Od 1. listopadu 2011 musí mít každý vůz, který prošel homologačním procesem, ESP. Když si zkratku rozepíšeme, dostaneme Electronic Stability Program. Už z toho je asi jasné, že půjde o něco, co má za úkol vůz stabilizovat.
ESP systém v autě: K čemu slouží?
Články na téma bezpečné systémy vozu:
- ESP systém v autě: K čemu slouží? - právě čtete
- Aktivní bezpečnost a asistenty v kritické situaci
- Adaptivní tempomat: Co to je a jak funguje
- Asistent rozpoznání únavy: Princip fungování
- Omezovač rychlosti auta a jeho deaktivace
- Mýtus: ABS prodlužuje brzdnou dráhu vozidla
- Je systém ISA požehnáním nebo prokletím?
Není to ale zas taková novinka. Poprvé se systém ESP ukázal už v roce 1995, kdy ho vyvinul Bosch ve spolupráci s Daimlerem a ten ho osadil do Mercedesu-Benz třídy S. Dle dostupných údajů umí ESP zabránit až 80 % nehod, které by jinak vznikly díky smyku. A právě smyk, tedy ztrátu kontroly nad autem, systém řeší.
Potřebná data
Celé to je, jak už to tak bývá, závislé na datech. Ta sbírá řídící jednotka z čidel ABS, čidla natočení volantu a snímače dostředivého zrychlení uprostřed vozu. Dále samozřejmě řeší polohu pedálu plynu, otáčky motoru a s tím spojený krouticí moment motoru. Moderní systémy také berou v potaz i teplotu, případně třeba senzorem deště aktivované stěrače - za deště nebo náledí je tak ESP citlivější a upravuje se i síla jeho zásahů.
Aktivní zásah do řízení
Z dostupných dat umí řídící jednotka vypočítat, jestli je vozidlo ve smyku nebo ne. Ono to není až tak složité, prostě se porovná natočení volantu s tím, co se odehrává ve skutečnosti (zde hraje hlavní roli snímač dostředivého zrychlení). Čtení dat a jejich vyhodnocování se děje několikrát za sekundu. U prvních generací ESP to bylo 25x. V okamžiku, kdy dojde počítač k názoru, že něco není, jak má být, začne do řízení zasahovat.
Video, jak funguje elektronický stabilizační program (systém)
Zásah obvykle vypadá tak, že řídící jednotka omezí výkon motoru, aby se situace nemohla nadále zhoršovat. Současně s tím řeší smyk přibrzďováním jednotlivých kol. Zde je důležitě slovo "jednotlivých". Díky tomu, že se v jednom konkrétním rohu vozidla kolo přibrzdí, zabrání se nedotáčivosti, nebo naopak přetáčivosti při smyku, auto se stabilizuje a trakce je obnovena. Celé se to děje velice rychle, od počátku smyku po aktivní zásah může uplynout ani ne desetina sekundy.
ESP samozřejmě spolupracuje s ostatními systémy, především s ABS. Je tak zaručeno, že i při prudkém brzdění bude mít vůz stále dostatek trakce na manévrování a vyhnutí se překážce, případně udržení se na vozovce.
Další úlohou ESP je zabránit tomu, aby se auto zjednodušeně řečeno převrhlo. To se přesně stalo třídě A od Mercedesu při losím testu v roce 1997. Vůz naprosto fatálně v této disciplíně selhal a bylo třeba problém urychleně řešit. Následně automobilka začala všechny své vozy osazovat tímto systémem.
Někdy to k užitku není
Jakkoliv to zní jako naprosto fantastické vylepšení, jsou situace, kdy ESP moc k užitku není. Typicky se jedná o řízený smyk. Se starou Felicií, když se člověk v zimě nevešel do zatáčky a už už to vypadalo na ostudu ve škarpě, stačilo zatáhnout ruční brzdu a vůz se srovnal. Případně řidič jen přidal plyn a přední kola vůz ze zatáčky "vytáhla". S ESP to dopadne tak, že namísto řízeného smyku se bude řídící jednotka snažit zachovat ten "správný" směr, podle natočení volantu, bude se tedy s řidičem prát, velmi pravděpodobně zvítězí a úspěšně pošle vůz mimo vozovku.
I proto je možné u některých moderních aut ESP vypnout. Ne vždy je vypnutí úplné a definitivní. Někdy se jen posunou hodnoty, při kterých řídící jednotka zasahuje a když to začne vypadat opravdu bledě, nakonec řidiči do řízení sáhne a situaci narovná. I proto je dobré se v manuálu k autu seznámit s tím, co se při vypnutí ESP přesně stane a podle toho se zachovat.
Zdroj médií: Depositphotos, YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=5IP-pgKrNV8).
