Facelift velmi populárního malého SUV jsme si nemohli nechat ujít. Je Dacia Duster pořád tak skvělým autem? A umí pořád nabídnout bezkonkurenční poměr ceny a výkonu?
Test: Dacia Duster TCe 150 - pořád dobré auto
Články na téma Dacia Duster:
- Test: Dacia Duster - V jednoduchosti je síla
- Test: Dacia Duster TCe 150 - právě čtete
- Jeden z nejprodávanějších vozů v ČR pořídíte „na operák“ za pár tisíc
Kolem tohohle auta bylo v minulosti hodně velké haló - za málo peněz zvládlo nabídnout skutečně hodně muziky a kdo neflákal údržbu, tomu obvykle Duster drží. Je to totiž docela jednoduché auto, které se kupuje většinou v nějaké ze základních výbav, a tudíž se tam nemá moc co pokazit. Navíc i mezi motory se dá dobře vybírat a pokud kupující umí přehlédnout sem tam nějaký kompromis nebo nedodělek, nemá důvod k nespokojenosti.
Nám se na test dostal do rukou nejvyšší výbavový stupeň Prestige, navíc s motorizací TCe 150 a navrch se šestistupňovým automatem. S bezklíčovým přístupem, vyhřívanými sedadly a s kamerami vepředu i vzadu se nakonec cena vyšplhala až na 551 800 korun. Takže hlavní otázkou bude, jestli dává Dacia Duster za víc jak půl milionu smysl. Protože v těchto sférách už je samozřejmě i nějaká ta konkurence...
Staronová vizáž
Začněme ale u toho, jak tohle auto vypadá! Popravdě změny nejsou nijak zásadní, ale znalé oko je zaregistruje neomylně. Předně světla - ta si prošla technologickou evolucí a potkávačky i blinkry jsou LED, žárovka zůstala pouze u dálkové paraboly. Další, ačkoliv méně viditelnou změnou je podmotorový kryt, který je nyní z plastu a ne z plechu. Kvůli snížení emisí CO2 byly o něco více "sklopeny" A sloupky, což má za následek lepší obtékání proudícím vzduchem a bohužel se to negativně podepsalo i na výhledu ven, k čemuž se ještě dostanu. Autu neubyla ani jakási "muskulatura", kterou mají na svědomí docela dost vytažené blatníky a hojné využití plastů. Každopádně kolem a kolem je to prostě pořád víceméně to samé auto, jak ho známe. Neoslní, nezklame.
Ani uvnitř se nic dramatického nezměnilo, ačkoliv zde je opravdu hodně znát, že se vývojový tým snaží vytřískat z minima maximum, seč může. Měkčené plasty nemá ani smysl hledat, na druhou stranu, zrovna tohle mě absolutně netrápí. V Dusteru jsou sice všechny tvrdé, ale nikoliv nekvalitní a oceňuji i absenci plastů lesklých. Sezení mohu bez obav označit za přijatelně komfortní a i docela tvrdé, což je fajn. Mám to radši než rozměklé sedáky, kde mám často problém najít si tu správnou polohu pro delší cesty. Duster má ale problém jinde - rozsah nastavení není úplně ideální. I přesto, že jde regulovat výšku sezení, měl jsem rovinu očí plus mínus s horní linií čelního skla (což, abych byl fér, není u mě nic až tak výjimečného. Když jsem přesedl na sedadlo spolujezdce, bylo to ještě horší, protože ta nejde výškově nastavit vůbec. Pro majitele postav 190 cm a víc bych tedy doporučil poohlédnout se po novém autě raději jinde.
Ještě se vrátím k těm zmíněným A sloupkům. Nezdá se to, ale jsou docela dost sklopené a masivní. Společně s tím, že sedadlo zkrátka nejde úplně snížit a ani moc posunout dozadu, je to pro vyšší řidiče trochu nepříjemné a velkou část výhledu si sloupky zaberou pro sebe. Chápu, že s tím možná nejde tak úplně jednoduše něco udělat, ale zmínit to musím, protože to byla jedna z prvních věcí, kterou jsem v provozu zaregistroval.
Velmi účelovým dojmem působí budíky, které jsou opravdu hodně strohé a mezi nimi je jednoduchý, jednobarevný displej. A protože se muselo opravdu hodně šetřit, tak teplotu chladiva se řidič dozví jen a pouze z něj. Ovládá se klasicky z volantu, a to prostřednictvím nepodsvícených tlačítek. Hodně old school na mě působí "pádlo" na sloupku řízení, přes které se zase ovládají multimédia infotainmentu. Tenhle prvek si pamatuju z Renaultů tak dvanáct let zpátky a tuším, že od té doby se nezměnil.
Změnou prošel ale infotainment, který už není zcela oddělený od zbytku auta a je možné přes něj nastavit některé základní funkce. Navíc umí i bezdrátové Apple CarPlay, a to tak, že zcela bez problémů. Jde to samozřejmě i po drátu, pokud u toho potřebujete zároveň smartphone nabíjet. Další dva nabíjecí porty mají k dispozici i cestující na zadních sedadlech. V online konfigurátoru je to mimochodem jako dodatečné vybavení a cenu auta to zvedne přesně o 0 korun.
Když už jsme na těch zadních sedadlech, tak ta poskytnou prostoru dostatek zhruba pro průměrně vzrostlé lidi. Určující je v tomto obvykle rozvor, který je zde 2 673 mm, což je hodnota odpovídající segmentu malých SUV, kde je to holt pro víc jak dva cestující většinou o nějakém kompromisu. Pro rodinu s menšími dětmi to ale nebude představovat komplikaci.
Zavazadlový prostor má velikost 445 litrů a ocenit musím, že je docela hluboký. Neodpustím si ale ani kritiku. Za prvé - plato zůstane při otevření pátých dveří viset v takové poloze, že když se nahnete do hlubin kufru pro mléko, seknete se o hranu plata do čela (vyzkoušeno). Za druhé - sakra, to ten kobereček na podlaze nejde nijak jinak zaonačit? Takhle to působí dojmem, že na výrobní lince Rumunovi prostě s koncem pracovní doby vypadlo nářadí z rukou a hotovo.
Jízda i spotřeba dělají radost
Než se dostanu k tomu, jak Dacia Duster jezdí, podíváme se na pohon. Na test jsme měli kousek s poháněnou přední nápravou a nejsilnějším benzinovým motorem. Ten má označení "TCe 150" a pod tím číslem se skrývá maximální výkon v koních. Zdvihový objem je totiž přesně 1 332 kubických centimetrů, takže je to jen taková lepší třináctistovka. Ta může mít dva výkony, a to buď 96 kW, nebo 110 kW, přičemž my jsem měli na test díky automatické převodovce tu silnější (slabší se páruje s manuálním šesti kvaltem).
Kombinace je to překvapivě příjemná, motor samotný má síly dost, akorát potřebuje trochu času na nadechnutí se k výkonu. S pružností na tom taky není špatně, ale samozřejmě nelze čekat, že Duster s ním bude kdovíjak lítat. Dálniční jízdy ale nepředstavují problém, tam naopak vůz překvapil solidně ochotou táhnout i ve vyšších rychlostech. Převodovka řadí docela logicky a nemá tendence agregát podtáčet, jen při náhlé potřebě akcelerace si vyžádá víc času, aby si podřadila. To je ale vlastnost tak nějak všech dvouspojkových skříní.
Příjemným překvapením byla spotřeba. Po dobu testu jsem se pohyboval kolem šesti litrů s tím, že jsem vůz nešetřil a o ekonomickou jízdu jsem se nesnažil. Vyšší apetit bude mít třináctistovka logicky na dálnici. Tam to při jízdě v rámci předpisů bude něco kolem sedmi litrů na sto, kdo pojede rychleji, uvidí hodnoty přesahující osmičku, protože nad 130 km/h už to roste prostě dost rychle.
Zdatný je i podvozek, který vzhledem k naturelu auta nemá s českými silnicemi žádný problém. Jeho měkčí charakter ale vylučuje jakékoliv pokusy o ostřejší projíždění zatáček, protože karoserie se nebojí trochu naklonit. Když jsem si v esíčku zkusil laškovně auto "přehodit" z oblouku do oblouku, zadek začal mít tendence jít ven ze zatáčky, takže další pokusy na tohle téma jsem s ohledem na bezpečnost svou i ostatních zavrhl.
Duster samozřejmě není doma na utažených okreskách, ale spíše v pracovním nasazení třeba na lesních cestách nebo polňačkách. Tam tohle auto exceluje a ukazuje, proč je tak oblíbené u všech, kdo si dělají v rámci pracovních povinností výlety mimo civilizaci. Na rozdíl od takových těch "pseudo SUV", Duster nemá tendence vytřískat z posádky duši a naopak přenáší do veškeré nerovnosti v podobě pohupování. Žádné ostré rány a otřesy se tu nekonají, samozřejmě pokud pojedete lesem stovkou, už to bude asi jiná písnička...
Zhodnocení
Takže zbývá odpovědět na otázku, kterou jsem si položil v úvodu. Ano, Duster je pořád skvělé auto, které umí za super cenu nabídnout docela dost muziky. Šetřilo se, kde se dalo, nikdo se to nesnaží maskovat, ale šetřilo se hlavně tam, kde je to akceptovatelné. Problém je, že tohle auto dává smysl v těch levnějších variantách. Pakliže si začnete v konfigurátoru vymýšlet kdesi cosi a hogofogo výbavu, najednou ztratí Duster půdu pod nohama, protože se na obzoru objeví hrozba konkurenčních automobilek. Na druhou stranu, kdybych hledal dělníka, který bude levný na pořízení, nebude se bát sem tam utržit nějakou ránu a když na to přijde, tak si na něm leccos udělám sám, šel bych pro Dacii. Ale ptal bych se spíše po litrovém motoru s LPG ve druhé nejnižší výbavě. K té bych si přidal klimošku, vyplázl bych necelých 370 tisíc a spokojen bych si odfrčel s pocitem dobré koupě.
Parametry testovaného vozu Dacia Duster TCe 150
| Motor | benzinový čtyřválec o objemu 1,332 litru |
| Pohon | přední kola |
| Výkon | 110 kW |
| Točivý moment | 250 Nm |
| Rozměry vozu (d. x š. x v. v mm) | 4 341 x 1 804 x 1 626 |
| Nádrž | 50 litrů |
| Spotřeba | 6-8 litrů |
| Objem nákladového prostoru | 445 litrů |
| Cena testovaného kusu | 551 800 korun |
Zdroj info: redakce.
Zdroj médií: redakce.
Zdroj médií: redakce.
Fotogalerie (24 fotek)
