Jak funguje head-up displej

Head-up displej rozhodně není novinka

Jestli se domníváte, že head-up displej do auta dostal vývoj v poslední době, tak vás asi trochu zklameme. Historie tohoto řešení totiž sahá až do druhé světové války, ostatně války s sebou obvykle nesou i obří pokroky na poli technologií. Tehdy totiž bylo nutné vyřešit, jak pilotům poskytnout možnost zobrazení důležitých informací v jejich zorném poli, aby nemuseli spouštět oči z oblohy, kde se mohl každou chvíli objevit nepřítel.

Oči pilota totiž jinak musely neustále přeostřovat mezi na dosah ruky vzdálenými ukazateli a pohledem několik kilometrů před sebe, což bylo unavující, zejména pak při nočních letech. Při těch navíc bylo potřeba, aby pilot sledoval radar, jenže ten ho zároveň oslňoval a lidskému oku chvíli trvá, než po oslnění přivykne znovu tmavé noci. Přišel tedy nápad výstup z radaru posunout jinam – do zorného pole.

Také čtěte

6 min. čtení

Test zimních pneumatik ADAC 205/55 R16

20. 10. 2024 Nikola Vrablová Tipy a rady

Předchůdcem byl zaměřovač

Head-up, neboli zkráceně HUD, vznikl evolucí z průhledového zaměřovače, což byla dokonce ještě předdruhoválečná technologie. Využívala projekce zaměřovače, tedy obrazu generovaného vysoce svítivou obrazovkou. Ten je prostřednictvím soustavy zrcadel a čoček zaostřen tzv. do nekonečna a putuje přes slučovač, což je skleněná destička, přes kterou je vidět, ale zároveň se na ni promítne potřebný obraz z projekční jednotky. Sklo má speciální povrch, který odrazí světlo, tedy to, které je na něj promítnuto z jedné strany. Oko pilota nakonec obraz, v tomto případě zaměřovač, vnímá jako přirozený a díky zaostření do nekonečna nemusí neustále přeostřovat.

Postupem času se k zaměřovači přidala další důležitá data, jako třeba zmíněný výstup z radaru, výškoměr, rychloměr a podobně. Při nočních letech to umožnilo zcela vypnout přístroje v kokpitu a nechat pilotovy oči přivyknout úplné tmě, ve které každý odraz svitu hvězd od křídla nepřátelského letadla mohl znamenat rozhodující faktor v boji. Jediné, co se pilotovi ukazovalo, byl obraz head-up displeje, u kterého jas šel samozřejmě snížit, takže ani ten neoslňoval.

Také čtěte

4 min. čtení

Startovací powerbanka Ultimate Speed z Lidlu

dnes Jakub Mokříš Tipy a rady

Head-up displej v autě

Moderní stíhací letouny mají HUD v podstatě jako takový standard a postupem času si našla technologie cestu i do segmentu osobních vozů. Zde není třeba zaměřovací kříž (ačkoliv uznáváme, že by to v autě působilo dost cool), ale řidiči ocení spíše rychlost, základní navigační data, případně údaj o rychlosti ze systému pro čtení dopravních značek.

Levnější a dražší varianta

Nebudeme tu úplně pitvat historii nasazení head-up displeje v autech, omezíme se spíše na vývoj posledních let a směřování do budoucna. Levnější varianty, kdy se před řidičem vyklopí sklíčko (podobně jako ve stíhačce) jsou trochu rušivé, protože v zorném poli zkrátka oko vnímá jakousi další vrstvu, která tam být nemá. Dražší řešení je promítání přímo na přední sklo, opatřené nejčastěji speciální fólií, což už tak rušivé není. Obě řešení však stále potřebují nějaký zdroj obrazu. Ten vychází z jakési „šachtičky“ schované v přední části palubní desky, ve které je schována celá projekční jednotka. Výšku a pozici obrazu lze přizpůsobit, stejně tak jas, ale i třeba promítaná data.

Animace a rozšířená realita

Trendem je spíše zvětšování oblasti, na kterou je obraz promítán. Přibyly také barvy, takže obraz už není monochromatický a rovněž reakce systému na okolní dění, tedy nejrůznějších varování, grafických zvýraznění jízdních pruhů, okolního provozu a podobně. Navigační data mohou mít podobu animované šipky, které v řidičově zorném poli míří na konkrétní místo, například odbočku.

V dalších letech můžeme očekávat více a více dat na větší ploše. Vyloučit nelze ani HUD formátu obývákové televize, který bude schopen řidiči zvýraznit třeba i chodce jdoucího po krajnici, eventuálně varuje třeba zakroužkováním překážky na silnici. Možné je opravdu leccos, nepotrvá dlouho a budeme se bavit spíše o augmentované realitě, než o nějakém jednoduchém příplatkovém doplňku.