Řízení autobusu je kumšt sám o sobě. My jsme dostali možnost vyzkoušet si s autobusem krizové manévry, jako je například smyk v zatáčce nebo vyhnutí se překážce za současného prudkého brzdění.
Řidiči autobusů se učí zvládat krizovky na polygonu
Články na téma autobusová doprava:
- Řízení autobusu na polygonu – vyzkoušeli jsme si krizovky - právě čtete
- Bezpečnostní pásy zákon přikazuje používat i v autobuse - již brzy
- Nejsympatičtější řidič Flixbusu: Štvou mě ti, co jezdí pomalu - již brzy
Jízda autobusem „na Masarykáči“
Abychom byli schopni vůbec za volant autobusu usednout, museli jsme se dostat na polygon, který je v podstatě uvnitř brněnského Masarykova okruhu. Na běžnou silnici bychom se vydat nemohli, protože nikdo z redakce bohužel není držitelem příslušného řidičského oprávnění.
Na okruh nás pozval Flixbus, tedy známá „zelená“ firma provozující autobusovou dopravu. V podstatě jsme absolvovali část toho, čím si prošli někteří jejich řidiči, kteří za volantem sedí každý den a mají to tak o poznání víc v ruce.
Řízení autobusu na vodě
Polygon samozřejmě nabízí různé tréninkové moduly a obecně se hodně pracuje s vodou. Jednak se s její pomocí snižuje adheze – intenzivním kropením asfaltu, a současně s tím se dají vytvářet překážky. Vypadá to tak, že před autobusem několik fontán vytvoří malou vodní stěnu, tedy překážku vizuální a částečně i fyzickou. Pakliže do ní vozidlo najede, nic se nestane. Čekaly nás dvě nasimulované situace, a to jízda v zatáčce se smykem a pak krizové brzdění za současného vyhýbání se překážce.
Nejdřív jsme si vše projeli s instruktorem, který vysvětlil, co je kdy potřeba dělat, kdy brzdit, jak co srovnat a jakou rychlostí zhruba kam najíždět. Z pozice cestujícího to nevypadá nijak dramaticky, pokud nesedíte v zadní zhruba třetině. Tam už je každá ztráta trakce hodně znát.
Řidič autobusu na dvě krizovky
Postupně jsme se střídali s ostatními účastníky za volantem, měl jsem to štěstí, že jsem šel mezi posledními, takže jsem už leccos odkoukal a věděl jsem, jak si kam najíždět. Když jsem usedl na sedačku řidiče, musel jsem uznat, že má docela komfort. Odpružené sedadlo je fajn, všechno je po ruce, řazení pod volantem, krásný výhled… má to něco do sebe.
Jako první mě čekala zatáčka, do které jsem měl trochu přepálit nájezdovou rychlost a pak smyk srovnat nikoliv brzdou, ale tak, že trochu povolím oblouk. Díky šířce zatáčky nebyl problém to přepálit, srovnat a pak držet autobus na hranici smyku jenom přidáváním plynu. Samozřejmě se vše děje trochu jinak než v autě, a to o hodně pomaleji. Z podstaty autobus reaguje dost se zpožděním a pod zadkem není moc cítit, co a jak probíhá. Smyk se ohlásí akusticky a dostaví se takový ten pocit, že se hrnete nejen obloukem, ale současně i trochu bokem.
Také čtěte
Druhá část byla o brzdění před překážkou (vodní stěnou) a vyhnutí se, což je v podstatě první polovina losího testu. Tedy bylo třeba rázně zadupnout brzdový pedál a současně s tím reagovat volantem. Měl jsem docela kliku, jako jednomu z mála se mi povedlo fontánku zcela minout, na čemž má patrně podíl fakt, že jsem nejednal instinktivně, ale přesně podle rad instruktora. Děsivě však působí setrvačnost autobusu. Jistě, čekal jsem, že to nebude jak v autě, ale prvních pár metrů se na vodou pokrytém povrchu nedělo prakticky nic, činnost ABS není zdaleka tak znát, jako v autě, kde to klepe celým autem. Navíc než začne celý ten kolos měnit trajektorii a vyhýbat se překážce, taky to chvíli trvá.
Měli jsme pak možnost ještě pozorovat, jak si s oběma scénáři poradí profesionální řidiči, což byla samozřejmě ve většině případů trochu jiná písnička, než v našem případě. Rovněž jsme si nezkoušeli disciplíny, jako třeba couvání do vymezeného prostoru, slalom a couvací slalom do kopce, kde bychom asi opravdu neměli moc šanci uspět, protože to krom správných reakcí vyžaduje i dost praxe.
Zdroj info: autorský text, Flixbus.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
