Stromy kolem silnic je potřeba nejen udržovat, ale čas od času se musí nějaký i pokácet. Když se strom porazí, zbude po něm pařez, který musí chtě nechtě pryč. Proč je to potřeba a jak se to dělá, jsme se zajeli podívat.
Jak a proč cestáři frézují pařezy kolem silnic?
Články na téma SÚSPK - příkopy a zeleň:
- Jak a proč cestáři frézují pařezy kolem silnic? - právě čtete
- Výjezdy z polí - věčný problém českých silnic - již brzy
- Čištění příkopů kolem silnic - nevěřili byste, co všechno se tam najde - již brzy
- Jak cestáři pečují o zeleň kolem silnic? - již brzy
- Sekání trávy podél silnic – v hlavní roli legendární Unimog - již brzy
Jednoho úterního dopoledne jsem se vypravil za dvěma pracovníky Správy a údržby silnic, kteří mají na starosti stroj známý jako „fréza na pařezy“. Už jednou jsem ho předtím viděl na akci Mladí cestáři, ale tam se jednalo spíše o statickou ukázku, při které se nic nefrézovalo. O to víc jsem se tedy těšil, až konečně uvidím tohle monstrum v akci.
Po příjezdu na místo jsem ze všeho nejdříve ocenil řádně označené místo práce – značka, kužely, všechno jak má být. Borci zrovna chystali frézu k práci, takže jsem dorazil tak akorát, abych viděl to nejdůležitější.
Také čtěte
Čemu pařezy vadí?
Pařez, který po stromu zůstane, by vlastně ničemu nijak zásadně nevadil. Nebýt té skutečnosti, že se musí udržovat i tráva podél silnic, a to sekáním. Sekačce pařezy překáží a protože jsou často dobře zamaskované vysokou trávou, stává se, že se dokonce podaří zlomit rameno, na kterém je sekací hlava upevněna. Zkrátka nic příjemného! Proto musejí pařezy pryč. Mimochodem, nejlepší doba pro sekání je v zimním období.
Než vyjede „frézovací četa“ dostane pokaždé mapku, kde jsou zakreslené pařezy i s GPS souřadnicemi. Na místo se fréza samozřejmě dostane na korbě nákladního vozu. Frézování vyžaduje nejméně dva pracovníky z důvodu bezpečnosti.
Americký stroj
Fréza samotná je s velkou pravděpodobností největší stroj tohoto druhu v České republice. Amerického výrobce Vermeer zná asi málokdo, ale co jsem se tak dočetl, tak má v tomto oboru celkem dobré jméno. Model SC70TX je poháněn naftovým motorem Caterpillar a jeho objem je 2,216 litru. Neoslní asi výkonem 50 kW, ani krouticím momentem 207 Nm, ale na odstranění pařezu to, jak jsem se přesvědčil, stačí naprosto bez problémů. A jelikož je to stroj americký, neunikla mi jedna zajímavost z jeho štítku. Tou je něco jako předpokládaná životnost, tedy doba, po kterou by měl agregát plnit emisní a výkonové požadavky, na které byl konstruován. V tomto případě se jedná o deset let nebo 8000 motohodin, záleží, co nastane dříve. Spotřeba se pohybuje kolem pěti až sedmi litrů nafty za motohodinu. Vermeer SC70TX má hmotnost 1 769 kilogramů a krom spalováku je tu samozřejmě i spousta hydrauliky.
Ovládání je možné buď přímo, tedy přes jakýsi „kokpit“ uchycený na rameni a krytý za odolným sklem, nebo prostřednictvím dálkového ovládání. Samotná frézovací hlava, tedy spíše kotouč, bere velmi ochotně nejen dřevní hmotu, ale s přehledem zvládá i zeminu a beton. Není opatřena žádnými superostrými noži, ale pařez doslova rozmlátí pomocí tupých zubů z kalené oceli.
Zajímavá podívaná
Teď tedy konečně k tomu nejdůležitějšímu. Samotné frézování vypadá ohromně efektně! Kotouč ochotně a bez skrupulí zajede do hmoty pařezu a rychle ji mění v něco, co je nejvíce podobné takovým těm štěpkám, co se dávají na záhony. Aby byla práce kompletní, je třeba se zbavit pařezu včetně jeho podzemní části, takže fréza ryje i do země, aby zničila i kořeny a to do hloubky až 40 cm! Po uhrabání a zbude na místě jen nakypřená hlína společně a nasekanou dřevní hmotou.
Nakonec zbývá jen najet s frézou na korbu auta, uklidit značku a kužely, odškrtnout si v mapce pařez jako odstraněný a zamířit k dalšímu. Za jednu šichtu se dá takto „odstranit“ 10-25 pařezů. Záleží na tom, jak moc daleko jsou daleko od sebe.
Zákeřnosti v pařezech zarostlé
Problém nastává v okamžiku, kdy hlava narazí na něco, na co není stavěná. Stalo se třeba, že při frézování se potkala s litinovým kolem, které bylo zarostlé v pařezu (někdo ho patrně nacpal do dutiny ve stromu dekády nazpět). Poctivá socialistická slitina železa a uhlíku rozhodně nebyla něčím, s čím by američtí inženýři počítali a fréza přišla o všechny zuby. Ne tak destruktivní bylo setkání s pletivem. Namotalo se na hlavu a ta, jak se otáčela, ho patřičně utáhla, což si vynutilo pracnou rozborku. Jako „vtipnou historku z natáčení“ jsem si vyslechl příběh o pařezu, ve kterém se nacházela keška. Tu se sice podařilo bez úhony zachránit, ale co s ní, když jí zničíte úkryt, že? Nakonec si borci od frézy dali tu práci, majitele dohledali a kešku mu předali.
Zdroj info: Správa a údržba silnic Pardubického kraje.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Fotogalerie (10 fotek)
Diskuze (0)
Podobné články
