Dlouhodobý test Škody Octavie 3. generace

Škoda Octavia k naší zemi uprostřed Evropy patří asi stejně jako svíčková nebo vepřo knedlo zelo. Prostě je to naše „oktávka“ a ve své současné podobě je s námi už předlouhých 26 let. Asi se horko těžko najde někdo, kdo neseděl ani v jedné ze čtyř generací dlouhodobě nejprodávanějšího modelu značky. A nejinak tomu je i v mém případě. Byl jsem zhruba v předškolním věku, když rodiče domů pořídili lehce ojetou Octavii Combi s mýty opředeným motorem 1,9 TDI. Dodnes si pamatuju líbivou tmavě modrou metalízu a vícepaprsková kola, ta se mi totiž stále líbí. Taky si pamatuju, že nás Octavia několikrát odvezla k moři do Itálie a že se mi v ní skvěle spalo. No, do toho asi zabředávat nebudeme. Doma se nám pak vystřídala auta jiných značek, ale nějaká oktávka u nás vždy byla.

Víte, jak se o Octavii říká, že se nekupuje, ale fasuje? No není to vždy úplně pravda, ale v mém případě to tak trochu bylo. Zbytek dětství a dospívání jsem totiž trávil s Octavií druhé generace, kterou táta vyfasoval jako služební vozidlo. Nejdříve to byla verze před faceliftem, pak varianta po faceliftu. Musím říct, že mi ten facelift stále nepřirostl k srdci. Postupně se ale dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Právě když jsem se chystal na zkoušky v autoškole, tak táta dostal Octavii třetí generace. Je to auto, které mi umožnilo se takzvaně vyjezdit a zdokonalit své řidičské schopnosti, je to taky auto, se kterým jsem najel zatím nejvíce kilometrů a ve kterém jsem strávil hodně času. Proč vám vlastně tohle všechno vyprávím? Protože tohle nebude obyčejný test ojetiny z autobazaru, tohle bude dlouhodobá recenze na vůz Škoda Octavia 3. Onu služební Octavii jsme totiž odkoupili, nyní nám stále slouží jako rodinný dělník a druhé auto v rodině.

Vzhled každý zná

Třetí vydání Octavia jste už asi viděli přibližně tak milionkrát. Předku dominuje vykrojená maska s přiměřenou dávkou agresivity, zadní část zase jasně poznáte podle koncových svítilen ve tvaru písmene C. Když jsem se ale teď nad vzhledem Octavie zamýšlel, uvědomil jsem si, že je to vlastně stále dobře vypadající auto. Jistě, design je spíš ve stylu konzervativním, ale jeho tvary působí stále moderně. Na to, že to koncem minulého roku bylo deset let, co se Octavia představila světu, vypadá prostě dobře. Není to tak, že bych si při každém pohledu na ni pomyslel „wow, to je nádhera“, ale stáří deset let bych ji jednoduše neřekl. O to víc to platí pro verze s příplatkovými světlomety s LED páskem denního svícení. A ačkoliv jsme si na verzi po faceliftu s rozdělenými předními světly už asi všichni zvykli, čistě z pohledu designu mi takhle starší varianta je stále sympatičtější.

Také čtěte

2 min. čtení

Škoda Octavia vs. Škoda Superb – velikost kufru

20. 10. 2024 Jakub Mokříš Testy

Interiér stále drží

Zejména interiér schytával při představení kritiku, že už nepůsobí tak kvalitně, jako u předchůdce. I táta si při přesednutí z druhé do třetí generace Octavie posteskl, že už není tak bytelný. Já tedy nic takového nepozoruji a po letech v provozu se ukázalo, že nejenom interiér třetí generace je dostatečně kvalitní a bytelný. Vše stále dobře lícuje, potah volantu nejeví známky poškození a potahy na sedadlech nejsou nijak ošoupané. V útrobách naší konkrétní Octavie je naftová šestnáctistovka, která svým projevem nepatří zrovna k nejkultivovanějším. K tomu se ale ještě dostaneme.

V interiéru jsou každopádně vibrace motoru docela znát a skutečně záleží, jak si co uvnitř uložíte. Když to nevychytáte, tak se pak sem tam objeví nějaký ten pazvuk a bzučení. Třeba stropní schránka, kam si asi nejčastěji dáváte brýle, nemá dostatek tlumících materiálů. Ono bzučení tak často pochází z ní. Není to ale nic moc hrozného. Celkový dojem z interiéru je ale i po letech nadprůměrně dobrý. Jednoduše je vše tam, kde to čekáte, všechno je hezky uspořádané. Někdo by možná řekl, že to je nudné, já to naopak oceňuji.

Ze svých zkušeností mohu říct, že stříbrné obložení kolem klik dveří je docela náchylné na poškrábání. Černá lesklá plocha kolem obrazovky infotainmentu zase přitahuje prach. Otázka je, zdali se tomu vůbec dá říkat infotainment. Základní verze měli obyčejné rádio Swing, lepší verze pak tuto malou barevnou dotykovou obrazovku autorádia Bolero. Jak už to tak u starších dotykových infotainmentů bývá, reakce na dotyk jsou spíše pomalé a funkcí pomálu. Přes obrazovku se pochopitelné ovládá rádio, dokáže také přes Bluetooth připojit telefon, zobrazit i různé informace o jízdě a vozidle a skrze obrazovku se například vypíná i protiprokluz. Ve výsledku s ní ale mnohokrát do styku nepřijdete.

Za příplatek pak byly navigační systémy Amundsen a větší Columbus. Co se mi ale na Octavii líbí je kaplička přístrojů a palubní počítač. Cením, že na něm jde zobrazit i teplota oleje. Přístroje jinak působí až primitivně, ale jsou krásně přehledné a dokonale nadčasové. To stejné lze ve výsledku říci i o celém interiéru. Je konzervativní, to ano, ale je uhlazený a stále nepůsobí zastarale. Téměř všechno se zde navíc ovládá tlačítky, kterých zde ale není nadbytečně. Prostě jednoduchost sama.

Také čtěte

3 min. čtení

Sada na výměnu kol Parkside z Lidlu

6. 11. 2024 Jakub Mokříš Testy

Nadbytek prostoru

Z pohledu prostoru není interiéru nic moc co vytknout. Sedadla vypadají obyčejně, jsou spíše tvrdší, ale i na dlouhých cestách nabídnou dostatek pohodlí. Celkově k tomu přispívají i dostatečné možnosti nastavení sedaček a volantu, takže si svou ideální pozici najde opravdu každý. Středový panel (nikoliv však středový tunel) je navíc vyroben z měkčeného plastu, takže vaše kolena moc netrpí. Spoustě lidem se mohou líbit objemné kapsy ve dveřích, kam se pohodlně vejde velká lahev a další haraburdí. Stejně tak je hromada prostoru v loketní opěrce. Menší úložný prostor je pak v uzavíratelné schránce pod středovým panelem nebo vlevo pod volantem. V tomto ohledu si tak nelze stěžovat. Moderní velký smartphone a doklady ale nejčastěji ukládám do držáků nápojů vedle ruční brzdy.

Jak to je s prostorem vzadu pozornému čtenáři už asi došlo. Octavia poráží konkurenci právě prostorem na zadních sedačkách. Dva dospělí se sem vejdou úplně „na pohodu“ a nebudou mít obtíže s prostorem pro kolena ani pro hlavu. Z vlastní zkušenosti vím, že je Octavia schopná bez větších obtíží odvézt i pět cestujících. Sám jsem si totiž takovou cestu na zadních sedačkách několikrát zkusil. Z pohledu absolutního komfortu už to je trochu ústupek, ale i cesta přes půl republiky se tak dá bez problémů zvládnout. Rodiny pak ocení jednoduše přístupný Isofix.

Zbývá už tak pouze alfa a omega Octavia, a to zavazadlový prostor. Škoda Octavia 3 na test je varianta Combi, jejíž batoh (nebo spíš krosna) na zádech nabízí objem 610 litrů. Těch 610 litrů je, jak už to tak bývá, většinu času prázdných. Když ale naše oktávka měla odvézt pět lidí s kufry na letiště, prostorný kufr se náramně hodil. Pokud tedy zrovna nepotřebujete stěhovat rodinu, oceníte vyloženě praktické Simply Clever řešení v kufru. V našem autě se to jen hemží síťkami a háčky, bez kterých už si ani nedovedu představit žít. Opravdu, mít možnost si v kufru pověsit tašku s nákupem, aby vám při řezání zatáček nelétal celý nákup v té černé díře, které se říká kufr, je super!

Trochu vážněji, tohle se Škodovce povedlo a mnozí z vás to jistě také ocení. Mně samotnému takovéto praktické řešení často chybí u jiných testovaných aut. K té využitelnosti háčků přispívá i fakt, že je zavazadlový prostor hluboký. Tašky pak na háčku skutečně visí a nemají šanci se vyvléknout. Hloubka kufru je taky disciplína, kde Octavia získává potřebné litry, aby mohla bojovat i s auty o třídu většími. Pokud bych měl totiž zavazadlovému prostoru něco vytknout, leč je to s ohledem na třídu pochopitelné, tak je to jeho ložná délka, kde naopak Octavia na větší soupeře lehce ztrácí. Přímo z kufru jdou také v poměru 40:60 sklopit zadní sedačky. Vlivem hloubky kufru se ale vytvoří přibližně patnáct centimetrů vysoký schod. Řešit to lze příplatkovou mezipodlahou. Abych nezapomněl – někoho může potěšit přítomnost dvanácti voltové zásuvky přímo v kufru.

Také čtěte

4 min. čtení

Tester autobaterií z Lidlu

dnes Jakub Mokříš Testy

Obav z vlečených ramen netřeba

To hlavní jsme u Octavie rozebrali skutečně do detailu, tak se pojďme vrhnout na jízdu. Jak už jsem jednou zmínil, příjemnému pocitu z jízdy pomáhá dobrá pozice za volantem. Sedí se příjemně nízko a tříramenný volant padne tak akorát do ruky. Zpoza něj působí Octavia mrštným dojmem. Pro lepší řidičský zážitek bych si řízení asi dokázal představit nepatrně tužší, i tak ale funguje přesně tak, jak byste od něj čekali. Nečekejte žádnou zpětnou vazbu a užijete si příjemně nezáludné a velmi přesné řízení.

Podvozek je trošku palčivé téma Octavie. Zpočátku byla velmi kritizována jednoduchá zadní náprava s vlečenými rameny. Už dobové testy ale odhalily, že to není žádná velká překážka. Dokonce recenzenti napsali, že lepší podvozek má varianta Combi. To potvrdit nemohu, protože jsem s Liftbackem moc nejezdil, ale s prvním tvrzením souhlasím. Vlečenou nápravu má asi většina Octavií na trhu ojetin. Vyspělejší víceprvkovou nápravu totiž měli pouze verze s výkonem nad 110 kW, s pohonem 4x4 nebo spalující CNG. V praxi se to tak týkalo hlavně verzí RS, Scout a nejvýkonnější naftové a benzinové motorizace. Jistě, víceprvek má v určitých ohledech navrch. V případě Octavie ale rozdíl není tak velký, jak by se mohlo zdát. Zato náklady na opravy a údržbu jsou u víceprvku mnohem vyšší než u vlečené nápravy, a to u ojetiny oceníte mnohem víc.

Při jízdě na první dobrou nepoznáte, jakou nápravu máte. Problém není úplně v ní. Podvozek Octavie je totiž docela tuhý, možná až moc. Duši z vás nevytřese, to se zase bát nemusíte, ale vyloženě komfortní jednoduše není. Naopak tuhý podvozek, společně s jeho geometrií, pomáhá Octavii velmi dobře zatáčet. Pokyny volantu následuje bryskně, svižná jízda po okreskách je nenucenou záležitostí a nedotáčivost při běžné jízdě nepoznáte. Možná si říkáte, že by jednoduchá náprava mohla znervóznět právě v zatáčkách. Nikoliv, zadek drží stopu a výrazně ho nerozhodí ani výmoly na vrcholu zatáčky. To jsou ty výhody tužšího naladění podvozku.

Nevýhody poznáte, jakmile se vrhnete na typicky rozbité okresní silnice. Opět zdůrazňuji, že z vás Octavia nevyklepe duši, ale na nerovnostech si kola umí dupnout a bouchání od podvozku v kabině taky spolehlivě uslyšíte. Z pohledu akustického komfortu to tak není úplně uspokojivé, do značné míry je to ale i jedna z vlastností použité platformy MQB. Třeba ale takový Golf přidal více odhlučňovacích materiálů a dokázal některé zvuky potlačit. Schopnosti podvozku v zatáčkách i tak hodnotím kladně. Po ujetí 60 000 kilometrů ale začal, zejména na zpomalovacích prazích, vrzat silentblok přední nápravy. Údajně se jedná o častý problém této generace Octavie.

Také čtěte

3 min. čtení

Poradíme vám, jak se na podzim bezpečně jezdit

13. 11. 2024 Nikola Vrablová Tipy a rady

Základní nafta potěší spotřebou

Vyšší hlučnost podvozku vás zas tak trápit nebude, pokud budete mít pod kapotou naftovou šestnáctistovku. Jako každý malý naftový motor totiž nepřekypuje kultivovaností. Nabízel se ve třech specifikacích s výkonem od 66 do 81 kW. Právě nejsilnější varianta je i ve Škodě Octavii na test. Motor víc než potěší zejména spotřebou. Rozumně smýšlejícímu čtenáři dojde, že udávaná spotřeba hluboko pod 4 litry na 100 kilometrů je v běžném provozu blbost. Už dlouho jsem se ale nepodíval přes 6 litrů, úplně běžně jezdí naše Octavia do 5,5 litru a nezřídka se podívá i níže pod 5 litrů na 100 kilometrů. To potěší, že ano?

Dynamika této nejsilnější verze je také už slušná. Hlasy, že na velkou Octavii nestačí, se samozřejmě sem tam objeví, moje zkušenost ale hovoří jinak. V jednom nebo dvou lidech je dynamika motoru dostačující a s dnešním provozem a předjížděním (za předpokladu, že umíte řadit) si hravě poradí. Těží při tom zejména ze slušného točivého momentu 250 Nm. Často je naše Octavia obsazená pěti lidmi. To už se na dynamice podepíše. Auto se z nižších otáček sbírá s menší vervou a předjíždění se také musí více plánovat. Šnečím tempem ale určitě nepojedete. S ohledem na vysokou spolehlivost a relativní jednoduchost tak mohu motor jenom doporučit. Jen se mu nelíbí krátké městské trasy. Olej se pak pomalu ředí naftou a plní se filtr pevných částic.

Párovaný je motor v našem, i většině jiných případů, pouze s pětistupňovou manuální převodovkou. Nebudu lhát, že mi šestka ze začátku nechyběla. Zpřevodování je dělané čistě na spotřebu a vyžaduje trochu více času na zvyk. Asi nejhorší je trojka a čtyřka, ve městě totiž mezi nimi neustále přehazujete. Při padesátce je trojka už ve vyšších otáčkách a motor je docela slyšet, naopak čtyřka je při této rychlosti na hranici podtočení a motor při tom duní takovým způsobem, že mi to rve nejen srdce, ale i uši. Ve městě tak na čtyřku jezdím pouze na hranici legálního rychlostního limitu. Ale jak říkám, je to o zvyku. Jinak je sžití s převodovkou bezproblémové. Řazení je spíše tužšího charakteru a páka se pohybuje v přesně vymezených drahách. Sem tam se při nesprávné manipulaci se spojkou objeví cuknutí. To je způsobené pouze jednoduchým (a levněji servisovatelným) setrvačníkem.

Po čem v inzerci koukat

Naše auto sice není v top výbavě, ale nabízí vše, co by si běžný motorista mohl přát. Automatická dvouzónová klimatizace, parkovací senzory vzadu nebo třeba vyhřívaná přední sedadla. Návykový je i bezklíčový přístup KESSY a startování tlačítkem. Základní halogenová světla svítí spíše průměrně a pokud častěji jezdíte za tmy, koukejte po lepších xenonech. Pozor na automatickou převodovku DSG, která umí draze zazlobit.

Závěr

Škoda Octavia 3 není lék na všechno. Na trhu se najde plno zajímavých aut, které jí dokáží konkurovat. Ani já si nemyslím, že je Octavia nejlepší auto pod sluncem. Z dlouhodobé vlastní zkušenosti ale vím, že vás po pořízení rozhodně nezklame. Kousky s nájezdem 400 000 kilometrů navíc dokazují, že s dostatkem péče vydrží opravdu hodně.