Test: Ford Mondeo ST-Line - Jen docela dobré auto

Ono s těmi velkými kombíky je to poslední dobou trochu zvláštní. Zákazníky jim kradou populární crossovery, případně SUV, navíc pro tuto kategorii typické motory - naftové dvoulitry, postupně nahrazují "víc eko" motorizace. Nejinak tomu bylo i v testovaném Mondeu, které má pod kapotou sice taky dvoulitr, ale benzinový, navíc doplněný o 1,4 kWh akumulátor, který se stará o pomoc při rozjezdech, případně pohon celého vozu při nižších rychlostech. ST-Line pak značí jistý příklon ke sportovnosti.

Líbivý vzhled, nemnoho místa, tragický interiér

Ford dřív dělal designově, dle mého názoru, velmi povedená auta. Měl tak trochu svůj vlastní styl, podle kterého šla na první pohled poznat příslušnost ke značce, ale přesto se jednotlivé modely výrazně a rozpoznatelně lišily. Ne jak třeba u současné produkce u nás nejpopulárnější automobilky, které se to stylově víc a víc slévá do jednoho a její vozy se liší na první pohled jen tím, jak moc je designéři "přifouknuli". U modrého oválu ale tak trochu zapomněli na tu dřívější hravost a namísto nápaditosti se dostavila jen snaha přetahovat konzervativněji smýšlející zákazníky, kteří si jdou třeba pro Passata. Pořád ho poznáte na první pohled, pořád je to v podstatě pěkné auto, ale chybí takové to něco, co by vůz výrazněji odlišovalo. Bohužel vzezřením auto těžce zapadlo mezi své konkurenty, mezi kterými se ničím nevymyká.

Na druhou stranu ale nelze Mondeu upřít, že v ST-Line vypadá i dost dynamicky. Rozšířené prahy jsou super, nárazníky nevypadají lacině, kola jsou taky skvělá, ale ten zadní spoiler mi subjektivně připadá už trochu moc mohutný.

Uvnitř jsem byl nejdřív docela rozpolcený. Mondeo = prostornost, už tak úplně neplatí a popravdě jsem měl v první chvíli pocit, že sedím v něčem, co je velikost mezi Fabií a Octavií. Nohy utiskuje mohutná středová konzole z jedné strany, ze strany druhé obložení dveří a vůbec mi připadalo, že mě interiér obklopuje až moc. Dobře, mám sice ke dvěma metrům výšky, ale Mondeo si opravdu pamatuji jako prostornější auto.

Bazarové vozy Ford Mondeo v nabídce

ojeté nafta

Ford Mondeo hatchback FACELIFT 2.0TDCI 103Kw r.v. 2013, DigiAC Nové CZ manuál

139 990 Kč

Detail vozidla

ojeté nafta

Ford Mondeo kombi MK5 110kW manuál

219 000 Kč

Detail vozidla

ojeté benzín

Ford Mondeo hatchback MK4 2.0i Titanium 107kW manuál

95 000 Kč

Detail vozidla

ojeté nafta

Ford Mondeo hatchback 2 TDCi 103kW manuál

99 000 Kč

Detail vozidla

ojeté nafta

Ford Mondeo kombi 3.generace,2.0TDCI 96kW

77 000 Kč

Detail vozidla

ojeté nafta

Ford Mondeo kombi (volné od 30.4.) manuál

142 000 Kč

Detail vozidla

Zobrazit celou nabídku (146)

Sedačky jsou ale skvělé, ačkoliv jim chybí nastavitelná podpora stehen a obéznější jedince budou možná utiskovat, protože mají výraznější boční vedení. I na delší cesty jsou ale pohodlné a prošití červenou nití, které se opakuje i na polstrování dveří, je líbivé. Tím bohužel pozitiva na nějakou chvíli končí.

Dostáváme se totiž k palubní desce a vůbec zbytku interiéru, který působí dost zvláštně. Předně - kdo sakra navrhoval podobu středové konzole s infotainmentem? Proč má tahle část jiný odstín než zbytek interiéru? A proč to celé designem vypadá jak z roku 2002? Středový otočný ovladač hlasitosti zavání laciností na míle daleko a ta kulatá tlačítka (navíc dost malá) opravdu neladí k ničemu, co se uvnitř auta nachází.

A víte, jak se u levnějších aut hojně vyskytují lesklé černé plasty? Taková ta rádoby "piano black"... Tak tou se v Mondeu vůbec, ale vůbec nešetřilo. Najdete ji na středovém tunelu, na dveřích, kolem výdechů ventilace, je zkrátka všudypřítomná. A nezachraňuje to ani karbonový dekor, který je naopak poměrně vzhledný. Interiér se zkrátka esteticky absolutně nepovedl a auto působí jako kdyby bylo slepené z toho, co zbylo ve skladech. Byl bych shovívavější třeba u Fiesty, ale v této kategorii to už odpustit nelze. Bohužel tak Ford zbytečně ztrácí body v disciplíně, kterou konkurence zvládá o dost lépe.

Ještě se vrátím k infotainmentu, protože ten má také svá specifika. Vůbec mi nevadí, že grafika je strohá a prostředí působí zastarale. Ale proč si můžu nastavit teplotu klasicky tlačítky, vyhřívání sedačky taky a pro zapnutí vyhřívání volantu musím sahat na dotykovou obrazovku?

Také čtěte

3 min. čtení

Sada na výměnu kol Parkside z Lidlu

6. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Před řidičem je velký budík rychloměru a po jeho stranách menší barevné displeje. Ovládání má svou logiku, na kterou si lze rychle zvyknout, na můj vkus je to akorát celé až zbytečně moc prolezlé nejrůznějšími eco radami a funkcemi. Můžete sbírat "Listy účinnosti", případně se nechávat od auta kritizovat za to, že jste moc brzdili a mohli jste klidně sundat nohu z plynu o něco dřív. Připadá mi to na palici u jakéhokoliv auta, u ST-Line mi to nedává smysl už vůbec, ale doba je holt taková, takže se s tím musíme nějak smířit.

Je čas posunout se trochu dozadu. V druhé řadě se nesedí špatně, ale sakra kam se poděla ta prostornost? A opět se vrátím k Mondeu takovému, jaké si ho pamatuji - zadní sedadla poskytla v případě nouze skvělé útočiště, když "nebylo kde". Současná generace už v této disciplíně zdaleka tak nevyniká a co do výšky je to opravdu diametrální rozdíl.

Kufr pak nabídne solidní ložnou plochu. Bohužel, z původních 525 litrů si velkou část ukousla baterie, která zabrala prostor pod podlahou a ta se tak zvedla až vysoko nad nákladovou hranu. Celkem je tedy k dispozici 403 litrů, což věru není mnoho a elektrifikace si holt vybrala svoji daň. Pohledem člověka, který nemá chatu ale musím konstatovat, že i těch 400 litrů stačí a neměl bych s tím při dlouhodobém užívání problém. Daleko víc než hektolitry oceňuji malý ukládací prostor pod dnem kufru, který je ideální na takové ty křehké věci, které nechcete aby se pomlátily cestou z nákupu.

Motor, solidní spotřeba i dynamika, skvělý podvozek s drobnou výhradou

Auto pohání benzinový Duratec 2.0, kterému pomáhá akumulátor. Jedná se tedy o klasický mild-hybrid, což znamená, že dobíjení se odehrává prostřednictvím rekuperace. Převodovka je bezestupňová CTV, což je mimochodem řešení, které se uplatňuje v automobilovém průmyslu stále více a do budoucna očekávám, že ho budeme vídat častěji.

Také čtěte

4 min. čtení

Nabíječka na autobaterie z Lidlu

20. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Výkon čtyřválce je 143 koní a elektromotor zvládá 120 koní. Jak už to ale u hybridů bývá, nelze výkony jednoduše sčítat. Systémové maximum je tedy 187 koní (138 kW). A jak to celé funguje? Velmi dobře! Řídící jednotka si počíná logicky a přesně ve chvílích, kdy bych to očekával, si vystačí pouze s elektřinou, aby následně při vyšší rychlosti nebo předjíždění sepnul spalovák a přidal klikovku k dílu. Děje se to naprosto plynule, nezaznamenal jsem nikdy žádné škubnutí či skokový nárůst výkonu. Toho je mimochodem tak akorát na svižnou jízdu. Co bych vytknul, je hluk motoru, který při vyšších otáčkách proniká do interiéru, což je ale dost častý nešvar aut s CVT převodovkami. Snížení akustického komfortu se týká opravdu jen rychlého předjíždění, při běžné jízdě je slyšet jen tiché, neobtěžující ševelení.

Pohonný systém umí fungovat se spotřebou někde mezi šesti a sedmi litry benzínu. Což na velký kombík není vůbec špatné. Na dálnici se hodnota vyšplhá spíš k osmi litrům na sto. Jak už to tak u hybridů bývá, tak excelují ve městě. Tam se dá dostat s trochou snahy i pod pět litrů.

Podvozek mě o svých kvalitách rozhodně přesvědčil. Mám jen jednu výhradu, věc, se kterou jsem se zatím nikdy u žádného auta nesetkal, ale na to přijde řeč později. ST-Line se pyšní sportovnějším odpružením, což v praxi znamená, že žádné páprdovské pohupování se nekoná a pocitově má auto dost blízko k Focusu. Do zatáček se nechá vodit s nečekanou lehkostí a v kombinaci s 18" koly se krásně drží stopy. "Závodnějšímu" pocitu z jízdy přispívá i přesné řízení. Tohle Ford zvládá na jedničku, podvozky jsou totiž jeho parketa. A jestli se bojíte, že oproti běžnému Mondeu bude tohle tvrdší, nějak ukodrcané, tak zbytečně. Nerovnosti tlumí skvěle, výrazněji uvnitř pocítíte jen ostřejší příčné prahy či hlubší výmoly.

Teď tedy k té zvláštnosti - subjektivně mi připadá, že při prudším zrychlování se hodně nadlehčuje předek a volant začne trochu moc škubat v rukách na nerovnostech. Zprvu jsem si myslel, že se mi to zdá, tak jsem si našel delší hrbolatou rovinku a přejel ji stálou rychlostí. To samé jsem zopakoval s tím, že jsem na začátku zastavil a prudce se rozjel. Volant skutečně začal přenášet takové drobné kopance do mých rukou, což jsem přisoudil faktu, že v kufru je těžká baterie a zrychlení má za následek odlehčení předních kol, která pak pružiny netlačí tak efektivně proti asfaltu. Opravdu zvláštní jev, který registruji poprvé. Jízdně se to nijak neprojevilo, ale v zimě bych měl trochu obavy z rychlejší ztráty trakce.

Také čtěte

4 min. čtení

Tester autobaterií z Lidlu

16. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Týdenní fungování s Fordem Mondeo přineslo několik poznatků. Na nepovedený interiér se dá zvyknout, časem ho mé estetické já začalo ignorovat. Bezpohlavní grafika displeje mi byla ukradená, protože jsem přes Apple CarPlay připojil telefon. Nečekaně skromný příděl prostoru už je horší, na to se u velkého kombi zvyká blbě a ten tvrdý a široký středový tunel je zcela zbytečný ergonomický přešlap. Kufr okradený o pětinu objemu neřeším, kdo chce vozit objemnější náklad, ať si koupí Caddy nebo Berlingo.

Závěr recenze

Dynamika je obstojná a spotřeba taky. Podvozek úžasný, řekl bych dokonalý, nebýt toho podivného nadlehčování přídě při zrychlování. Jenže dát za tohle auto přes milion? To bych se asi hodně ošíval. Zklamání z interiéru je holt tak velké, že bych se ptal sám sebe, jestli jsem nemohl nakoupit u konkurence líp. A je to škoda, velká škoda, protože nechybí zas tak moc k tomu, aby bylo hybridní Mondeo skvělé auto. Takhle je jen "docela dobré". Pokud ho zvažujete, dám vám jednu radu - sedněte si i do Focusu, možná vás přesvědčí spíš.