Cenově dostupných vozů, jako je Kia ProCeed GT, je dnes opravdu pomálu. Rychlý rodinný kočár s karoserií, která je často dost honosně nazývána jako „shooting brake“. Pravověrní fanoušci téhle téměř vyhynulé kategorie ale budou jistojistě nesouhlasit, vždyť tahle Kia má o jeden pár dveří navíc.
Test: Kia ProCeed GT – svižná Korejka se smyslem pro rodinu
Uhneme-li trochu z původní definice shooting brake karoserie, tak by se s přimhouřením oka, dal ProCeed do této kategorie zařadit. Ostatně, Wikipedie je na jeho straně. Mimochodem, víte, jak vůbec tento druh karoserie podle vznikl? To mladí angličtí gentlemani, kteří měli zálibu v lovu zvěře, zjistili po jejím skolení, že do stylového a rychlého kupé jelena nenaloží. Jenže, co s tím? Kombi na ně bylo příliš „obyč“ a v autě se dvěma páry dveří by vypadali jak páprdové. Pro potřeby těchto mladých mužů tak vznikla karoserie shooting brake, tedy v podstatě kupé-kombík. Osobně jsem spíše názoru, že tito gentlemani zjistili, že jejich kupátka neskýtají dostatek prostoru pro jisté horizontální aktivity se „skolenou“ mladou lady a lov byla akorát výmluva a záminka... Ale nechme to už být, ať to bylo jakkoliv, určitě nejsem sám, kdo by návrat těchto stylových vozů uvítal!
Představení, exteriér, interiér, zavazadlový prostor
O alespoň částečný „refresh“ této kategorie se v poslední době pokoušelo už více výrobců, ale téměř vždy jim z toho vyšel jen kombík se splývavou zádí. Nejinak k tomu přistoupila Kia, jejíž boční silueta svým tvarem okamžitě upoutá všechny, kdo jsou už trochu rozmrzelí z té automobilové nudy posledních let, kdy se vozy nedělají podle citu a s vášní, ale podle excelovských tabulek.
Klesající linka má zkrátka své kouzlo a už od pohledu dělá vůz velice dynamickým. Předek je potom prakticky shodný, klasika a GT verze se odlišují jen černou linkou na spodní části nárazníku, která se opakuje i na bočních prazích. Kde mé srdce ale opravdu zaplesalo, byla zadní část auta. Ta je krásně zahlazená a především docela mohutná. Zkrátka, kdo má rád velké kulaté zadky, bude tady asi spokojen. Milým bonusem jsou koncovky výfuku, které nejsou falešné, jak je v dnešní době běžné.
Líbivým detailem je pak brzdové světlo trojúhelníkovitého tvaru pod horní odtrhovou hranou a upoutá i ploutvička na C sloupku. Zde se budu asi s většinovým názorem rozcházet, mně se to na černé verzi, kterou jsme měli na test, moc nelíbí, ale že by mě to vyloženě vadilo, se říct nedá. Na bílé to působí o dost lépe, ne tolik rušivě. Jako celek ale ProCeed GT vypadá parádně a podtrhují to i překrásná 18“ kola, která skvěle vyplňují podběhy.
K exteriéru ještě jedna poznámka – v noci jsou zadní svítilny propojené linkou, která samozřejmě svítí. Tenhle vracející se trend spojených zadních světel je super a jsem moc rád, že se ho chytili i Korejci.
Vnitřek pak hned po usednutí řidiče pocitově obklopí. To umocní černá stropnice a lehce k řidiči nakloněný středový panel s infotainmentem. V mém případě, při výšce necelých dvou metrů, byl bohužel hraniční i prostor nad hlavou, kterého kdyby bylo ještě o centimetr méně, tak už ho musím prohlásit za nedostatečný. Zde je ale na vině i příplatkové střešní okno, bez kterého by byla situace jistojistě lepší, ale pořád by to nebylo úplně ono. Jinak je uvnitř hezky a útulno. Sedadla s Alcantarou jsou příjemná a mají dobré boční vedení. Čalounění na dveřích prošité červenou nití je taky fajn, volant je příjemný a všechna tlačítka jsou hezky logicky rozmístěna. Drobné mrzení přišlo jen v okamžiku, kdy jsem se chytil madla na dveřích, které nepůsobí příliš fortelně. No a pohled do zpětného zrcátka ukáže, že tvar karoserie si vynutil jisté omezení výhledu dozadu za auto. Dost zásadní omezení. Řidič vidí odhadem tak 15 metrů za vůz.
Materiály výrobce zvolil až na zmíněné madlo ve dveřích kvalitní, bohužel z velké části lesklé. Jako známý odpůrce čehokoliv, co přitahuje otisky prstů, si opět musím povzdechnout a politovat budoucí majitele. Za tři roky nebude interiér zdaleka tak fancy, jako když je auto nové, naopak, plast v „piano black“ budou pokrývat škrábance.
Naštěstí se rozlézání lesklých ploch zastavilo před infotainmentem, obrazovka je matná a dobře čitelná za jakýchkoliv okolností. Menu jsou navíc skvěle uspořádaná, nechaotická a vše funguje rychle. Přítomnost Apple CarPlay a Android Auto už dnes považuji za samozřejmost. Kvalitou zvukového podání překvapila reprosoustava, která nese značku JBL. Jak je pro značku typické, budou zde znít skvěle spíše basovější songy, výšky jsou lehce zastřené a utlumené, což částečně zvládá napravit ekvalizér. Není to žádná extra třída, na druhou stranu za to taky kupující nepřiplácí vyšší desítky tisíc. Tunel před řadící pákou pak ukrývá ještě bezdrátovou nabíječku smartphonů. A už je pomalu na čase přemístit se před řidiče.
Také čtěte
Tam trůní virtuální kokpit, o kterém popravdě moc nevím, co si myslet. Má hezkou grafiku, plynulé animace a jemné rozlišení, ale to je asi tak všechno. Tam, kde konkurence zvládá zobrazit mezi budíky třeba mapu, Kia umí ukázat, kolik výkonu řidič aktuálně využívá, případně spotřebu. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to je bída a naprosto nevyužitý kus technologie. Přínos oproti klasickým analogovým budíkům s malým displejem uprostřed je nula. Takže ano, virtuální kokpit je přítomen, ale neumí prakticky nic.
Takže to bychom měli přední část vozu, je na čase zkusit se posadit na zadní sedadla. Ta jsou vyhřívaná, což nezbývá než pochválit, ale bohužel je zde opět ústupek stavbě karoserie. Nad hlavou zkrátka není moc místa a jedinci přes 190 centimetrů výšky už si budou muset trochu „podsednout“, aby nebyli neustále v kontaktu se stropnicí. Líbivý design si holt vybral svoji daň. Na druhou stranu je tu dostatek místa na nohy, pokud se tedy ten, kdo sedí před vámi malinko uskromní.
Kufr nabídne 594 litrů prostoru. Ono, když se to takhle napíše, tak si lze zhruba představit, co všechno s ProCeedem lze a nelze odvézt, ale ruku na srdce – jak často využíváte potenciál objemu zavazadlového prostoru z více jak poloviny? Jednou, dvakrát do roka? Ti akčnější možná pětkrát, většinou se na dně povaluje maximálně taška s laptopem, možná batoh a pár drobností. A právě v převozu drobnějších předmětů tohle auto naprosto exceluje. Prakticky pod celou plochou podlahy jsou totiž v kufru přihrádky nejrůznějších velikostí a hloubek. Dokonalá skrýš na menší nákup, který tak už nemusí cestovat v zatáčkách zleva doprava, případně třeba kabelku. Tady získává Kia hodně palců nahoru za praktičnost, tady někdo přemýšlel!
Jízda, legranda v zatáčkách, dojmy
Srdcem vozu je zážehová šestnáctistovka, dopovaná turbem. První, čeho si po startu všimnete, je zvuk. Názory na něj se rozcházejí. Někomu se líbí, někdo tvrdí, že to zní, "jako dyby byl prorezlej vejfuk čoveče,“ mně přijde, že výrobce hraje až moc na efekt. Tlačítko sport, po jehož stisknutí mimochodem přituhne posilovač, zařídí, že zezadu se line chraplavý zvuk, na kterém je ale bohužel znát, že je dost umělý. Zkrátka se otevře nějaká klapka, začne to trochu rezonovat a není to vyloženě špatné, ale dost to připomíná garážové pokusy takových těch mladých chlapců se začínajícími knírky, kteří se po večerech sjíždějí na benzínkách, aby natankovali za dvě kila co vydyndali od babičky za to, že jí pochválili muškáty.
Ať už je to se zvukem jakkoliv, dává jednašestka výkon 150 kW a její krouticí moment má hodnotu 265 Nm. Nejsou to špatné hodnoty, auto jde hezky za motorem, dá se jet i docela svižně, ale přeplňovaný dvoulitr, jaký dává mateřská automobilka Hyundai do svých „N“ vozů, by tomuhle kombíku slušel víc. Po celou dobu testu mi zkrátka někde vzadu v hlavě vrtala myšlenka na to, že tu ta možnost je, že ve skladu dílů by se dalo sáhnout ještě o jeden regál výš, kde jsou pohonné jednotky, které umí rozdávat neskutečnou radost… Škoda, možná příště.
Také čtěte
Vzhledem k charakteru auta a relativně malému zdvihovému objemu pohonné jednotky jsem očekával nějaký mohutnější kopanec v okamžiku, kdy se rozmotá turbodmychadlo. Takovéto „dlouho nic a pak tě to nakopne“. Kdepak, nic takového, někde zhruba od dvou tisíc otáček motor táhne, ale výkon se zvyšuje dost lineárně a předvídatelně. Je ale na druhou stranu pravda, že jsem auto přebíral na test téměř úplně nové a mělo natočeno něco přes 80 kilometrů. Nelze vyloučit, že až si vše sedne, bude výkonová špička výraznější.
Šestistupňový manuál, se kterým je motor spojen, je přesný, má krátké dráhy a je jasně znát, kdy tam rychlost zapadne. Zpřevodování je ale dost „okreskové“ a jde tím dost proti dvěma písmenům v názvu. Totiž „GT“ znamená „Grand Tourer“, což naznačuje, že auto by mělo být stavěné na dlouhé cestování vysokými rychlostmi. Tady ale při stotřicítce točí motor 3 300 otáček za minutu. Což ve spojení s hlasitým zvukovým projevem není něco, co bych chtěl poslouchat víc jak čtvrt hodiny v kuse. Kia krátkými převody patrně částečně kompenzuje fakt, že pod kapotou sice není nic dýchavičného, ale na druhou stranu ani nic, co by se dalo prohlásit za „výkonný motor“.
Na čem si dali jihokorejští inženýři hodně záležet, je podvozek. Ten naprosto přesně svým charakterem našel kompromis mezi pohodlím a sportovností. Není to jako prkno tvrdý hot-hatch, ale není to ani typický vyměklý rodinný kombík. O nerovnostech pod koly se sice dozvíte, ale jen decentně, hrboly a díry z vás nevytřesou duši. Zároveň máte v zavěšení dostatečnou oporu na hodně svižné průjezdy zatáček, kde odvádí skutečně výbornou práci. Auto se skoro nenaklání a drží se stopy opravdu statečně. Pokud to ale přeženete s nájezdovou rychlostí, počítejte s tím, že při brzdění s natočeným volantem se stopa ProCeedu má tendence rovnat zpět do přímky.
A jak moc se projevuje při puberťáckém blbnutí velký zadní převis? Řidič se o něm bezpečně dozví skrz svoji zadnici. Ta totiž jako první cítí, že zadní část auta opouští svoji stopu a pomalinku se sune ze zatáčky ven. Ale ne nijak zákeřně, jen tak decentně, hravě a předvídatelně. Ti odvážnější mohou vypnout stabilizaci a zkoušet si tímto způsobem s autem na limitu pohrávat. Pláště Michelin Pilot Sport 4, které byly na autě obuté, se v tomto směru ukázaly jako ideální volba a piškuntálie rády podpořily.
Možná se ptáte kolik takové legrácky stojí na spotřebě. No… Když jsem se s tím opravdu nemazlil, šlo to přes 14 litrů na sto. Svižnější jízda vydala za 11, vyloženě "eko" jsem jel za 7,6. Zcela běžná jízda ukázala hodnotu 8,4 bez zapnuté klimatizace a jel jsem v autě sám. Takže šetřílci by se měli patrně poohlédnout jinde.
Také čtěte
Opět se ale musím vrátit ke svému postesku nad faktem, že tohle auto prostě s tím fantastickým dvoulitrem nekoupíte. Je to škoda, protože podvozek by to zvládl a spotřeba by byla hodně podobná. Charakterem by to ale bylo úplně jiné auto.
Řízení je ale zábavné i tak, ačkoliv skrz volant se řidič nic moc o tom, co se pod koly děje, nedozví. Když ale přijdou problémy, jsou tu skvěle dávkovatelné a účinné brzdy, které nemají problém ani se zkrocením plně naloženého auta (vyzkoušeno).
Kolem a kolem
Abych váženého čtenáře neunudil svým textem k smrti, tak to pomalu zhodnotím a ukončím. Cena vozu Kia ProCeed GT s motorem 1.6 T-GDi GPF se pohybuje lehce nad hranicí 700 tisíc korun. Za tyto peníze kupující dostane v první řadě hodně krásné auto. Což je třeba mít na paměti ve chvílích, kdy vyjdou najevo kompromisy jako snížený vnitřní prostor a mizerný výhled vzad. Výrobce se ale opravdu snažil a svoji práci neodflákl, o čemž svědčí třeba prakticky řešený kufr.
Brzdou provozu s ProCeedem rozhodně nebudete, naopak. Podvozek rád ukáže v zatáčkách svůj potenciál a motor zvládá i svižnější jízdu. Ale pozor, není to žádný závoďák, vše je tu o nějakém kompromisu, dobře zvoleném, ale přesto pořád kompromisu. Nekompromisní tu je jen spotřeba. Kdo si chce občas udělat radost, asi ji řešit nebude a kdo plánuje jezdit couračky za pět, ten by si měl číst testy úplně jiných aut.
Zdroj médií: redakce.
+
- Design
- Promyšlený kufr
- Infotainment
- Motor
- Podvozek
−
- Nevyužitý potenciál virtuálního kokpitu
- Lesklý interiér
- Mizerný výhled za vůz
Fotogalerie (27 fotek)
