Test Citroën C4 1.2 Puretech Feel

Trefa do černého?

Musím uznat, že jsem se na test vyloženě těšila, nejen z důvodu, že vozy této automobilky jsou pověstné svým jízdním komfortem, ale také proto, že tohle auto je úplně jiné, než byl dříve například C4 Cactus. Je to nový element, který by mohl položit základy pro budoucí vzhled jak říkám "citrónů". Design totiž praští do očí jako první - a to ze všech stran, tedy z boku to vypadá spíše jako usedlé auto, ale předek se zádí utvrdí v něčem jiném.

A tak není divu, že se v loňském roce jednalo o velké překvapení, když byl vůz oficiálně představen. Po dlouhé době si tak majitelé neprémiové značky budou moci užít zvídavé pohledy kolemjdoucích a užívat si ten blažený pocit, že vlastní něco extra. Samozřejmě, až takových vozů bude jezdit více, nebude to už taková rarita a pohledy ustanou. Tohle auto prostě nejde s davem ostatních automobilek. A pokud ho zvolíte v originální barvě, pak se jeho výjimečnost podtrhne a nezapadne ve stříbrné šedi. Na testovaném voze je odstín karamel a sedí mu perfektně.

Odvážnému štěstí přeje

Celé auto je taková hra zalomených čar. Přední maska jsou v podstatě dvě svítivá ypsilon, která se na svých koncích pojí do poznávacího loga značky a na jejich začátku jsou zakomponovaná světla denního svícení. Nechybí ani mlhovky, ani moderní pomocník - přisvěcování do zatáčky. V noci a z dálky to tedy může působit, že se proti vám řítí neidentifikovaný objekt. Velmi zajímavým prvkem je také zapracování směrovky do těla zpětného zrcátka.

Zadní část je rovněž hra lomů, o čemž přesvědčují světlomety. Okno pátých dveří je dělené, což může při cestování dělat trochu problém. Někdy se do tlusté dělící linie skryje auto, a tak si o to pozorněji musíte hlídat zrcátka, jindy ale pomůže, pokud někdo za vámi má špatně nastavenou výšku světel nebo oslňuje těmi dálkovými. Každopádně tomuto prvku jsem nepřišla na chuť a raději bych měla sklo volné.

Také čtěte

2 min. čtení

Škoda Superb 4 nebo Škoda Octavia 4?

17. 10. 2024 Jakub Mokříš Testy

Na zadní části je ještě jedna boží věc, kterou bohužel často nezvládnou zapracovat do nových a i o dost dražších vozů jiné automobilky. Nachází se zde dva výfuky a oba jsou skutečné. Za tohle velké plus a děkujeme. A pak, že to nejde, když vezmu v potaz cenu testovaného vozu, je to paráda.

Po otevření pátých dveří se naskytne zavazadlový prostor o objemu 380 litrů, což je takový standard třídy, který neurazí, ani neohromí. Pro běžné uživatele ale zcela dostačující. Navíc po složení zadních sedadel, se dá převést i objemnější věc, kolo nebo třeba krabice při stěhování. Chválím i nízkou nákladovou hranu.

Co je na pohled trochu úsměvné, je anténa v podobě trčící tyčky, která působí trochu, že by chtěla opravdu chytat signál až z dalekého vesmíru. Obvykle totiž na této části naleznete žraločí ploutvičku. Není to ale nic, co by mělo kazit celkový dojem vozu.

Střídmost na pravém místě

Kdo čekal, že po usednutí za volant to bude stejně velká divočina, je na omylu. Zde si designéři vzali pauzu a interiér vymýšleli tak, aby byl co nejvíce přívětivý a ergonomicky vyhovující. To se jim nakonec povedlo, až na pár detailů.

Usednutí za volant je pohodlné a typicky gaučové. Sedadla mají sice boční vedení, ale naprosto minimální a určené spíše pro klidnější jízdu. Při šlápnutí na plyn a kopírování zatáčky nedokážou být takovou oporou a člověk se skoro musí něčeho chytat, případně se praštit kolenem o tvrdý plast. Ale přeci jen tohle auto není závoďák. Na dlouhé cesty jsou sedadla komfortní a především z nich nebolí zadek, ani záda.

Také čtěte

3 min. čtení

Test: REXlink Battery LL01

17. 10. 2024 Jakub Mokříš Testy

Když se rozhlédnu po prostoru, naleznu mnoho odkládacích plošek a jednu především parádní. U většiny automobilů totiž máte odkládací plochu pro mobil, která zároveň plní funkci bezdrátového nabíjení. Citroën na to šel chytře a tyto plochy oddělil. To znamená, že si lze odložit telefon do přihrádky, aniž byste ho museli na sílu dobíjet.

Ve středovém tunelu je další dokládací prostor - tentokrát hlubší - na nápoje. Ten se dá schovat pomocí roletky. Je fajn, ale pokud si koupíte menší kafe v kelímku, tak ten tam zapadne raz dva a jde mnohem hůř vyndat. V jeden moment jsem myslela, že mi při pohybu vyndávání uletí víčko a kafe bude všude.

Nové detaily a řešení funkcí

Co se týká použitého materiálu, tak zde smekám, až tedy na ten lesklý plast ve středovém tunelu, který bude opět hned zamazaný a především poškrábaný, neb se nachází na nejvíce namáhaném místě v interiéru. Nicméně v celé horní polovině interiéru se nachází měkčený plast. Sice ano je tu i ten tvrdý, ale na místech, která nejsou tolik viditelná a používaná. 

Volant je kožený a drží se dobře, ačkoli někomu možná bude vadit, že není úplně dokonale zakulacený, což může být překážkou při rychlém ručkování. A je pravda trošku větší. V celém interiéru lze tak vidět, že si výrobci vzali k srdci kritiku z minulých let a tento vůz opravdu vyšperkovali.

Nový je i přístrojový prostor, který dostal 5,5palcovou podsvícenou obrazovku, která je celkem neobvyklého tvaru. Je to jen kousek displeje, který ale nemá složitou grafiku a nesnaží se oslnit efekty. Nabídne všechny potřebné údaje pro jízdu, aniž byste se přepínali v několika režimech zobrazení. Ve středu palubní desky je ještě displej infotainmentu, která má rovněž jednodušší grafiku. To jakoby přispívalo o sekundu rychlejšímu systému. Menu je jednoduché a prakticky jej budete využívat jen na přepnutí rádia nebo navigace (když si za ni připlatíte). Nicméně trochu mě zaráží, že kolečko pro určování hlasitosti se nachází až na druhém konci u spolujezdce a nikoli na tom pohodlnějším - u řidiče. Lidé s krátkýma rukama se budou muset víc natahovat.

Také čtěte

2 min. čtení

Škoda Octavia vs. Škoda Superb – velikost kufru

20. 10. 2024 Jakub Mokříš Testy

Velké ovace se konají i nadále, protože ovládání klimatizace se přesunulo z prostoru infotainmentu do klasického hardwarového prostředí. Jediné, co je nutné ovládat skrz dotykovou obrazovku, je proud foukání. Vše ostatní si lze navolit pomocí tlačítek pod obrazovkou. Ve vyšší výbavě, než je mnou testovaná Feel, se nachází ještě před spolujezdcem tajná vyjíždějící plošina, na kterou lze přidělat obal tabletu. Zatímco vy se věnujete řízení, spolujezdec může sledovat seriály - pokud má s sebou tablet.

Je tohle opravdu spalovák?

Testovaný model je osazen tříválcovým, benzínovým motorem o výkonu 96 kW a dokáže tak nabídnout až 130 koníků. Nejvyšší točivý moment je 230 Nm při 1750 otáčkách. Zajímavé je, že když jsem o víkendu byla na jedné motoristické akci, přišel za mnou člověk a ptal se, jestli to je hybrid. Koutky rtů mi zacukaly a jaké bylo jeho překvapení, kdyže jsem odpověděla, že ne.

Jeho chod je tak tichý, že si jej někteří opravdu zaměňují s hybridem. A musím podotknout, že tichý motor je nejen při rozjezdech a couvání, ale i na dálnici, kde si to obvykle jezdím 130. A to je jednoznačně faktor, který by mě pro nákup přesvědčil. Nemám ráda hlučná auta, pokud to není zrovna nějaký supersport. Ale daily car, bych si představovala přesně takto. Komfortní a s perfektním odhlučněním. Problém tichu nedělá ani aerodynamika. Tohle je auto, se kterým budete chtít prostě jezdit a rádi jezdit.

Další věc, která mě potěšila a upřímně jsem se ji docela bála byl šestistupňový manuál. Ten totiž se v sesterském modelu C3 zas tak úplně nepovedl a místy jsem ho i proklínala. Naštěstí se v C4 nic podobného nekoná. Páka sedne do ruky a řadí se s ní opravdu skvěle, dráhy jsou přesné a rychlé. Problém není ani s dosazením stupně pro couvání, který tam zapadne okamžitě. Nejsem sice zastánce automatů, ale když už mám mít manuál, tak ať se s ním dá dobře žít.

Co se týká jízdy, tak tu si budete užívat s každým kilometrem a především výletním tempem. Citroën už je pověstný pro své měkké nastavení podvozku, které v symbióze doplňují ještě progresivní hydraulické dorazy na tlumičích. To zajistí bezchybnou jízdu, která je přímo navržená pro české rozbité cesty. Nemusíte se ani bát, že by auto bylo tak moc želatinové jako například C5 Aircross, zde je vše nastaveno na optimální úroveň pohodlí. Jediné, na co si je třeba dávat pozor, jsou zatáčky. Ty u ukolíbaného vozidla mohou působit neplechu v podobě náklonů karoserie. Na druhou stranu, jak často budete jezdit s C4 jak po závodním okruhu? Asi jen málokdy, a tak není co řešit.

Také čtěte

3 min. čtení

Sada na výměnu kol Parkside z Lidlu

6. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Spotřeba mě rovněž potěšila, protože i když je u mě známé, že jezdím spíše ekonomicky, umím to rozjet na dálnici i na 140, což se u některých aut podepisuje výrazně na jejich apetitu. Ale u C4 ne. Na dálnici jsem jela za 5,5 litrů na sto, což je myslím naprosto geniální. Ve městě je to většinou kolem pěti, záleží jak moc stojíte rádi v kolonách a mimo město se tahle slast může propadnout až na 4,5 litru. Úspora paliva na jedničku. S těmito čísly bylo prakticky nemožné vyjet celou nádrž - během testu jsem ujela zhruba 700 kilometrů a ještě mi zbyla čtvrtka nádrže.

Parametry testovaného vozu Citroën C4 1.2 Puretech

Mimozemšťan do každé rodiny

Ačkoli to může znít překvapivě, ale na autě se nenachází žádné velké chyby, které by vyloženě říkaly o to, ať dáte od auta ruce pryč. Ano, odvážný a moderní vzhled asi nebude zrovna to pravé ořechové pro každého, ale když toto opomenu, tak auto vyhoví požadavkům široké škály lidí, ať už jsou to mladí nebo ti v nejlepších letech.

Cením si i maličkosti jako jsou kryté prahy pro nikdy nezamazané nohavice, což také obvykle není standardem a také prostor, který nabídne nejen přední posádce, ale i té zadní. Za tu cenu je to super auto - komfortní, nadčasové a se super vlastnostmi.