Abychom turbodmychadlo nepoškodili příliš vysokými otáčkami, potřebujeme je nějak regulovat. Dnes se regulace využívá i k linearizaci výkonu.
Regulace turbodmychadla – jak diagnostikovat její závadu?
Články na téma regulace turbodmychadla:
- Špatná regulace turba - jak ji rozhýbat?
- Co je regulace turba
- Podtlaková vs elektronická regulace turba
- Jak rozhýbat regulaci turba?
- Regulace turba: Od wastegate po servomotor - právě čtete
Potřeba regulovat turbo vychází z nutnosti omezit jeho otáčky. Jistě víte, že ty mohou dosahovat hodnot ve statisících za minutu. Lopatky, respektive jejich od osy vzdálenější konce, překračují zcela běžně rychlost zvuku a ve vysokých otáčkách na ně působí obrovské síly. Pokud by překročily únosnou mez, mohlo by dojít k poškození turbodmychadla.
Regulace wastegate: přetlakem a podtlakem
Z tohoto důvodu byla turbodmychadla dříve osazována přetlakovým nebo podtlakovým ventilem, tedy wastegate. Při dosažení určitého přetlaku se otevře klapka a začne pouštět vzduch kolem turba, obtokovým kanálem. Podtlakový ventil funguje podobně, ale využívá podtlaku vytvářeného vývěvou a elektromagnetického ventilu N75, který podtlak omezuje.
Tato technologie regulace se dodnes používá u velkého množství benzinových přeplňovaných motorů. U nich je problém s elektronickou regulací, tedy s řízením pomocí naklápěcích lopatek. Výfukové plyny jsou totiž u zážehových motorů o dost teplejší než u dieselů a regulace tím samozřejmě trpí.
Nastavení regulace turba
Jelikož se jedná o velmi primitivní systém, není zase tak složité nastavit tlak plynů, při kterém se má ventil otevřít. Dá se tak lehce zvednout výkon auta, ale pozor, bude to pravděpodobně na úkor životnosti turbodmychadla.
Regulace pomocí naklápěcích lopatek
Velmi používaný systém, který byl v oboru turbodmychadel malou revolucí. Vzduch je přiváděn přes lopatky, které se natáčejí a regulují tedy objem, rychlost a tlak výfukových plynů, které jdou na turbínové kolo.
Konstrukce lopatek jsou různé, vždy však mají jedno společné – drobnou vůli kvůli teplotní roztažnosti a také případným usazeninám. Regulační modul tedy, pokud je v pořádku, trochu při pohybu cinká.
Naklápění lopatek se děje ovládacím kolečkem, které pohybuje se všem lopatkami najednou. A kolečkem otáčí obvykle táhlo, které jde mimo turbo, až do ovládací části. Zde je elektronika a servomotor. Výhodou je, že regulace je velmi jemná a není závislá na hodnotě tlaku. Prostě v kteroukoliv chvíli může řídící jednotka natočit lopatky, jak potřebuje. Je tak možné omezit třeba výkon na určité převodové stupně, eventuálně podle jízdního režimu. Samozřejmě se tím otevřela cesta k potlačení turbodíry, respektive vyhlazení rychlého nástupu výkonu známého ze starších turbomotorů (dlouho nic, pak najednou pecka do zad).
Slabinou regulace natáčecími lopatkami je citlivost. Ovládací část, ačkoliv je od turba třeba 15 centimetrů daleko, je pořád dost tepelně namáhána a nezřídka jsou její převody z plastu. Ten měkne, vymačkává se a vzniká určitá vůle. Lopatky pak do značné míry v proudu výfukových plynů doslova vlají. Že má vás vůz tento problém poznáte tak, že při jízdě konstantní rychlostí malinko kolísají otáčky a auto sebou trochu škube. Podezřelé to může připadat i řídící jednotce, která po čase vyhodnotí toto chování jako nestandardní a přepne do nouzového režimu.
Zdroj info: turba.cz, rheinmetall, garrett.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
