ji doplňují výdechy klimatizace. Mimo obrazovku se nachází také tlačítko pro vypnutí start stop systému. Děkuji! Prostředí infotainmentu je celkem svižné, ale disponuje možností spárováním se s Apple CarPlay nebo Android Auto.
Že se jedná o vlajkovou loď, je poznat i z materiálů, které byly v interiéru použity. Začíná to těmi měkčenými a končí kůží potaženým volantem. S čím příliš nekonvenuji, jsou lesklé plochy, které jsou v dnešní době sice oblíbeným materiálem, ale zato také tím, co se hůře udržuje a po většinu času na něj sedá pouze prach nebo je zobrazovačem otisků prstů. Za mě bych tedy volila jiný dekor, než je piano black, který může trochu opticky shazovat i hodnotu vozu.
Volant se mimo jiné dobře drží v rukou. Před řidičem se nachází podsvícené analogové ukazatele. Oceňuji, že kromě nich je jinak prostředí jednoduché a nepřeplácané. Uprostřed tachometru, který je ovšem v digitální podobě, lze přepínat hodnoty jednoduše pomocí tlačítek na volantu. Ač prostředí v řidičově zóně může působit stroze, sedí to dokonale k nátuře stroje. Mimochodem v zimě oceníte, že je věnec i vyhřívaný.
Sedadla mají nejvyšší certifikát označovaný jako AGR a lze je nastavit do různých úhlů, včetně úpravy bočnic nebo podsedáku. Každý si tedy najde dokonale svou pozici za volantem. Kromě toho si řidič může pustit s jedním kliknutím i masáž. Není sice tolik výrazná, ale na dlouhé cestě přijde vhod.
Cestující v druhé řadě si mohou užívat rovněž svým způsobem komfort, neboť kolem sebe a především před koleny mají hromadu místa. Není tak problém, aby vzadu seděly i postavy měřící třeba 190 centimetrů a stále si nepřipadaly jako sardinky. Pro daleké výlety značka ideál!
Ač to možná nevypadá, Insignia disponuje doslova armádou bezpečnostních systémů. Některá z nich, jako třeba udržování v jízdních pruhu, můžete pomocí hardwarových tlačítek vypnout. Důležitou součástí je standardně i adaptivní tempomat. Jeho zapnutí je velice jednoduché, a jak si na něj člověk zvykne, nedá na něj již dopustit.
Prostředí je ergonomicky přívětivé. Jediné co nemusí všem zrovna vyhovovat, je velká páka pro volení režimů jízdy, která si ubírá přeci jen o něco více prostoru v kabině. V zimě navíc bude studit do dlaně. Více by se do prostředí hodil minimalistický volič.
Teplota v kabině se nastavuje standardně otočnými kolečky a je dvouzónová. Třikrát hurá, nemusíte se ke zvýšení nebo snížení složitě proklikávat infotainmentem. Výdechy se pak nacházejí kolem obrazovky multimédií a v obou rozích palubní desky.
Nutno také podotknout, že v současné nabídce si můžete zvolit pouze ze dvou výbavových stupňů. Buď je to stupeň Elegance, který se nachází i v testovaném voze nebo pak GS Line, který je orientovaný spíše na sportovněji smýšlející uživatele. Rozdíl mez výbavami je opravdu patrný. Co se týká příplatků, tak ty bývají za celkem solidní ceny. Nečekejte statisícové položky, ale například za větší kola si připlatíte deset tisíc korun nebo za Matrix LED světla s technologií AFL je to čtyřicet tisíc korun.
Všestranné auto jak vyšité
Doby, kdy se Insignia nabízela se širokou paletou motorů, jsou bohužel už nenávratně pryč. Zvolit si tak lze jedinou motorizaci. Jedná se o turbodiesel 2.0 CDTI o výkonu 128 kW, který je tedy i v testovaném vozem. Jiné motorizace naleznete už buď jen v posledních skladových vozech nebo v nabídkách autobazarů. Nicméně model nepatří zrovna mezi ty, kterých by se majitelé rádi zbavovali, a tak nebude lehce k dostání.
Agregát je spárovaný s osmistupňovou automatickou převodovkou, ale v nabídce lze zvolit i ta manuální šestistupňová. Automat má výhodu, že si k němu můžete pořídit i náhon na všechna čtyři kola. K této volbě bychom se rovněž přikláněli, nikdy nevíte, kdy se bude hodit.
Co se týká naftového motoru je potřeba počítat s menším diskomfortem po nastartování. Naštěstí hluk vymizí hned po několika minutách jízdy. Ve městě se vám s ním asi úplně dobře žít nebude, protože je nutné nezapomínat na fakt, že se stále jedná o auto, které má téměř pět metrů, a tak parkování v úzkých uličkách může být za trest. Více se mu bude líbit v dálničním tempu a především pak v levém pruhu, kde bude udávat tempo cestování. Ostatně diesel jako takový do města ani nepatří. Jeho doména jsou prostě dálky, kterými se postaráte i o delší životnost. Navíc auto se odvděčí skvělou spotřebou.
S Insignií jsem jezdila, kde se dalo a finální spotřeba se usadila na 6 litrech na sto. Nutno podotknout, že při přemýšlení, kdy a o kolik stlačovat plyn nohou, jsem se dostala i pod tuto hodnotu. Věřím, že při dlouhodobém užívání je možné jezdit klidně i za pět litrů. Navíc výhodou je, že má vozidlo i velkou nádrž (70litrů). Není nic ojedinělého, když se po natankování do plna objeví kilometrový dojezd přes 1000 kilometrů. Což je v dnešní době opravdu zázrak.
Při delších trasách oceníte funkci automatické převodovky, která se chová logicky. Jakmile se sešlápne plyn, nevydává žádné divné zvuky a řadí tak jak má. Insignia sice disponuje určitým výkonem, ale zase se nejedná o ryze sportovní svezení. Dynamika je znatelná například při předjíždění nebo na dálnici, ale určitě nečekejte zázraky, které se dostavují u jiných typů aut. Těžká noha by rovněž znamenala i vyšší spotřebu, což v současné době při ceně paliv, není zrovna žádoucí. Aerodynamický svist je znatelný až při vyšších rychlostech nad 130 km/h a odhlučnění je celkem přijatelné.
Co se týká podvozku, ten je solidně nastavený - řekla bych v zlatém kompromisu. Žádné nepohodlí se nedostavilo a ani rány od podběhů kol se do prostoru kabiny nedostaly. Testovaná Insignia disponuje klasickými tlumiči, tedy ne těmi adaptivními, které si ale můžete připlatit. Zatáčky vykresluje dobře, jediné, co může pro méně zkušené řidiče znamenat problém, je nutná plná pozornost. Pokud se totiž na silnici zachováte nelogicky, budete mít co dělat, abyste auto ukočírovali. Řízení totiž není příliš strmé.
Závěr
V podstatě testovanému kousku není příliš co vytknout. Kdyby bylo na mě zvolila bych spíše liftbackovou verzi, která ale není už tak atraktivní pro rodiny. Insignie tak uspokojí každého, kdo potřebuje spolehlivé auto a zároveň ho chce využívat prakticky každý den a pro cokoli. Díky obrovskému kufru převeze nejen hromadu věcí na dovolenou, ale také náčiní na chalupu. Jedná se o plnohodnotné rodinné auto, které bude stárnout spolu s dětmi od autosedaček po jejich dospělost, kdy si stále budou moci v druhé řadě užívat spoustu prostoru.
Interiér sice není na dnešní dobu moderní, ale zde to vůbec nevadí. Nesmím zapomenout ani na volbu nafty, která tolik nestojí peněženku a v neposlední řadě jízdní vlastnosti, díky kterým si budete užívat každý den za volantem, aniž byste pak vysedli s bolavými zády. Za mě je to jedno z posledních aut, které za to opravdu stojí, neboť dokáže zákazníka uspokojit v mnoha ohledech a třešnička na dortu, nemá PSA infotainment!
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Michaela Rubešová.
Zdroj médií: Michaela Rubešová.
+
- prostorný kufr
- sedačky
- dieselová motorizace
- jízdní vlastnosti
- uživatelská přívětivost
−
- starší uspořádání interiéru
- pro někoho střídmý vzhled
- materiál - piano black
Fotogalerie (25 fotek)
Diskuze (0)
Podobné články
