Test: Škoda Octavia 2.0 TDI – ultimátní služebák nebo příjemně obyčejné auto?

Čtvrtá generace oktávky už je tu s námi čtvrtým rokem, takže se nebudeme zabývat prkotinami a vrhneme se rovnou na podstatu. Za tu dobu si na Octavii každý jistě udělal svůj názor, a to i na její design. V mých očích logicky trochu zevšedněl, ale stále vypadá svěže. Ačkoliv musím uznat, že nadále více preferuji kombík oproti testovanému provedení liftback. Více než vzhledem mě ale testovací kus zajímal z pohledu konfigurace. Druhý nejnižší stupeň výbavy a nejslabší nafta mě zvláštním způsobem přitahovaly. A to i s přihlédnutím k tomu, že s předchozí generací Octavie ve velmi podobné specifikaci jsem se něco najezdil.

Základní nafta

Zatímco v nabídce předchozí generace mladoboleslavské stálice bychom ještě našli naftovou „jedna šestku“, v nabídce nejnovější generace už nástupce veleznámého 1,9 TDI nenajdeme. Jeho roli zastal podladěný dvoulitr a nutno dodat, že se jí zhostil více než důstojně. Jasně, na první dobrou jeho výkon 85 kW (115 koní) nijak nenadchne. Pak je to ale ještě hodnota točivého momentu – 300 Nm – která motoru dává slušnou pružnost. Přidejme k tomu šestistupňovou manuální převodovku, jíž se třeba předchůdce chlubit nemohl, a i základní nafta dosahuje dostatečné dynamiky.

Tedy alespoň při nízkém obsazení vozidla, což je zrovna v případě služebního auta běžná věc. Pro rodinné použití je nejslabší diesel někde na pomezí. Klidnějším řidičům bez problémů postačí, dynamičtější jezdci už budou muset při předjížděcích manévrech více plánovat. Na druhou stranu je to vykoupeno velmi sympatickou spotřebou. Není potřeba žádný nadlidských výkon a dostanete se na hodnoty začínající čtyřkou. I pokud budete opravdu spěchat a dávat motoru co proto, tak se jen horko těžko dostanete přes šest litrů. V tomhle si dvoulitr s předchozí šestnáctistovkou v ničem nezadá a je to jednoznačně jeden z jeho trumfů.

Také čtěte

4 min. čtení

Tester autobaterií z Lidlu

16. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

V čem ale Octavia udělala opravdu velký posun je odhlučnění pohonné jednotky. U předchůdce jste se, zvlášť v případě verze před faceliftem, typickému naftovému klapotu nevyhnuli ani v interiéru. Dvoulitr je výrazně kultivovanější a hruběji se projeví jen při vysokých otáčkách nebo před zahřátím motoru. Devizou navíc je, že do interiéru přenáší minimální vibrace a nepříjemné dunění se dostaví až skoro ve volnoběžných otáčkách.

Z výbavy moc nechybí

Samotná škodovka v konfigurátoru zmiňuje, že výbavový stupeň Ambition nabízí nejlepší poměr ceny a výbavy, který uspokojí i náročnější uživatele. Marketingové kecy, pomyslel bych si. Ale ono to vlastně celkem dává smysl. Octavia je díky tomu sympaticky obyčejné auto, přitom mi ale žádný prvek zásadně nechyběl. Před vámi jsou klasické budíky, dotyková obrazovka nedosahuje gigantických rozměrů a neotravuje vás armáda zbytečných jízdních asistentů. Ty asistenty má Octavia v zásadě dva – Front Assist, který dokáže zabránit čelní kolizi, a hlídání jízdy v pruhu. Oba mimochodem jednoduše vypnete dvěma kliky na volantu – v jednoduchosti je síla! Jo a zmínku si zaslouží i slušné LED světlomety.

Škoda Octavia v testu byla navíc dovybavena paketem s předními parkovacími senzory a zadní kamerou. K tomu byl ještě paket obsahující vyhřívání volantu a čelního skla – v době tuhých mrazů a zimy nedocenitelná věc. Mráz a sníh mě v průběhu testu zastihl a odhalil jednu slabost. Radary a senzory se zakryly sněhem a přístrojový panel se v tu chvíli rozsvítil jak vánoční stromeček. V předvánočním čase sice tematické, ale také pěkně otravné. Ne, vážně nepotřebuju, aby auto každých sto metrů na dálnicí hlasitě pípalo, že mi nefunguje parkovací asistent. Ve sto třiceti asi opravdu parkovat nebudu. Chápu, že je nutné upozornit na nefunkčnost některého ze systémů, ale uvítal bych možnost to nějak potvrdit a dále se tím nezabývat. Nakonec jsem byl totiž donucen zastavit a z předního nárazníku doslova skopat led – pak už byl klid.

Také čtěte

4 min. čtení

Nabíječka na autobaterie z Lidlu

20. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Domácí prostředí

Jinak je interiér oktávky příjemné místo. Také základní sedačky jsou na dlouhé cesty dostatečně pohodlné, oželel jsem i polohovatelnou bederní opěrku. Poloha za volantem je navíc sympaticky familiární. Kritiku jsem si chystal na dotykový displej rádia. Oproti počátkům výroby se ale podařilo vyřešit problémy se stabilitou, a tak se drobná zaseknutí objevují spíše sporadicky. Třeba ovládání klimatizace, která je téměř výhradně svěřeno dotykové obrazovce, bylo vždy bezproblémové. Přiznám se, že to pro mne bylo celkem překvapení. Nicméně lze předpokládat, že ne příliš vzdálený facelift přijde s trochu jiným řešením.

Ve výsledku ale dotykovou obrazovku stejně příliš nepoužíváte, jednoduše moc nemáte na co. Na nejdůležitější funkce jsou pod displejem tlačítkové zkratky, následně si pak vystačíte s jedním dotykem obrazovky. Ve výbavě dokonce není ani navigace. To paradoxně chválím – vestavěné navigace většinou stejně stojí za nic a Apple Car Play či Android Auto nabízí v drtivé většině případů mnohem lepší alternativu. Bohužel jsem to sám nemohl vyzkoušet, protože můj Samsung se se systémem škodovky neskamarádil. V jiných autech mi to funguje, ale nechci ukazovat na viníka. Alespoň jsem si mohl mobil nabíjet v úložném prostoru s bezdrátovou nabíječkou.

Také čtěte

3 min. čtení

Sada na výměnu kol Parkside z Lidlu

6. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

V interiéru oktávky už najdete jen USB typu C. V mých očích se tím mladoboleslavský model posunul vstříc budoucnosti a nemám proti tomu námitky. Kvitovat musím i slušné množství odkládacích prostor v interiéru. Ačkoliv kombík je ze dvou dostupných provedení Octavie přeci jen ten praktičtější, ani liftback se nenechává zahanbit. Objem kufru rovných 600 litrů je asi všeříkající. V testované výbavě si ale zadní sedačky nesložíte z kufru, chyběly i praktické háčky a záchytné sítě. Pod podlahou zavazadlového prostoru však stále zbývá prostor na příplatkovou plnohodnotnou rezervu. V době samých lepících sad je to příjemná změna.

Jízdní vlastnosti

Zůstává tak už pouze poslední věc, jak Octavia 4 2.0 TDI jezdí? Motor jsme si probrali hned ze začátku – zaujme spotřebou, nepřekvapí dynamikou. Naladění podvozku se u posledního vydání českého klenotu tradičně povedlo. Ve většině případů je tak akorát komfortní, na vlnité vozovce se zejména přední část lehce houpe. Oktávce ale vadí ostré nerovnosti a o své nelibosti vám dá patřičně vědět. Vzhledem ke třídě auta je to ale v rámci mezí.

Podvozek se nezalekne ani svižnější jízdy à la nejrychlejší auto je služební auto. Nicméně při rychlejším průjezdu zatáčkou se projeví lehce gumová charakteristika podvozku a auto začne v zatáčce malinko plavat. Vlastně vám to ale zas tak moc nevadí, protože ve volantu toho stejně moc necítíte a díky přesnosti řízení vždy auto posadíte do zatáčky tak akorát.

Verdikt

Jako služební vůz mi testovaná Škoda Octavia 4 2.0 TDI dává velký smysl. Správce vozového parku potěší především nízkou spotřebou a nějaký atraktivní leasing se na ní určitě také najde. V tu chvíli mi ani nevadí, že pořizovací cena konkrétního exempláře bez příplatků začíná na 679 000 korunách. Z pohledu rodinného použití je testované provedení volbou rozumu. Výbava je naprosto dostačující a základní nafta klidné jízdě také postačí. Kdo chce ale častěji tahat přívěs, nebo vyžaduje vyšší výkonovou rezervu, ten ať si raději připlatí za silnější provedení. V rodinném rozpočtu se ale příplatek 100 000 obhajuje složitě a troufnu si říct, že se mnozí velmi rádi poohlédnou právě po slabším provedení.