Totální vybití autobaterie

Sulfatace je problém

Za opravdu vybitou autobaterii bychom mohli považovat takovou, která má na pólech napětí zhruba 10 voltů a méně. Uvnitř se dějí věci, které jí vůbec neprospívají a časem se dále zhoršují. Ze všeho nejdříve začne proces sulfatace - to se na deskách začne tvořit vrstvička sulfátu, která brání elektrochemické reakci. Když se akumulátor včas připojí na nabíječku, sulfatace zmizí. Horší je pokročilá a trvající sulfatace. Krystalky sulfátu totiž začnou po čase tvrdnout a s tím pak už nabíječka neudělá vůbec nic.

Koroze mřížky

Druhý zásadní proces, který nastane při hlubším vybití, je koroze mřížky. Zde záleží dost na výrobci, a na tom, jak kvalitní materiál na mřížku použije a především na konstrukci a síle mřížky. V případě degradace a koroze hrozí i postupné uvolňování aktivního materiálu na mřížce, což je opět něco, co skutečně nechcete.

Dá se oživit?

Při vybití baterie opravdu na úroveň asi 12,5 V a méně, je třeba ji co nejdříve dobít, aby nic z výše uvedeného nemohlo nastat. Jak sulfatace, tak koroze mřížky jsou tím rychlejší, čím víc je akumulátor vybitý. Ani při poklesu napětí třeba na 9,8 V není ale vše ztraceno. Některé moderní nabíječky umí i s takto vybitou baterií pracovat a dokáží ji "probudit" a opět nabít.

Ty běžné dostupné to zvládají do zhruba 7 V, pod touto hranicí už je většinou buď pozdě, nebo je to spíš na zásah odborné firmy, která disponuje skutečně profesionálními nabíječkami. Obvykle je ale o něco snížena kapacita akumulátoru i jeho schopnost poskytovat výkon a tedy i životnost. Na druhou stranu i tak lze někdy akumulátor, který si prošel třeba několikadenním totálním vybitím, provozovat bez problémů ještě několik let.

*related*