Většina nehod se naštěstí obejde bez vážnějších zranění, nicméně pořád jich je víc než dost a dějí se kvůli elementárním neznalostem předpisů a často i neochotě řidičů.
Bezpečný rozestup mezi auty je pořád v ČR problém
Články na téma nešvary a zlozvyky na silnicích:
- Co se stane s autem, když se rozjedete na dvojku?
- Tipy a rady, jak se vyhnout mikrospánku
- Telefonování za jízdy
- Rizika kouření v autě
- Sváteční jezdec či řidič
- Časté zlozvyky řidičů, kterými si nevědomky ničí auto
- Pravidlo zipu dělá řidičům pořád problémy - právě čtete
- Telefonování za volantem se nevyplácí
- Telefon za volantem používat smíte. Nesmíte ho držet - již brzy
Dokud jde jen o plechy, tak to vážné není, dalo by se říct. Jenže každá dopravní nehoda znamená papírování, ztrátu času, zbytečný stres a často i asistenci policie. Podívali jsme se na nejčastější nešvary a přestupky českých řidičů, které se stále nedaří odbourat.
Pravidlo zipu
Zde vnímáme v posledních letech jistou geografickou abnormalitu. V Praze už zipování víceméně funguje, ale jak vytáhnete paty mimo hlavní město, vracíte se o dvacet let nazpět. Řidiči buď odmítají do průběžného pruhu pustit kolegy z pruhu končícího, nebo naopak pouštějí víc než jedno auto, takže generují zbytečný chaos. Moc tomu nepřidají ani ti, co se mermomocí touží dostat z končícího pruhu třeba 200 metrů před jeho koncem.
Také čtěte
Ne, jednou pro vždy – zipuje se až na konci pruhu a platí pravidlo „jednou ty, jednou já“. Ani správná aplikace střídavého řazení ale neznamená, že se provoz nezhustí, to je prakticky nemožné. Vozidla jedoucí vedle sebe v pruzích musejí srovnat rychlost a postupně se řadit třeba ze tří pruhů do dvou. Zip platí i tam, kde není nijak označen dopravní značkou, zkrátka jakmile končí jízdní pruh a provoz se „slévá“, tak se zipuje. Pozor, neplatí to třeba pro pruhy odbočovací ani připojovací, to je zase něco trochu jiného.
Bezpečný rozestup mezi auty
Zde zase máme vypozorováno, že je úplně jedno, kde jste v rámci naší země, lepiči se najdou všude. Typická situace, kdy dojíždíte do obce, sundáte nohu z plynu, podřadíte na trojku, abyste dobrzdili motorem a na začátku obce jeli plus mínus padesátkou… Najednou z ničeho nic se těsně za zadním sklem objeví auto, nejčastěji nějaké SUV nebo BMW. Stačí kočka, která vyskočí z pravé strany někde z příkopu a máte na výběr – buď zkusíte zabrzdit, aby to neodneslo zvíře, nebo zadupnete brzdu a máte jistotu, že toho troubu vzadu máte v nárazníku (v tom lepším případě).
Bezpečná vzdálenost není nijak definována, ale zákon jasně přikazuje ponechat si takový rozestup, „aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním“. Jak nedodržení paragrafů vypadá v praxi, zažil sám autor článku. Zabrzdil za kolonou a za zhruba vteřinu bum a za další vteřinu další bum. Bezpečnou vzdálenost nedodržela madam a následně ještě řidič jedoucí za ní. Nikomu se nic nestalo, ale všichni jsme měli zkažené odpoledne papírováním. Následně ještě přišlo handrkování s pojišťovnou… Naprosto zbytečně.
Přechod pro chodce a přednost
Vídáme to neustále, ačkoliv už tu s námi je povinnost dávat chodcům na přechodech přednost už nějakou dobu, ne vždy se tak děje. Osobně u každého přechodu očima hledám někoho, kdo by mohl chtít přecházet a fakt se snažím pouštět všechny. Jenže dost často mi to překazí auto jedoucí z protisměru, jehož řidič patrně vyznává jinou filozofii.
Nikdy jsem naštěstí neviděl dopravní nehodu, jejíž příčinou by bylo nedání přednosti chodci (většina chodců totiž velmi dobře vnímá rozdíl mezi svojí křehkou schránkou a tvrdou karoserií auta, takže počítají s kdečím), ale ze zpráv víme, že se to děje a ne zrovna v malé míře.
Zdroj info: PČR.
Zdroj médií: Depositphotos, Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Depositphotos, Jakub Mokříš.
