To nejlepší nakonec, jak se říká! V předchozích třech dílech seriálu a výpravě elektromobilem do Chorvatska a zpět jsem popsal cestu do Splitu a část cesty zpět. Nyní zbývá podívat se na finále, tedy návrat do vlasti. Netušil jsem, že největší past na elektromobilisty mají v Brně.
Elektromobilem do Chorvatska a zpět (4. díl) – Brno
Články na téma Škodou Enyaq do Chorvatska:
- Elektromobilem do Chorvatska (1. díl)
- Elektromobilem do Chorvatska (2. díl)
- Elektromobilem do Chorvatska a zpět (3. díl)
- Elektromobilem do Chorvatska a zpět (4. díl) - právě čtete
- Elektromobilem do Chorvatska – srovnání s oktávkou
Zase ten Citroën
Jak zjišťuji cestou nazpět, navigace mě vede na další nabíječku, se kterou jsem měl tu čest cestou opačným směrem. Se 16 % k ní dojíždím v 16:14 a zjišťuji, že je obsazena elektrickým Citroënem C4. Tedy stejným autem, které mě vypeklo v Českých Budějovicích (viz. 1. díl). Jak dlouho bude nabíjet? Netuším, zatím má 36 %. Hledám tedy alternativu a zjišťuji, že když popojedu asi 200 metrů, mohu zkusit své štěstí na jiné nabíjecí stanici, která má ale výkon pouze 50 kW. Lepší než nic, ne? Vyrážím tam, v 16:20 se připojuji, baterie má 15 %, ale dobíjím. Podle toho, co mi ukazuje navigace, bych tu měl strávit 50 minut. Vytahuji tedy proviant a pouštím na notebooku seriál.
17:29 je čas, ve kterém jsem vůz odpojil s akumulátorem nabitým na 85 %. Začíná pršet. Nejprve jen tak lehce, pak déšť zhoustne a začne to být trochu nepříjemné. Uvnitř auta mi to nijak nevadí, tam je pohodička, jenom doufám, že se něco nesemele na dálnici. Projíždím Slovinskem, nabíjet nepotřebuji, to bude podle navigace až v Rakousku.
K další nabíječce se dostávám s 9 % v 19:37. Je to už v Rakousku, kousek před Grazem. Dobíjím výkonem až 134 kW a ve 20:06 se odpojuji s 82 %. Vše probíhá bez problémů, takže si opět dělám naděje, že by zbytek cesty mohl ubíhat rychle a nudně. Nemohl jsem se mýlit víc!
Rakouské nabíjení
Vydávám se na cestu, pořád prší, stěrače jedou na plno. Jsou to mimochodem podmínky, které zvyšují jízdní odpor – kola se hůře odvalují přes vrstvu vody, takže lze očekávat vyšší spotřebu.
Za Vídní už se blížím k další nabíjecí stanici, která má mít výkon až 350 kW. 22:11 se k ní připojuji a v akumulátoru zbývá 17 %. Ve 22:35 vracím konektor do stojanu a pln naděje mířím zpět do vlasti s akumulátorem dobitým do 79 %.
Kalkulačka nákladů na cestu ČR Chorvatsko 🇭🇷
Cena cesty do Chorvatska je ovlivněna dálničními poplatky, mýtným, placenými tunely aj. Vyzkoušejte naši online kalkulačku, která vám vypočítá náklady na cestu do Chorvatska.
Prosím vyberte trasu a další parametry pro kalkulaci cestovních nákladů.
Spočítáme vám orientační náklady na cestu, poradíme kde tankovat, zobrazíme mapu trasy i tipy na zajímavá místa, která stojí za to navštívit.
Výslednou kalkulaci vám zašleme na e-mail.
Jak se v Brně nenabíjí
Že jsem překročil státní hranici a jsem v České republice, poznám neomylně. Tlumiče opět začínají pracovat, což je vynuceno stavem infrastruktury. Adaptivní podvozek přepínám do režimu Comfort a vydávám se směrem k moravské metropoli.
Ve 23:36 se ocitám na parkovišti u obchodního centra na ulici Vídeňská. Hledám nabíječku, která tu má být. Má umět nabíjet výkonem až 300 kW a rád bych zde doplnil šťávu, abych zbytek cesty zvládl už na jeden zátah. Se 48 % baterie obkroužím parkoviště několikrát a docházím k závěru, že deklarovaná nabíjecí stanice tu zkrátka není. Když tak o tom přemýšlím, je to vlastně poprvé, kdy mohu svalit vinu na auto, jehož databáze nabíjecích bodů asi předběhla dobu a počítá s nabíječkou, která na místě není. No nic, asi nějaký renonc, najdu holt jinou. Chvíle hledání v navigaci a mířím na ulici Špitálka, kde na mě má čekat stojan poskytující až 160 kW. Pro mě víc než dostatečný výkon, jedu tam!
Nabíječka, která neexistuje
Ve 23:51 kroužím po dalším brněnském parkovišti a nenecházím. Už se chystám pomalu odjet jinam, když tu na mě za mostkem vysvitne u zdi teplárny stojan Hypercharger. Razím tam, připojuji se a když se chystám přiložit kartu a zahájit nabíjení, všímám si zvláštního upozornění, které praví cosi o výkonu dočasně omezeném na 75 kW. Nevadí, holt mrknu ještě na jeden díl seriálu.
Kalkulačka cesty do Chorvatska
Powerpass funguje všude. Skoro
Jedna karta vládne všem, jedna jim všem káže… jenže mně nedošlo, že jsem patrně v Mordoru. Marně tedy Powerpass kartičku tisknu k příslušnému místě na nabíjecím stojanu, nabíjení se odmítá zahájit kvůli jakési mně neznámé chybě. Super, takže chvíli před půlnocí mi hvězdy opět nepřejí a nutí mě hledat jiné místo, kde bych doplnil šťávu, abych se sakra už dostat domů. To nejhorší, co se může na dlouhé cestě stát, jsou problémy, které přijdou kousek před cílovým místem. Člověk se těší domů, ale trable se kupí a přičítají další a další minuty k času dojezdu. Je to neuvěřitelně frustrující.
Praktický tip: Ať už se vydáte do Chorvatska benzinovým, naftovým nebo elektrickým vozem, vždy si sjednejte cestovní pojištění. Využít k tomu můžete online kalkulačku, která za vás vypočítá nejvýhodnější cestovní pojištění přesně na míru.
Náš tip: Pakliže vyrážíte letos autem na dovolenou, nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění. Bude vám krýt na cestách záda a můžete se na něj při správně nastavených limitech plně spolehnout. Pro ušetření nemalých financí využijte kalkulačku cestovního pojištění.
Kalkulačka cestovního pojištění
Sladký domov
Po krátké rozvaze docházím k řešení vypadnout z tohoto prokletého města a docucnout si něco málo na nabíječce u dálnice D1. Vydávám se tedy směrem Velká Bíteš. Kousek před ní zastavuji u stojanu E.ON v 0:26 a se 30 % energie v baterii. Připojuji se a zjišťuji, že zde je již moc mé kartičky nedotčena a zahajuji nabíjecí proces. Zastavuji ho v 0:54 s baterií nabitou na 58 %. Vydávám se zpět k domovu, kam se dostávám v 2:05. Zapojuji nabíječku do 230V zásuvky a odcházím na lože. Mám za sebou 1085 kilometrů a jedno Brno.
Zhodnocení
V samostatném článku porovnám náklady. Ale mám možnost zhodnotit, jak moc velký je rozdíl mezi cestou se spalovákem a cestou s elektromobilem. Popravdě dost zásadní. Spalovák prostě nastartujete, vyjedete, v půlce cesty si zastavíte na WC a pak dojedete ten zbytek. Utíká to rychle. S elektrickým autem je holt potřeba cestou dobíjet. Fanatičtí elektromobilisté rádi argumentují tím, že „stejně bys zastavil na kafe a záchod“. Sakra jo, klidně jednou, dvakrát. Ne pětkrát!
Nicméně s tím, že to potrvá o hodinu až dvě déle, jsem byl smířen tak nějak dopředu. Předpokládal jsem ale, že vše bude stoprocentní, přijedu k nabíječce, připojím se, dobiju a jedu. Pravda je taková, že nabíjení na veřejných stanicích je dost dobrodružství a člověk nikdy neví, jestli opravdu dobije, nebo bude muset jet jinam. Škoda Enyaq funguje skvěle, zaváhala vlastně jen jednou, když mě v Brně navedla k nabíječce, která tam prostě nebyla. Jinak vždy dělala co měla, odhadovala dojezd perfektně, hbitě přeplánovala trasu, kdykoliv bylo potřeba a na vůz samotný tedy problém házet nebudu. Problém je infrastruktura, ta dělá z fajn výletu zážitek, který si nějaký čas fakt nechci zopakovat.
Jak to vidíte vy? Vydali byste se elektrickým autem do Chorvatska? Dejte nám vědět v komentářích!
Portál řidiče radí: Jak říká známé přísloví, kdo je připraven, není překvapen. Proto ani vy při cestách v zahraničí zbytečně neriskujte a sjednejte si připojištění, které pokryje potenciální rizika, (např. porucha, vandalismus, krádež vozu apod.) Buď se můžete nechat připojistit v rámci cestovka, nebo si sjednejte krátkodobé havarijní pojištění.
Online kalkulačka havarijního pojištění
Zdroj info: autorský text, Škoda.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Diskuze (7)
A ještě se dívám na spotřebu Enyaqa 23,1 kWh, já to jedu za 14,7 kWh a jedu limit tedy 130km/h, kde to jde
Vladimir Mencl,
jezdím pravidelně do Zadaru (přes Brno 970km) buď Mercedesem V a pak je to přesně, jak říká pan Multivan, nebo Teslou 3 Longe Range, kdy při poslední cestě jsem nabíjel 30min po 420km v Kalvangu a po dalších 309km v Karlovaci 32min a pak už v cíli nočním proudem za 2kč/kWh. Cestou zpět byla obě nabíjení o 10 min. delší, protože byly všechny stojany obsazeny a výkon nabíjení se dělí. Cena všech nabíjení byla 40€ tam a 40€ zpátky (celkem 2000kč). z domova nabito 100% ze střechy, ze Zadaru 100% nočním proudem (120kč), což je polovina než za naftu druhým autem. Je tedy poměrně zásadní rozdíl, jestli nabíjíte veškeré km drahým proudem z veřejných nabíječek, nebo doma. Tak jen druhý pohled na věc. Jo a časově úplně stejně spalovák vs. elektro, větší roli hrají dopravní zdržení než nabíjení.
Souhlas s tou Teslou, teď jsme jeli naší MS 100D do Itálie 1000km, 2 děti 3 a jeden rok. Nebudu psát, že cesta proběhla úplně hladce, to se s takto malými dětmi povede spíše výjimečně (ikdyž jsme jeli přes noc), ale auto za to nemohlo. Pokud bych nabíjel skutečně jen tak, abych jel co nejrychleji, stačilo by při cca 9,5h cestě strávit celkem asi 1,5h během 3-5 zastávek na nabíječkách, aspoň to tvrdila ABRP a ta má Teslu celkem zmáknutou. Protože děti, strávili jsme na nabíječkách asi dvojnásobek času, zas ale pak bylo v baterce víc šťávy a mohl jsem jet déle (pokud děti neřvaly). Tož asi tak, auto nás opravdu nezdržovalo, veškeré nabíječky bez problémů a asi bychom podobnou dávku zastávek absolvovali i se spalovákem.
Díky za článek bez příkras. Chybí čas dojezdu do Splitu = celkový čas jízdy tam, dále nesedí některé údaje, nicméně na utvoření obrázku to stačí. Shrnutí: auto které stojí 2 miliony a chlubí se dojezdem 500km, reálně nutilo autora cestovat 1000km z ČR do Chorvatska žabími přískoky po 150km, na obou trasách musel 8x dobíjet, cestou tam 4 problémy, cestou zpět 3. Čas ztracený jen čistým dobíjením při každé cestě 180min = 3h. Plus hledání funkčních nabíjecích stanic, nemluvě o stresu. Celková doba jízdy domů 10:38-02:05 = 15 hodin! Tohle bych chtěl s manželkou a dětmi za zády, když honím trajekt apod. Tohle je budoucnost? Ještě prosím doplnit celkové náklady. Shodou okolností jsem jel stejnou cestu odporným planetu požírajícím Transporterem, v době svého vzniku za cca poloviční cenu. 5 lidí a v kufru několik kubíků a půl tuny vybavení (které by se do kufru Enyaqu nikdy nevešlo). Jak by vypadal můj článek? Odjezd z Prahy v 17h, za Brnem kolem 19h za 10min včetně fronty dotankováno do plna, následně naprosto klidná, ničím nerušená odpočinková jízda 110km/h až do Splitu, s 2-3 zastávkami po 5min na WC a střídání řidičů. Příjezd před 05h ranní = necelých 12h. Ve Splitu se rozsvítilo hladové oko. To samé zpět - na plnou nádrž 850km ze Splitu do Brna, a pak do Prahy. Quo Vadis, Evropo...
Díky za reakci! Zkušenější elektromobilisté mi říkali, že jsem si vybral skutečně obří dávku smůly, údajně to takto obvykle neprobíhá a tolik problémů nebývá.
Jakub Mokříš,
Příště je potřeba je Teslou, a je po problému...
Michal Ficus,
Můžete to trochu rozvést, prosím?
Podobné články
