Neandrtálcem v dobrém i zlém: Toyota Hilux GR Sport není sportovec, ale neprůstřelný univerzál

Auta dokáží zaujmout svým vzhledem, svými výkony, schopnostmi či cenou. Toyota Hilux mě zaujala už jen tím, že je. Důvod za tím hledejme v její bohaté historii. Vždyť je tu s námi tenhle japonský pick-up už od roku 1968! Prozatím poslední osmá generace přijela na trh už v roce 2015, přičemž o pět let později přišel zatím poslední zásadní facelift. Svým způsobem je ale Hilux stále stejný. Spolehnout se tedy můžete na karoserii posazenou na žebřinovém rámu, skvělé schopnosti v terénu, univerzálnost a vynikající spolehlivost. Japonská stálice tak stále patří mezi nejprodávanější pick-upy v Evropě, ale její konkurence nezadržitelně sílí. Stačí vůbec ještě její vlastnosti na dnešní dobu? To jsem snažil zjistit s Toyotou Hilux v provedení GR Sport, která tvoří pomyslný vrchol nabídky.

Hilux sportovec

Prvně shoďme ze stolu jednu věc. Hilux GR Sport není GR Hilux. Nejedná se tak čistě o produkt sportovní divize Toyoty, nýbrž o sportovně laděnou výbavovou linii. Ostatně provedení GR Sport můžete pořídit třeba na Corollu, Yaris nebo RAV4. V případě Hiluxu je to ale přeci jen o něco více než jen pár znáčků a lišt. Ne že by je snad neměl, dokonce přidává ostřejší vnější vzhled, imitaci karbonu, sedačky částečně v alcantaře a prošívání červenou nití. Nejzásadnější změnou je však podvozek GR Sport, který zahrnuje úplně nové jednoplášťové tlumiče a odlišné pružiny. Jo a taky je červeně lakovaný, abyste si „sportovní“ Hilux nemohli splést.

Je to totiž právě podvozek, který GR Sport zásadně odlišuje od zbylých provedení Hiluxu a přibližuje ho modernější konkurenci. Díky němu si Hilux drží standardní – skvělé – vlastnosti v terénu, ale zároveň zlepšuje jeho chování na silnici. Řekněme si totiž upřímně, že rámová konstrukce, vysoké těžiště a dlouhý převod řízení nejsou zrovna zárukou dobrých jízdních vlastností. GR Sport vlastně nic z toho nemění, ale přidává „gamechanger“ v podobě jistého podvozku.

Také čtěte

4 min. čtení

Tester autobaterií z Lidlu

16. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Ano, na okreskách máte Hiluxe stále plné ruce, zároveň však máte alespoň základní jistotu, že vás při svižnější jízdě nevypeče. Pokud ale budeme mluvit o sportování v pravém slova smyslu, tak se situace zásadně mění. Zde totiž ke slovu znovu přichází rámová konstrukce, která vás spolehlivě odizoluje od jakékoliv zpětné vazby od podvozku. Že je něco v nepořádku se tedy dozvíte spíše akusticky, nebo s velkým zpožděním. Přidejme k tomu nekonečně dlouhý převod řízení a o sportování skutečně nemůže být řeč.

Hilux pohodář

Největším paradoxem sportovního podvozku nakonec je, že stačí lehce zvolnit a najednou řídíte pracanta, který ale dokáže i bez zatížené korby jezdit komfortně a nezdržuje při tom okolní provoz. Ostatně k charakteru auta pohodová jízda sedí. Mnohokrát jsem se při testu přistihl, že cíleně jedu pod rychlostním limitem a jízdu si vychutnávám – víte, jak jsem na začátku psal o nejkrásnějším pohledu na svět… A ano, sedačky Hiluxe jsou překvapivě pohodlné a bez problému bych v nich vydržel i výlet daleko za hranice našeho státu. Pouze cestující na zadní lavici by si po nějaké době asi stěžovali na příliš napřímený sklon opěradel – na druhou stranu je ale i prostor na zadních sedačkách v rámci kategorie velkorysý a v testované výbavě dokonce nechybělo ani jejich vyhřívání.

Naftová „dvaosmička“ si při lehké zátěži klidně přede pod kapotou, vezete se na vlně 500 Nm točivého momentu a maximálního výkonu 150 kW (204 koní) využijete maximálně k rychlému předjetí, které ostatně Hiluxu také nedělá vůbec žádný problém. A klidnější tempo ve výsledku ocení i hydroměničová převodovka, která, řekněme, má vlastní hlavu. Řadí hladce, to jo, ale také zoufale pomalu a její reakce nepatří k nejrychlejším. Pomoci ji můžete pádly pod volantem, jenže briskně reaguje jen na povel k podřazení, zatímco výzvu k zařazení vyššího rychlostního stupně bere spíše jako doporučení, které ovšem většinou nebere v potaz.

Také čtěte

3 min. čtení

Sada na výměnu kol Parkside z Lidlu

6. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Když jsem Hilux přebíral, myslel jsem si, že zpáteční cestu domů po dálnici absolvuji mezi kamiony v pravém pruhu. Chyba lávky! Hiluxu dálniční stotřicítka vůbec nedělala problém. Naopak jsem tam ocenil výhody nejvyšší výbavy, která standardně zahrnuje adaptivní tempomat nebo audio JBL, které důstojně bojovalo s logicky vyšší hlukem kolem proudícího vzduchu. Možná vás v tuto chvíli zajímá spotřeba. Dálnice v běžném tempu znamená necelých jedenáct litrů nafty na sto kilometrů. Rozdovádějte se v terénu a strop prakticky neexistuje. Na druhou stranu Hilux spravedlivě odměňuje lehkou nohu na plynu a na okreskách se jde bez větších obtíží podívat i k devíti litrům. To není špatné na velký pick-up s měničovou převodovkou.

Hilux pracant

Pravé kvality Hiluxe jsem ale poznal až když jsem ho pořádně zapřáhl do práce. Předně je Hilux asi první Toyotou, které bezezbytku odpouštím lehce zastaralý interiér. Až v náročnějších podmínkách jsem si totiž uvědomil jeho přehlednost, jednoduchost a bytelnost – to jsou přesně vlastnosti, které v pracovním pick-upu chcete. Na vše potřebné tu existuje fyzické tlačítko, před řidičem najdete klasické budíky s jednoduchým palubním počítačem a jediným dotykovým zařízením je zde obrazovka infotainmentu. Ten je starší, s nic moc grafikou, ale na dotyky reaguje dobře a ve výsledku ho většinu času vůbec nepotřebujete. Případně je tu bezchybně fungující Android Auto nebo Apple CarPlay.

Pracanti jistě ocení i množství konektorů – jen v přední části jsou dvě autozásuvky, USB, AUX a pod loketní opěrkou je dokonce klasická elektrická zástrčka. Nevídanou funkcí je tlačítko na zvýšení volnoběhu pro rychlejší vytopení kabiny nebo manuální spuštění regenerace filtru pevných částic. Mimochodem, filtr pevných částic se regeneruje poměrně často, aby nedošlo k jeho zaplnění – i to je jeden z důkazů, že jde Toyota neprůstřelné spolehlivosti Hiluxe naproti. Spolehlivost a bytelnost koneckonců čiší z celého auta.

Také čtěte

4 min. čtení

Nabíječka na autobaterie z Lidlu

dnes Jakub Mokříš Testy

V rámci testu jsem otestoval i ložení rozměrné korby. Na tu můžete naložit rovnou jednu tunu. Kromě korby – v testovaném provedení měla elektrickou roletu, která trochu místa ubírá – můžete k převážení nákladu použít i prostor zadních sedaček. Stačí zvednout a ukotvit sedáky a druhá řada sedadel se promění na slušný úložný prostor. Praktické jsou i háčky na zadní straně předních sedaček – bezpečně na ně zavěsíte třeba brašnu s nářadím a ta vám tak necestuje po interiéru. Tohle všechno oceníte, když chcete převézt něco menšího, ale otravuje vás manipulace s korbou. Její víko totiž nelze zamykat centrálně, ale musí se zvlášť otočit klíčkem v zámku. Popravdě se to ale dá přežít. Nakonec mi tak chyběl pouze nějaký kotvící mechanismus, za který by šlo náklad na korbě připevnit.

Na kouli utáhne Hilux až 3,5 tuny a na rozdíl od jiných striktně sportovních pick-upů – ano myslím tím Ford Ranger Raptor – tak neztrácí nic ze svých užitných vlastností. S nejsilnější naftou pod kapotou, což je jediná možná motorizace pro GR Sport, Hilux stěží postřehne, že vůbec veze nějaký náklad. Abych ale pohonnou jednotku pouze nechválil, přidám i kritiku. Zejména při studených startech totiž působí velmi hrubým dojmem a v kabině je dost slyšet. Na druhou stranu to je vlastnost, kterou užitkovému autu lehce prominete.

Jako doma je pak Hilux v pořádném terénu. Otočným ovladačem v interiéru můžete volit mezi pohonem zadních nebo čtyř kol, případně jde zapojit i redukční stupeň. Tlačítkem lze uzamknout zadní diferenciál a v těžkém terénu si můžete pomoci i asistentem pro sjíždění kopců. Okolí kolem vás pak monitoruje 360° kamerový systém, který sice nedisponuje vysokým rozlišením, ale zaplať pánbůh, že tu je. Asi je vám jasné, že se světlou výškou přesahující 30 milimetrů je Hilux v terénu prakticky nezastavitelný a jediným limitem mohou být pneumatiky. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem se marně hrabal do kopce na podmáčené bahnité louce.

Také čtěte

4 min. čtení

Jak prodloužit životnost zimních pneumatik

18. 11. 2024 Nikola Vrablová Tipy a rady

Hilux univerzál

V podstatě celou délku testu jsem přemýšlel, kam vlastně Hiluxe v provedení GR Sport zařadit. Vlastně je to starý dobrý Hilux – pracant, který zvládne vše, co na něj hodíte – ale zároveň přidává trochu toho komfortu a jistoty na běžných silnicích. Se základní cenou 1 718 200 korun je Toyota Hilux GR Sport dost možná dokonalý univerzál. V rámci testu mě komfortně přepravila přes půl republiky, bez odříkání odvezla dva kubíky dřeva a při tom projela zdánlivě neprůchodným terénem. Celý týden navíc sloužila jako každodenní vůz. Jednoduše řečeno dokáže Hilux zastat úlohu dvou až tří aut a v kontextu toho se zmíněná cena nezdá tak špatná.

Faktem je, že se kategorie pick-upů mění. Dříve byla tato auta vnímána čistě jako pracovní nástroj, pomocník zemědělců, lesníků, stavařů, který dojede kdykoliv a kamkoliv. Nedbalo se na komfort a slovo luxus bylo prakticky zakázáno. Zkrátka to byl jednoúčelový stroj a tečka. Dnes se pick-upy posunuly od užitkové kategorie směrem k americkému pojetí. Stále si je tak můžete koupit jako pracovní stroj, zároveň ale musí zvládnout cestu do divadla, dálniční přesuny, každodenní pojížďky, a to vše v maximálním komfortu a bezpečí.

Průkopník v tomto směru je Volkswagen Amarok, který ve své druhé generaci prakticky bere moderní pojetí automobilu a obléká ho do univerzálního kabátu pick-upu. Pohledem nezasvěceného pak Toyota Hilux působí jako neandrtálec a to je dost možná největší problém provedení GR Sport. Oproti novému Amaroku je nesmyslně drahé, na Ranger Raptor zase nedosahuje nekompromisní sportovností. Výbava GR Sport je dost možná zbytečná, a pokud bych se měl nyní rozhodnout, určitě bych pár stovek tisíc ušetřil a šel do některé z běžných verzí. Pakliže bych ale hodnotit čistě Hiluxe, tak ten mi doslova učaroval.