Opel, ač svým způsobem není už německý, neboť zapadá do koncernu Stellantis, zahrál opět na strunu staré dobré střídmosti a kvality. Model Crossland jsme v redakci už sice měli, ale tentokrát se podíváme na jeho naftovou verzi.
Test Opel Crossland 1.5 CDTi
Často se ve svých textech zmiňuji o tom, jak je Opel jakousi "brzdou" té vší extravagantnosti zbylých značek koncernu. Stačí se podívat třeba jen na Citroën C4 a hned pochopíte o čem píšu. Ona odlišnost ale nemusí sedět širšímu spektru zákazníků, a proto je dobré mít ještě možnost výběru i v té konzervativní rovině.
Exteriér zaujme s tou správnou barvou
Jaký tedy nový Crossland je? Z venku na první dobrou zaujme nová integrita automobilky, což znamená masku ve stylu Opel Vizor. Tuto masku mají již všechny nové modely značky a je to první poznávací znamení. Přední strana vozu se tedy celá oproti minulosti zjednodušila. Jediným dominantním prvkem je černě lakovaná uzavřená linie, kterou v prostředku doplňuje logo automobilky. Na obou koncích jsou pak světlomety.
A zatímco předek je celkem zajímavý, o zadní části se to tak docela říct nedá. Kromě světel, která připomínají křídla, zde není nic extra na co by se člověk vyloženě zaměřil. Auto je postavené jako městský crossover a tak také působí. Nevýstředně, přesně tak, aby zapadl do svého přirozeného prostředí. Naštěstí ale na vzhled auta nejezdí, takže tohle vnímání je čistě subjektivního charakteru a někomu se ona nenápadnost bude jistě líbit.
A i když tento model netrhá postupové příčky v kráse, v praktičnosti rozhodně ano. Zavazadlový prostor nabízí 410 litrů a po složení sedaček 1255 litrů. Tím to ale nekončí. Prostor kufru nerozdělují přihrádky nebo jiné zbytečnosti, ale máte tu navíc polohovací dno, které dokáže s místem také dost kouzlit. Pochválit musím víko kufru, které se otevírá vysoko, a tak se zde eliminuje problém vysokých lidí, kteří se musí příliš hrbit a sklánět, když chtějí něco vyndat.
Také čtěte
Zmínit také musím možnost polohování zadní lavice, která se dá posunout až o 15 centimetrů, čehož se dá také dobře využít. Buď mají více místa pro nohy zadní pasažéři nebo díky tomu napasujete dozadu další kufr na chalupu.
Tradiční interiér bez výtek
Každý, komu v žilách vládne konzervativní krev, bude v tomto voze nadmíru spokojen. Žádná přehlídka supermoderních a dotykových ploch se tu nekoná. Většinu funkcí lze ovládat pomocí hardwarových tlačítek, a to včetně dvouzónové klimatizace. A protože se jedná ještě o starší generaci, je nutné počítat s tím, že se tu setkáte se známým PSA softwarem, který v prostředí infotainmentu není jeden z nejrychlejších. Na druhou stranu s obrazovkou nemusíte být téměř skoro v kontaktu, a tak vám na rychlosti odezvy nemusí až tak záležet.
Pokud se ale ještě vrátím k 8palcovému displeji multimédií, tak musím uznat, že jeho umístění je více než praktické. Je totiž zapuštěný do linie palubní desky a z boků ho obklopují výdechy klimatizace. Nikde nic tedy nepřekáží. Pod obrazovkou naleznete tlačítka, kterými se ovládají důležité funkce - po stlačení se rovnou dostanete na obrazovce do požadovaného podmenu a nemusíte nic složitě hledat. Klimatizace se pak ovládá o něco níže pomocí otočných koleček.
Palubní deska je jednoduše řešená a opět se tu setkávám s ne úplně luxusně vypadajícím prvkem. Jedná se o dekor, který se táhne přes celou délku u spolujezdce. Za mě bych ho úplně vynechala, protože na první pohled působí dost lacině. Šedý lesklý plast asi nebude úplně ta správná volba. Ale proti gustu...
Také čtěte
Spolujezdce a řidiče rozděluje úzký tunel. Dominantou je páka pro ovládání automatické převodovky. Oblast kolem ní je oděna do chromu a naštěstí jednotlivé jízdní režimy jsou v noci osvětleny, takže víte, kam páku zrovna polohujete. Kromě toho v horní oblasti se nachází důležitá tlačítka pro vypínání jízdních funkcí, která tak složitě nemusíte hledat v infotainmentu. Jedná se například o vypnutí START/STOP systému nebo vypnutí asistenta jízdy v pruhu - tlačítko je nutné podržet minimálně tři sekundy, než se vypne (pojistka).
Prostor před řidičem je celkem vzdušný, vládne tu trochu větší volant, který se ale dobře drží v dlaních. Na něm jsou různá tlačítka pro ovládání a také to pro výhřev věnce - v zimě doporučuji používat. Teplo se dostaví rychle. V přístrojovém štítu naleznete analogové ukazatele rychlosti, otáček a následně dva menší pro stav teploty oleje a nádrže. Uprostřed se ještě nachází malý digitální displej, na kterém si lze pomocí ovládání na páčce vlevo vybírat různé metriky k zobrazení. Žádná moderna se tedy nekoná ani tady a má to své výhody - například, pokud člověk trpí migrénami, dívání se do zářivých displejů mu moc na snížení bolesti hlavy nepřidá. Preference jsou tak na každém uživateli zvlášť.
Sedadla jsou pohodlná a komfortní, navíc mají certifikát AGR. Velký plus připisuji za to, že mě po delší jízdě nebolela záda. Boční vedení je dostatečné, ačkoli u takového typu vozu bych ani neočekávala nějaké sportovní ambice, aby bylo nutné mít tělo přikované do skořepiny. Pro běžné jízdní využití paráda. Avšak postěžovat si musím na loketní opěrku, která nepatří zrovna mezi ty nejlepší.
Co se týká ještě druhé řady sedadel, tak kromě již zmíněného polohování, se zde sedí rovněž dobře. V praxi Crossland obstál a dokázal převézt z bodu A do dalekého bodu B dvě dospělé osoby, aniž by si stěžovaly na místo kolem sebe nebo před koleny. U vyšších osob je tedy lepší lavici šoupnout o pár centimetrů dozadu, aby nikdo neremcal.
Obstojí nafta ve městě?
Naftová motorizace je pro městské auto celkem neobvyklé spojení. Obzvlášť bydlíte-li někdy v blízkosti centra a do práce se dopravujete dál a tudíž vás čeká ráno nebo odpoledne hned několik desítek minut stání v kolonách. V tomhle ohledu je lepší myslet trochu do budoucnosti, protože pokud neopustíte brány města, nafta se určitě nevyplatí. Ale pokud máte babičku nebo chalupu na druhé straně republiky nebo prostě jen rádi výletujete a nebudete tak dieselový motor trápit jen ve městě, je to už praktická a cenově dostupná volba.
Pod kapotou se tedy skrývá vznětový čtyřválec o objemu 1.5 a výkonu 88 kW. Točivý moment je 300 Nm v 1750 otáčkách za minutu. Podle těchto čísel lze usuzovat, že se nebude jednat o žádný trhač asfaltu, což potvrzuje i zrychlení z nuly na sto. To Crossland zvládne za 11,5 sekund. Každý tak z těchto písmen jistě chápe, že je to spíše rodinný vůz pro klidnou jízdu, určitě neslouží pro nervózní řidiče, kteří potřebují sobě a okolí dokazovat své jízdní zkušenosti. Ostatně pokud se k vozu bude přistupovat nesprávným způsobem, dá vám to najevo také vysokou spotřebou.
Výrobce deklaruje průměrnou kombinovanou spotřebu 5,6 litrů na sto kilometrů, ale to se mi v testu úplně nepotvrdilo. Naměřené hodnoty byly kapánek vyšší. Ale pokud s autem budete jezdit normálně tak po městě se dostanete zhruba pod 7 litrů, na dálnici a na delších úsecích to bude samozřejmě o něco méně. Nicméně jen poznámka na dálnici to začíná být s nástupem vyšších rychlostí (135 km/h a výš) s odhlučněním už trochu nedostačující.
Od samotné jízdy nelze očekávat bůhví jakou zábavu, ostatně to šlo vyčíst z výše uvedených řádků. Nicméně ve své kategorii crossoverů se Crossland chová dobře. Nezklame vás, ale zároveň ani ničím neohromí. Je to prostě takové to druhé auto do rodiny, od kterého chcete, aby vás bezpečně dostal do cíle a nevymyslí si přitom žádné záludnosti, které byte museli složitě řešit. Podvozek je nastavený pohodlně, ale větší výmoly na cestách nepříjemně ucítíte. Pochválit musím, že se v zatáčkách auto příliš nenaklání a to i přes svou povahu, která připomíná vozy MPV - pokud do ní tedy nevlítnete víc, než byste měli.
A ačkoli se v názvu modelu vyskytuje spojení "cross-land", určitě tohle auto neberte na polní zablácené cesty. Náhon má totiž jen na předek a líp se mu bude žít na upravených cestách. Nicméně existuje varianta i pro dobrodružnější jedince, kteří by to mimo asfaltové silnice chtěli přeci jen zkusit. V takovém případě je nutné si v příplatkové nabídce vybrat systém IntelliGrip, který supluje náhon na všechna čtyři kola a následně umožní a především zjednoduší zdolávání různých povrchů.
Závěr testu
Crossland byl prvním modelem značky, který sjel z výrobní linky po spojení Opelu a PSA. Za tu dobu se stal nejžádanějším modelem a prodalo se ho velké množství po celém světě. Tady se pro jednou vyplatilo zariskovat, i když tomuto spojení ze začátku někteří příliš nefandili. Nicméně facelift, který si model určitě po těch letech zasloužil, vozu velmi prospěl.
Už to není jen takové to nudné à la důchodovské auto, které si kupuje spíše starší klientela, ale přináší čerstvý závan i k mladším generacím, které od auta očekávají trochu víc. Za velmi dobré peníze lze tak mít variabilní prostor vozu s velkým kufrem. Samozřejmě má jisté nedostatky, ale ty kompenzuje jistými trumfy s ohledem právě na onu cenu.
Navíc pokud jste konzerva a nemáte rádi příliš moderní dotykové displeje a tisíce podmenu, ve kterých se člověk akorát ztrácí, pak můžete mít nové auto v základu už za 350 tisíc korun, a to se pro mladé lidi nebo rodinku s dětmi dost vyplatí.
Parametry testovaného vozu Opel Crossland 1.5 CDTi
| Motor | vznětový přeplňovaný čtyřválec |
| Pohon | přední kola |
| Výkon | 88 kW |
| Točivý moment | 300 Nm |
| Rozměry vozu (d. x š. x v. v mm) | 4 217 x 1 765 x 1 605 |
| Nádrž | 45 litrů |
| Spotřeba | 5-7 litrů |
| Objem nákladového prostoru | 410 litrů |
| Cena testovaného kusu | 599 900 korun |
Zdroj info: Autorský text, Opel.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
+
- Variabilita zadního prostoru
- Konzervativní interiér
- Dobrá ergonomie
- Druhé auto do rodiny
- Cena
−
- Laciný dekor na palubní desce
- Špatné odhlučnění kabiny při vyšší rychlosti
- Citelné větší výmoly
Fotogalerie (32 fotek)
