Čtyřkolky s viskozní spojkou

Viskózní spojka a pohon 4x4

Jedná se o systém, který umožňuje druhou, tedy obvykle zadní nápravu „aktivovat“ poměrně rychle, avšak bez potřeby nějakého aktivního členu, elektronického, pneumatického nebo elektropneumatického řízení. Jedná se vlastně z evolučního pohledu o předchůdce u nás velmi známého a populárního systému Haldex, který je naopak zejména v posledních generacích aktivně elektronicky řízen.

Viskózní spojka – princip

Princip viskospojky je jednoduchý. Využívá viskozity oleje, která se s teplotou mění. Pokud nedochází k prokluzu a přední kola se otáčejí stejnou rychlostí jako kola zadní, spojka je v rozepnutém stavu, respektive k malému přenosu točivého momentu dochází, ale spíše v řádu jednotek procent.

Také čtěte

4 min. čtení

7 tipů, jak bezpečně jezdit na podzimních cestách

5. 11. 2024 Nikola Vrablová Tipy a rady

Dovnitř tělesa spojky vedou dvě hřídele, vstupní a výstupní. Obě hřídele mají sadu lamel, které se otáčejí stejným směrem a stejnou rychlostí, pokud hnaná náprava neprokluzuje. Jakmile se hnaná kola začnou otáčet rychleji, dojde k rozdílu otáček – vstupní hřídel do spojky se bude točit rychleji než hřídel zadní. Olej, který se nachází mezi lamelami, se ohřeje. Spojky díky tomu sepnou a dojde k propojení obou hřídelí.

Prakticky nevyžaduje údržbu

Je to řešení, které využíval třeba Land Rover Freelander, Fiat u modelu Panda nebo Suzuki u Swiftu s pohonem všech kol. Funguje to skvěle, pokud po systému nechcete moc. Olejová náplň je sice doživotní, ale samozřejmě časem degraduje a mění se jeho vlastnosti. S tím souvisí i největší problém viskospojky – funguje trochu specificky, obvykle s malým zpožděním. Proč? Chvíli trvá, než se olej ohřeje, takže spojka nesepne hned. Navíc třeba v zimě v mrazu sepne spojka znatelně pomaleji než v letních parnech, přitom zrovna za mínusových teplot je žádoucí, aby se prokluzující náprava připojila co nejdříve. Zkrátka to není úplně nejvychytanější řešení, nicméně svůj účel obvykle splní.

Na druhou stranu je pravda, že viskózní spojka nevyžaduje prakticky žádnou údržbu, je poměrně malá a obvykle bezporuchová. Když už se pokazí, tak způsobem, že lamely neustále trochu svírají a tím se o sebe otírají. Krátkodobě to samozřejmě problém není, na to je viskospojka stavěna, ale trvalý otěr přinese přehřátí, což je pro spojku konečná.