Nové vozy se chlubí svou dokonalou aerodynamikou. Co to však ta aerodynamika je, proč se automobilky snaží o nízký koeficient aerodynamického odporu a jak toho dosáhnout?
Co je a jak funguje aerodynamika automobilu
Jedná se schopnost auta “prorážet“ atmosférický vzduch působící proti jízdě vozidla a tím snižovat zatížení právě od vzduchu tak, aby náš automobil jel co nejrychleji. Aerodynamika auta se dá ale využít i jinak.
Hlavně u závodních aut, monopostů atd. se aerodynamika často používá pro vytváření právě zatížení od vzduchu, ale v takovém smyslu, že ji dokážeme ovládat a využít, aby náš závodní speciál držel lépe na trati, hlavně v zatáčkách. Pracuje se s obtékáním vzduchu okolo vozidla, každý záhyb na vozidle se dá využít.
Na podobný princip funguje tzv. “ground effect“, jedná se o vzduch proudící podlahou, tím pádem se zatěžuje nejspodnější část vozidla, a to snižuje těžiště, aby auto lépe drželo na vozovce. V éře 70. až 80. let se tento efekt hojně používal například v seriálu Formule 1, ovšem byl zakázán kvůli bezpečnosti, která byla limitována tehdejší technikou. Příští sezónu se k tomuto efektu společně s vysokou aerodynamikou Formule 1 znovu vrací.
Ačkoliv je aerodynamika skvělá pro “přilepení“ vozu k vozovce a signifikantně vás podrží v zatáčkách, při příliš velkém aerodynamickém odporu klesá zrychlení a maximální rychlost automobilu.
Také čtěte
Porovnání zrychlení aut s velkým aerodynamickým odporem a nízkým aerodynamickým odporem můžeme jasně sledovat ve většině větších závodních seriálech, kdy třeba na Monze bude na většině trati rychlejší například Formule s nižším zadním spoilerem než monopost s vyšším zadním spoilerem (ačkoliv s vyšším zadním spoilerem budete rychlejší v zatáčkách).
Pro normální každodenní život jsou nároky na aerodynamiku jiné. Z velké části jí můžeme i poděkovat za konec originálních designů aut. Protože například hranatá auta jsou aerodynamicky velmi nevýhodná a z toho plyne větší spotřeba a emise. A to je také důvod, proč se výrobci třeba u elektromobilů snaží zbavit všeho přebytečného, jako například zrcátek a klik, pro menší aerodynamický odpor, a tím pádem chtějí docílit nižší spotřeby a většího dojezdu.
Součinitel aerodynamického odporu Cx
Efektivita auta v tomto oboru se označuje koeficientem (součinitelem) aerodynamického odporu Cx. Čím nižších hodnot nabývá, tím je odpor nižší. To, že se aerodynamika u auta řeší už delší dobu dokazují hodnoty koeficientů z dřívějších dob. Například Tatra T77A z roku 1935 má hodnotu Cx 0,212. Běžná Škoda Fabia druhé generace má hodnotu Cx 0,324 a GreenLine edice má Cx 0,303.
Zdroj médií: depositphotos.
