Proč jsou u nás po zimě pokaždé rozbité silnice?

Důvod, proč u nás silnice vypadají, jak vypadají, není jenom jeden. Je jich hned několik a bohužel každý z nich k tomu svým dílem přispívá. Tento článek není obhajobou cestářů, ale spíše vysvětlením každoroční reality.

Historie

Československo patřilo kdysi k průmyslové špičce v evropském i světovém měřítku. Ekonomicky jsme na tom nebyli vůbec špatně a máme i jistou tradici ve výrobě automobilů i motocyklů. Všechny tyto faktory měly vliv samozřejmě i na rozvoj silniční infrastruktury. Postupně se tak rozrůstala síť silnic, které alespoň trochu připomínaly ty dnešní - měly nějaké podloží a upravený povrch, nejčastěji asfaltový. Jenže tyhle silnice byly dimenzované na dřívější auta a dřívější hustotu dopravy. V padesátých, ale hlavně šedesátých a sedmdesátých letech vyrostla spousta cest, které byly sice kvalitně udělané, ale počítalo se s tím, že po nich projede jedno auto za hodinu a díky nízké hustotě dopravy pojede víceméně prostředkem.

Také čtěte

3 min. čtení

Vrakfest Vřesinská strž – reportáž z akce

9. 11. 2024 Nikola Vrablová Aktuality

Konstrukce takové vozovky je tvořena z velké části kameny, tedy štěrkem o různých hrubostech a asfaltovým pojivem. Jenže ke stranám se takto staré cesty často trochu „šidily“, ačkoliv to není úplně správný výraz. Na krajích už se podklad tak nezhutňoval, protože se počítalo s tím, že kraje se logicky nebudou tolik využívat a vůz pojede drtivou většinu cesty prostředkem vozovky. I tak se ale dvě auta na silnici vedle sebe vešla. Tedy tehdejší dvě auta. Pro srovnání - Škoda Octavia z roku 1971 měla 1 600 mm na šířku, dnešní oktávka má 1 829 mm! Podobně narostla i pohotovostní hmotnost, a to z 965 kg na až 1 623 kg v případě nejtěžší varianty kombi.

Když taková auta jedou proti sobě a mají se vzájemně vyhnout, musí řidič zajet až ke kraji. V tom horším případě se musejí vyhnout dva kamiony. Co se stane? Každý zajede až na samotný okraj silnice, který se tím samozřejmě ničí, praská a propadá se. Není výjimkou, že se kus silnice prostě utrhne. Zkrátka a jednoduše dnes jezdíme po spoustě komunikací, které mají svůj původ hluboko v minulém století, kdy se nepočítalo s tím, že budou takto zatěžované.

Podnebí

Česká republika leží v mírném podnebném pásu. To s sebou nese možnost v létě skočit do vyhřátého rybníku a v zimě vyrazit na lyže. Nese to s sebou ale i jeden faktor, který úplně neprospívá silnicím - teploty kolem bodu mrazu. Pro vozovky je právě největším peklem, když se to tak nějak motá kolem nuly a přes den je +4 °C a v noci přituhne na -5 °C. V takových podmínkách i malá prasklinka v asfaltu, může způsobit velký problém. Trocha vody, která do praskliny zateče a zmrzne. V tu chvíli se objem vody změní a to tak, že vzroste. Co udělá asfalt, je asi každému jasné - uhne a praskne.

Také čtěte

3 min. čtení

To nejlepší z e-Salonu

10. 11. 2024 Jakub Mokříš Aktuality

Za pár dnů takovýchto změn teplot je z malé praskliny hluboká a několik centimetrů široká díra. Pak už stačí jen pár průjezdů kamionů a je zaděláno na problém, protože díra se zvětší klidně na půl metru a samozřejmě se i prohloubí. Cestáři mají mimochodem vypozorováno, že na některých silnicích stačí jeden den (!), aby se na místě vytvořil výmol vyžadující opravu.

Rozpočet a byrokracie

Správa a údržba silnic se samozřejmě snaží ty největší průšvihy řešit už v zimě. Cestáři prostě přijedou na místo, díru vyčistí, v rámci možností vysuší a opraví tzv. studenou balenou. Pokud se záplata udělá kvalitně, může vydržet s přehledem i dekádu. Jenže stačí pár přetížených kamionů, které vytvoří malinkou prasklinku, do které v zimě zateče voda a jsme zase tam, kde jsme byli.

Rozpočty cestářů počítají sice s nějakou údržbou a opravami, nicméně podíváme-li se za hranice, tak tam jsou často daleko velkorysejší a namísto opravy záplatou se prostě častěji silnice udělá rovnou celá nová. V naší byrokracií prolezlé zemi to je úkol na několik let jenom tento proces schválit. Proto se častěji volí to nejrychlejší řešení. Navíc třeba v Německu si řidiči kamionů nedovolí zdaleka tolik jezdit tam, kde jezdit nemají a už vůbec by si to nedovolili s přetíženým návěsem.