Autobaterie v moderních autech dost trpí. Nejhorším pro ně je, když nejsou dobíjeny, ať už jakkoliv – alternátorem, nebo z externí nabíječky. Nebezpečí pro ně ale představují „tři S“, tedy stratifikace, sulfatace a stagnace.
Problémy autobaterií - stratifikace, sulfatace a stagnace
Články na téma starosti s autobaterií:
- Autobaterie: jak poznat dobrou od špatné a které rozhodně nekupovat?
- Jak dlouho vydrží nabitá autobaterie
- Jak poznat nabitou autobaterii
- Proč dříve nebylo tolik problémů s bateriemi?
- Oživení olověného akumulátoru
- Samovolné vybíjení autobaterie
- Životnost autobaterie - stratifikace, sulfatace a stagnace - právě čtete
- Jak poznat špatnou autobaterii
- Přebíjení autobaterie může způsobit výbuch
- Vybitá baterie v autě nadměrně opotřebovává alternátor
- Sulfatace baterie – jak ji účinně předejít?
- Stratifikace elektrolytu autobaterie
- Přebíjení autobaterie a hrozící nebezpečí
- Stratifikace autobaterie je zákeřný problém
- Oživení olověného akumulátoru – jak na to?
Stratifikace autobaterie
Obří problém, který potkává zejména sporadicky využívané akumulátory. Jde o to, že směs kyseliny a destilované vody má tendence se po čase oddělovat. Kyselina je těžší, takže klesá dolů, voda má hustotu nižší, takže se usazuje nahoře. Jakmile se toto začne dít, mění se homogenní elektrolyt na dvě oddělené složky, autobaterii to samozřejmě neprospívá.
Kyselina ve spodní části autobaterie po čase začne být tak koncentrovaná, že postupně leptá elektrody. Ano, doslova rozežírá olovo, které se časem rozsype. Má to hned několik efektů, žádný z nich bohužel není pozitivní. Jednak úbytek materiálu desek snižuje jejich plochu, takže klesá jak kapacita, tak i proudový výkon. Obří riziko je, že struktura mřížek začne padat dolů na dno nádoby autobaterie a tam se usazovat. Jenže když odpadne větší kousek, velmi snadno spojí dvě desky, čímž je vyzkratuje. A zkrat je pro baterii konečná.Ani voda v horní části nádoby, není nic, co byste u svého auta chtěli. Může totiž velmi snadno zmrznout. Jak známo, voda při změně skupenství mění i svůj objem, led zabere více místa než voda ve skupenství kapalném. Dojde-li k přeměně v prostorově limitovaném pouzdru autobaterie, může nádoba prasknout. Opět něco, co opravdu nechcete, aby se pod kapotou odehrálo. Asi není třeba dodávat, že pro autobaterii je to opět fatální.
Moderní nabíječky umí stratifikaci docela dobře bránit k tomu určeným režimem nabíjení. Zahrnuje i pulzy vyššího napětí s malým proudem, což uvede elektrolyt v podstatě do varu. Stoupající bublinky plynu kapalinu promíchají a tím stratifikaci elektrolytu zabrání.
Sulfatace autobaterie
Ve chvíli, kdy napětí na elektrodách autobaterie klesne zhruba na 12,4 V, začne se na elektrodách tvořit sulfát olova. Jsou to nejprve malinkaté měkké krystalky, tvořící jakýsi povlak, jež byste klidně setřeli prstem. V podstatě by to ničemu nevadilo, kdyby tím nesnižovaly plochu elektrod a tím kapacitu autobaterie i její výkon. Časem se krystaly zvětší, což už je velký problém, protože mohou začít dělat neplechu a prorazit si skrz izolační vložku cestu k sousední elektrodě opačné polarity. Opět dojde ke zkratu, což je konečná.
Stagnace autobaterie
Moderní alternátory mohou dobíjet jen tehdy, kdy jim to řídící jednotka dovolí, což se neděje příliš často. Proto je lepší u aut, která jezdí primárně na kratší trasy, autobaterii jednou za dva týdny až měsíc dobít nabíječkou. Nic tím nezkazíte, životnost baterie v autě tím zvednete. Nedobíjením jdete naproti především sulfataci, sekundárně i stratifikaci. Trvale špatně nebo nedostatečně nabíjená autobaterie má životnost třeba pětinovou oproti baterii, která je dobíjena správně a včas. U drtivé většiny moderních procesorem řízených nabíječek je navíc režim pulsního nebo udržovacího nabíjení – ten umí udržovat připojený akumulátor nabitý třeba rok. V případě déle odstaveného vozidla tak stačí jen nabíječku připojit a tím je o autobaterii postaráno.
Zdroj médií: Depositphotos.