Nejlevnější ve svém segmentu, často vysmívaný, odsouzený k roli prostého dělníka, který oddře tu nejtěžší práci. A často také ceněný svými majiteli pro nízké pořizovací náklady a levný provoz, opečovávaný a hýčkaný. To je Dacia Duster.
Test: Dacia Duster - V jednoduchosti je síla
Články na téma Dacia Duster:
- Test: Dacia Duster - V jednoduchosti je síla - právě čtete
- Test: Dacia Duster TCe 150
- Jeden z nejprodávanějších vozů v ČR pořídíte „na operák“ za pár tisíc
SUV je zvláštní kategorie, která si často hraje na něco, co není. Snaží se tvářit jako offroad, ačkoliv nemám pochyb o tom, že většina z nich je svými majiteli pořizována s pohonem pouze jedné nápravy a slouží primárně jako zvětšovač čehosi. Možná ega, možná něčeho jiného. Reálně vlastně naprosto zbytečná kategorie, která těží z toho, že umí vyvolat jakýsi dojem vyššího statusu. A pak je tu pár výjimek, mezi nimi i Duster, který se nesnaží oslnit a nabízí prostou jednoduchost a funkčnost. Taková "upřímná auta", u kterých po prvním usednutí za volant víte, co máte čekat.
Výbava, design, sezení, kufr
Na test jsme dostali top výbavu Prestige, která vyjde na 376 900 korun s litrovým benzínovým tříválcem. Popravdě, kdybych si měl Dustera koupit, asi bych volil přesně tuto variantu, protože má vše potřebné. Infotainment, navigaci, parádní kola, hezké sedačky, sledování mrtvého úhlu, parkovací kameru (zadní), LED denní svícení, tempomat, nastavitelný volant a snad nejkrásnější podélné střešní lišty, které jsem kdy viděl. Bez čeho bych se s klidem obešel, je startování tlačítkem, Eco režim a podobné koniny, naopak bych si připlatil za digi klimu, s tou jsem na necelých 385 tisících a mám auto jak víno.
Dacia člověku spoustu věcí prodá už v základu, ale nijak moc se s tím nechlubí. Teď mám na mysli třeba ochranný plech pod motorem nebo plynové vzpěry přední kapoty. Je vidět, že při návrhu opravdu nikdo nezvažoval scénář, že by se vůz nedostal mimo asfaltky, naopak se očividně počítalo s tím, že se bude často pohybovat i mimo jakékoliv cesty a rozbitá polňačka pro něj bude v podstatě denním chlebem.
Také čtěte
Vzhledem neurazí
Čím mě ale tenhle rumunský výtvor opravdu překvapil, byl jednoznačně vzhled. Když se na auto podíváte z dálky, je to prostě Duster, ale zblízka mu to sluší mnohem víc. Barva karoserie se střídá s černými plasty a matně stříbrnými prvky. Celé to nepůsobí tak jednolitě a nudně. Skvělá jsou i sedmnáctipalcová kola, ačkoliv do terénu bych na to obul prostě plechové disky, abych nemusel mít strach, že to někde škrábnu o kámen.
Uvnitř je na první dobrou znát, že vše má svůj účel a spíš než komfort by tu člověk měl čekat odolnost. Plasty jsou bez výjimky tvrdé a jednoduše tvarované. Dokonce i loketní opěrka ve dveřích je čalouněná spíš jen, aby se neřeklo. Výdechy ventilace se nastavují prostě tak, že je člověk chytne a nakroutí, jak potřebuje. O to víc pak překvapí ovládání klimatizace. Uvnitř každého točítka je malý displej, což vypadá lépe než v mnoha autech daleko vyšších kategorií. Klimoška ale nastavenou teplotu moc obstojně nedrží a v interiéru byla buď trochu kosa nebo trochu moc teplo. Musel jsem nakonec vypnout automatický režim a nastavit si sílu foukání i jeho směr podle sebe.
Také čtěte
Šetřilo se, ale chytře!
Solidní je volant - jednoduchý, dobře se drží, akorát ta tlačítka mohla být podsvícená, ve tmě se tak člověk musí orientovat spíš po hmatu. Mimochodem, i na čudlíkách se projevila snaha šetřit. U většiny aut se průměrná spotřeba nuluje podržením OK tlačítka nebo něčím takovým. V Dusteru prostě podržíte zároveň šipku nahoru a šipku dolů a je vynulováno. Jednoduché, důvtipné, úsporné - výrobní náklady se snížily přesně o jedno tlačítko. Takových řešení bude tohle auto plné a mám obavu, že ani za měsíc testování bych je nestihl všechna objevit.
Jinak k fungování všeho, co má uvnitř něco dělat, nemohu mít výhrad. Docela dobře se v Dusteru sedí, z čehože jsem měl ze začátku obavy, protože si pamatuji na moji krátkou epizodu kdysi před lety se Sanderem. Na tu má záda opravdu nerada vzpomínají. Kdepak, tady už si to při návrhu designéři ohlídali a udělali dobře, protože auto může mít jakékoliv kvality, ale když má na prd sedačky, tak je to vopruz. Výtku bych mířil akorát k výšce uchycení sedadla. Při necelých dvou metrech bych ho ocenil ještě o kousek níž, takhle jsem měl prostoru nad hlavou zhruba dva centimetry.
Trochu méně optimismu panuje v zadní řadě. Sedadla jsou i tady docela pohodlná, ale prostoru není tak úplně nazbyt. Do Chorvatska vás tohle auto odveze, ale budete si holt muset udělat o dvě až tři zastávky navíc, abyste na chvíli narovnali ohnuté klouby.
No a pak tu máme kufr. Pominu vysokou nakládací hranu, tu u aut do terénu tak nějak očekávám a bez problémů akceptuji. Objem 455 litrů je dostatečný, ačkoliv majitelé velkých kombíků a těch opravdu velkých SUV samozřejmě teď ohrnují nos. Já jsem spíš řešil tu děsivou nedokončenost potahu podlahy, který kdosi ve výrobě ustřihl, jak to vyšlo a tím skončil. Přečnívající kus látky ani není nijak zamaskovaný a působí to celé zkrátka strašně. Tohle bych ani v této cenové kategorii nečekal a popravdě mě to trochu šokovalo.
Také čtěte
Motor, spotřeba, jízda, podvozková genialita
Nejdůležitější informaci ohledně pohonu a jízdy prozradím čtenáři hned z úvodu druhé kapitoly testu. Jako celek funguje Duster skvěle. Z nenáviděných, turbem aspirovaných litrových tříválců čas už trochu opláchl auru toho, že "to nic nevydrží", kterou na ně neprávem nalepili specialisté z hospod a nádražních restaurací. Jistě, vyžadují trochu citlivější údržbu, která spočívá především v dodržování přesné specifikace oleje a jeho včasných výměnách. Pak ale zvládne většina těchto motůrků sloužit bez poruch. Nemám důvod nevěřit tomu, že u TCe s výkonem 74 kW, který byl pod kapotou testovaného kousku, to bude jinak. Naopak, díky faktu, že má nepřímé vstřikování bych si tipl, že to bude opravdu držák. Navíc se obejde bez filtru pevných částic, a to je další plus.
Ani výkonově na tom není zle. Jedna věc jsou čísla, ale v praxi je neméně důležité, jaké je celkové naladění agregátu. To je u Dusteru velmi příjemné a motor je krásně "měkoučký". Na běžnou, ale i trochu svižnější jízdu to stačí, na dálnici mu ale brzy dojde dech a budete se muset smířit s tím, že levý pruh budete využívat spíše zřídka. Solidní je i převodovka, od které jsem nečekal vlastně vůbec nic. O to víc mě překvapilo, že dráhy jsou jasně vymezené a kvalty hezky zapadají. Tady tudíž není ke stížnostem prostor.
A kolik stojí provoz? Nespěchejte na něj a vejdete se do 6,5 litrů na sto. Začněte trochu šlapat na plyn a půjdete přes hodnotu sedm. Tady se tedy nic neočekávaného neděje a spotřeba je, dá se říct, v normě.
Podvozek se neztratí snad nikde
Hodně zajímavě funguje podvozek. Ten nezaskočí prakticky nic. Na silnici nedovolí nějaké velké náklony v zatáčkách a na rozbitých silnicích je jako doma. Jistě, odhlučnění není nic moc a o každém výmolu budete vědět, ale spíše akusticky. Polňačky nebo lesní cesty mu nedělají problémy, ale doteď nevím, jak se konstruktérům podařilo dosáhnout toho, že funguje prakticky v jakékoliv rychlosti.
Vysvětlím - obecně se terénní a SUV vozy často potýkají s tím, že při vyšších rychlostech se v terénu rozhoupou a řidič musí zpomalit, aby z posádky nevyklepal duši. To je první varianta. Ta druhá je, že naopak v nižších rychlostech podvozek nefunguje, protože je tvrdší, ale začne filtrovat nerovnosti až ve vyšší rychlosti, kdy na tlumiče a pružiny působí větší síly. U Dustera je rozsah fungování až překvapivě velký a mám trochu podezření, že je za tím jeho relativně nízká hmotnost, která dovolila osadit měkčí komponenty bez toho, aby uvnitř bylo jako při vlnobití. Na dálnici pak začne řidič ztrácet stoprocentní jistotu v řízení někde kolem stopadesátky, kdy se auto stane lehce nervózní a citlivější na prudké manévry.
Auto i do města?
Z auta schopného zejména mimo asfaltky se ale vyklubalo i velmi solidní městské a příměstské přibližovadlo. Malý motor se rychle ohřeje a podvozek odfiltruje nástrahy v podobě příčných prahů, kostek a propadlých kanálů. Vyšší stavba pak bude výhoda pro častější nastupování a vystupování. Možná je to teda i zajímavá alternativa pro ty, kdo hledají druhé (obvykle levné) auto do rodiny, na kratší cesty, "poskakování" po městě a rozvozy dětí do škol a kroužků. Auto, kde nebude tolik vadit ani sem tam nějaký škrábanec od parkování nebo limonáda ucmrdnutá na sedačky.
S Dusterem jen těžko šlápnete vedle
Nebudete-li chtít po autě moc, budete spokojeni. Vlastně ani nebudete mít důvod si stěžovat. Duster si vytvořil kategorii sám pro sebe. Je to malé SUV za cenu, která by ospravedlnila leccos. Omlouvat ale není ani moc co. Laciné materiály narve do interiéru bez ostychu kde kdo. Jak se SUV stala kategorií, která má ze všeho nejvíc reprezentovat status svého majitele, tak Dacia si na nic takového se svým produktem nehraje. Namísto toho nabízí solidně postavené auto, které svému vlastníku přinese užitnou hodnotu a nic navíc. Stojí za to? Určitě! Málokdy mám chuť při vracení vozu zpět po testu říct něco jako: "Hele, za kolik byste mi ho nechali?" U Dustera jsem přesně takové nutkání měl. Je to totiž v mých očích absolutní vítěz v poměru cena/výkon.
+
- Fajn motor
- Skvělý podvozek
- Bezkonkurenční poměr cena/výkon
−
- Automatická klimatizace si dělá trochu co chce
- Nedotažené detaily
Fotogalerie (29 fotek)
Diskuze (6)
Mám čtyřválec 1.33 Tce a to je jiná liga. Už se nedá koupit kvůli emisím.