Škoda Kodiaq, jeden týden, rodinná dovolená a život s klíčovým SUV z Mladé Boleslavi. Od Kodiaqu jsem neměl přehnaná očekávání, přesto jsem se ním loučil nerad. O podobná auta se v bazarech jednou popereme.
Test Škody Kodiaq: Se vzhledem jsem bojoval, jinak je to ale auto, o které se jednou popereme
Články na téma Škoda Kodiaq:
- Škoda Kodiaq RS – spotřeba
- Škoda Kodiaq RS – rozměry
- Škoda Kodiaq RS – cena a konfigurace
- Test: Škoda Kodiaq RS – benzín mu sluší
- Zapřáhli jsme karavan za novou Škodu Kodiaq
- Škoda Kodiaq 2,0 TDI: test spotřeby s karavanem
- Jak si nejlépe nakonfigurovat nový Kodiaq a ušetřit
- Škoda Kodiaq 2,0 TDI: test spotřeby
- Test Škody Kodiaq: Se vzhledem jsem bojoval, jinak je to ale auto, o které se jednou popereme - právě čtete
Kodiaq je pro škodovku klíčový model. Ostatně na ulici poutá testovaná druhá generace pozornost a kolemjdoucí se o tuzemskou novinku zajímají. Když jsem příležitostně svezl pár známých, jejich finální verdikt byl vesměs vždy stejný – je to povedené auto. A povedená byla také první generace největšího mladoboleslavského SUV, které byla jednoznačně prodejním úspěchem. Teď je tu ale novinka, která nám do testu přijela rovnou v nejvyšší specifikaci s vrcholným naftovým dvoulitrem. Dokáže na svého předchůdce navázat?
Zvykání si na vzhled
Podobně jako u Superbu začnu i tady vzhledem. I Kodiaq se mi při sledování živého přenosu z představení nelíbil. Zvláštně na mě působila přední i zadní část, nadšený jsem nebyl ani ze zlaté metalízy Bronx, kterou si škodovka vybrala jako barvu komunikační, a která je novinkou v barevné paletě Kodiaqu. Při prvním živém seznámení jsem sice nezměnil názor na barvu, vnější design už mě však oslovil více. A čím více času jsem s Kodiaqem trávil, tím více se mi líbil. Nebudu lhát, nakonec i ta zlatá barva se mi nakonec začala líbit a problém nemám ani s příplatkovými 20" koly s plastovými kryty – zvlášť když vím, že z pohledu snižování spotřeby reálně fungují.
Vzhled si mě tedy nakonec získal, Kodiaq mi však stále připadal přerostlý. Možná za to mohla široká rovná kapota, či dlouhý zadní převis. Hůře se mi pak odhadovaly rohy karoserie a nepomáhala mi ani kamera s, vzhledem k ceně auta, mizerným rozlišením a panoramatickým pohledem, kterému se nedalo věřit. Ve skutečnosti však novinka zas tak moc nevyrostla. Rozvor zůstal stejný, jen se o něco protáhly převisy karoserie – nově si Kodiaq na zádech veze o trochu větší batůžek. Nárůst celkové šířky mají na svědomí především velká zpětná zrcátka, které ale na druhou stranu umožňují vynikající rozhled.
Když jsem pak mladoboleslavského medvěda postavil vedle dalších aut, už zas tak obrovsky nevypadal. Ano, je to velké SUV, stačí si však pouze zvyknout na onu širokou kapotu a rázem je Kodiaq na řízení příjemnější. Velikost mu však upřít nelze. Na zadních sedačkách je místa doslova královsky, celá řada má navíc nastavitelné sklony opěradel a lze ji posouvat – to kdyby náhodou spolujezdec měl obtíže dosáhnout do druhé řady s distribucí občerstvení. Posuvnou druhou řadu viním i za hodnotu objemu kufru, která činí obřích 910 litrů. To je podle mě trochu marketingového kouzlení, protože v základním uspořádání jsou délka, výška a šířka kufru mezi podběhy stejné, nebo menší, než nabízí třetí generace Octavie v provedení kombi.
Dojmy z praktického využití
Rozměry kufru jsou jedna věc, druhá je ale jeho praktické využití. Testovaný vůz zdaleka neměl všechna dostupná Simply Clever řešení, přesto je využitelnost prostoru v autě prakticky bezkonkurenční. A je jedno, jestli se bavíme o pro Kodiaq typické druhé přihrádce před spolujezdcem, bohatém úložném prostoru na středovém tunelu, který vznikl přesunutím řadící páky na sloupek volantu, nebo chytrém organizéru na tunelu před druhou řadou sedadel. Trochu vyšší je nakládací hrana kufru a více prostoru bych si dokázal představit i v loketní opěrce, kterou má například Superb řešenou mnohem lépe. Z pohledu praktičnosti jsou to však detaily.
Škodu Kodiaq jsem pouze netestoval, žil jsem s ní, naložil do ní rodinu, zapřáhl karavan, cestoval a naplno používal vše, co nabízí. Ve zprostředkovávání dojmů z praktického využití tak budu pokračovat. Začnu od usednutí za volant do příjemných sedaček s nadprůměrně dobrou masážní funkcí – třeba můj děda s bolavými zády z toho byl nadšený. Kodiaq sdílí novou architekturu interiéru se Superbem. Palubní deska je však o něco vyšší a masivnější, jak se ostatně na drsné SUV sluší a patří. Za mě je nový interiér rozhodně krok správným směrem – působí moderně, neotřele, aniž by se snažil o nějakou extravaganci, a nebojím se použít slovo exkluzivně. Je promyšlený, přehledný, no zkrátka se povedl a dvojici vrcholných škodovek pomyslně povyšuje nad zbytek nabídky.
A když už jsem u toho povyšování, nesmím vynechat chytré kruhové ovladače Smart Dials. Napsáno už o nich bylo mnoho, já bych pouze rád vyzdvihl, že si je mladoboleslavští vydupali navzdory názorům koncernu. Škodovka tak do svých aut elegantně vrátila fyzické ovladače, které velmi jednoduše obslouží ovládání tepelného komfortu, rychlou volbu jízdních režimů, nebo hlasitost audia. Nemám k tomu co dodat, funguje to skvěle a rychle jsem si na to zvykl. Maximálně bych si představoval, že na dotyk budou kruhové ovladače působit trochu robustněji. Z ovládacích prvků mě konstantně štve pouze dotykově ovládané střešní okno a dotykové plošky kolem něj. Při pokusu mého pasažéra okno otevřít totiž nechtěným dotykem vytočil infolinku. No pořádně jsem se zapotil, když jsem hovor rušil...
Slabým bodem škodovek byl v mých očích infotainment, který se rychlostí ani grafikou nedokázal vyrovnat některé konkurenci. Tak tomu je teď konec! Inženýři na novém systému zamakali, je nyní hezky přehledný s moderním designem a hromadou chytrých funkcí – zvlášť jsem ocenil rychlé zkratky v horní části dotykové obrazovky. Novému systému lichotí i 13" velká obrazovka, u které je nejdůležitější dobré rozlišení a bryskní reakce na dotyk. Za celý týden jsem se nesetkal s žádným bugem či zásekem, takže za mě jednoznačně spokojenost. Samozřejmostí je i bezdrátové Android Auto a Apple CarPlay. Pokyny navigace z telefonu mimochodem dokáže zobrazovat i head-up displej před řidičem, což rozhodně není samozřejmost. Příjemným prvkem je i několik rychlých možností vypnutí asistenčních systémů.
Také čtěte
A co jízda?
Máme vzhled a interiér, zbývá tak už pouze jízda. Do testu mi přijel Kodiaq v dost možná nejžádanější konfiguraci s nejsilnější dvoulitrovou naftou a pohonem 4x4. Pohon samozřejmě doplňovala sedmistupňová automatická převodovka DSG, manuál už pořídit nelze. Můžete sáhnout i po benzinové patnáctistovce, což určitě není špatný motor, jen je u Kodiaqu vhodný spíše do městského provozu. Pak je v nabídce jen plug-in hybrid, což také není řešení pro každého, a tak se zkrátka volbou rozumu stává nafta. Nutno dodat, že se mezigeneračně zapracovalo na odhlučnění karoserie i motoru, a tak si člověk zvyklý na naftové jednotky při běžné jízdě prakticky nevšimne nějakých rušivých zvuků. Zvlášť když si k tomu pustíte prémiové audio Canton, které mimochodem hraje překvapivě dobře.
Vyzdvihnout musím spojení převodovky a motoru, které je prakticky bezchybné. Mozek převodovky dokáže využít nízko položený točivý moment 400 Nm, aniž by motor zásadně podtáčel. Popravdě bych ale od auta s výkonem 190 koní (142 kW) čekal o něco srdnatější zátah. Dost možná za tím stojí pohotovostní hmotnost atakující dvě tuny, ale taky snaha o co nejnižší emise. Paradoxně totiž Kodiaq jede lépe obrazně řečeno na půl plynu, když se veze na vlně krouťáku, než když na to opravdu šlápnete. Špatná je především prvotní reakce při rozjezdu, kdy je potřeba roztočit turbodmychadlo, a kdy také bohužel vznikají nejvyšší emise. Auto pak při rozjezdu z místa působí trochu přiškrceně.
Asi se ptáte na spotřebu. Budu se jí věnovat v samostatném článku, tak to vezmu v krátkosti. Kodiaq se kvůli své hmotnosti a stavbě karoserie s vyšším odporem vzduchu dokáže pohybovat v poměrně širokém rozmezí. Úsporná naftová jednotka ho však dokáže udržet velmi dobře na uzdě. V průměru počítejte 6 až 6,5 litru na 100 kilometrů, což ostatně koresponduje s údaji výrobce. Poměrně jednoduše jde však dosáhnout hodnot začínajících pětkou, na druhou stranu se v pohodě přehoupnete i do výše přes sedm litrů – hlavně na dálnici ve vyšší tempu. Mým tajným tipem na spotřebu je režim Individual a v něm pohon v režimu Eco, kdy auto dokáže využívat plachtění, ale pohon jinak není nikterak otupělý. Celkově je však spotřeba na tak velké auto víc než přijatelná.
Když už jsem u těch režimů, musím se pověnovat novému adaptivnímu podvozku DCC+. Ten umožňuje volit z několika přednastavených tuhostí tlumičů, které lze pak dále upravovat ve zmíněném režimu Individual. V průběhu týdne jsem si neměl nač stěžovat. Podvozek Kodiaqu dokáže být houpavý, komfortně vyžehlí české silnice, a když na to přijde, dokáže sebejistě podržet i v zatáčkách. Celkově však mladoboleslavskému SUV sedí spíše klidnější jízda – jednak vás od rychlé jízdy odradí rostoucí spotřeba, a jednak atmosféra interiéru s masážními sedadly také zrovna nevybízí ke sportovním výkonům. Výtku bych měl pouze k 20" kolům, které si na ostrých nerovnostech dokáží dupnout. Do interiéru se však nepřenáší žádné obtěžující bouchání.
Závěrečný verdikt
Do testu Kodiaqa jsem nešel s tím, že bych si ho měl nějak zvlášť oblíbit, přesto jsem si týden s ním maximálně užil. Na trhu jsou bezpochyby zajímavější auta, jenže Kodiaq tak nějak zvládá všechno a těžko se na něm hledají chyby. V dnešní době je to vlastně úplně normální auto, přesto dokáže nabídnout veškeré moderní vymoženosti, které si vůbec v novém autě dokážete představit. Osobně bych si stejně raději koupil Superb, koupi Kodiaqu však navzdory vyšší cenovce, která v případě naší vrcholné verze atakovala 1,5 milionu, rozhodně nikomu rozmlouvat nebudu. Zvlášť pokud dokážete využít jeho schopnosti v terénu, které jsou, jak jsem si sám odzkoušel, mnohem lepší, než si většina jeho majitelů vůbec dokáže představit.
Zdroj info: Autorský text, Škoda.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
+
- povedený interiér a ovládací prvky
- praktičnost
- komfortní podvozek
−
- reakce motoru
- ovládání střešního okna
- parkovací kamera
Fotogalerie (56 fotek)
