Tohle „malinko“ neobyčejné auto jsem si přebral v Praze krátce po obědě. Měl jsem pak ještě pár pojížděk a popravdě jsem místy budil docela pozornost. V uličkách centra totiž působilo trochu nepatřičně. Asi tak, jako kdyby se tam procházel mamut.
Test: Mitsubishi L200 Mountain Sherpa - polem nepolem, řekou neřekou
Teritorium L200 Mountain Sherpa totiž není velkoměsto a vlastně vůbec není nutné ho nutit jezdit po zpevněných cestách. Model je totiž upravený tak, aby třeba týdny nemusel potkat ani metr asfaltu a namísto toho se potýkal s kameny, dírami, brody, bahnem a zkrátka vším, co vás může mimo civilizaci potkat. Zároveň se tím i vysmívá všem těm rádoby drsným SUV, která by ráda dělala dojem, že jsou mimo pozemní komunikace jako doma, ale v praxi je pro ně nepřekonatelný problém i zvýšený obrubník.
Jak se asi dovtípil každý, včetně absolutních neznalců, vychází vůz z klasické verze L200, kterou ale několik úprav posunulo blíže něčemu, co bych nazval „expediční speciál“. To jsou takové ty nabušené teréňáky, které jezdí výpravy do dalekých končin. Za celý den nepotkáte živáčka, ale zato celou dobu auto dostává neskutečnou čočku, protože cesty tvoří v lepším případě prach a udusaná hlína, v tom horším kameny - někdy i pěkně ostré.
Abych to nějak shrnul, tak Sherpa dostal o 5 cm zvýšený podvozek a jeho solidní zakrytování. V motorovém prostoru přibyl kompresor, který jednak zvládne dohustit pneumatiky a pak se taky stará o pneumatickou uzávěrku předního diferenciálu. Dále tu máme zakrytovaný podvozek, šnorchl Safari, boční rámy se stupačkami, velké „šufle“ na ložné ploše, která je mimochodem zakrytá víkem na plynových vzpěrách a dá se uzamknout. Musím zmínit i světelnou rampu LED Bushranger 32 a dvě menší světla směřující dozadu, odnímatelné tažné zařízení a naviják Predator, který utáhne bezmála 5,5 tuny a k tomu se ještě dostanu, protože i s takhle vybaveným autem jsem dokázal zapadnout.
Netají se svými schopnostmi
Asi si umíte představit, že takhle postapokalypticky vybavené auto nelze úplně hodnotit po stránce vzhledu. Já vlastně doteď nevím, jestli se mi líbí, nebo ne. Sériová L200 se mi vcelku líbí, ale nemůžu vystát tu stoupající linii spodní hrany bočních oken, kterou designéři prostě usekli a nic na ni nenavazuje. Ani velmi povedený předek s přimhouřenými světly to nenapraví a v mých očích tak bude tohle jedno z těch aut „bylo by to fakt pěkný, kdyby tam nebylo támhleto“. Mountain Sherpa na vzhled dlabe, řeší především praktičnost a navrch přidává docela pěkný celopolep, který ještě víc zvýrazní, co je zač.
Také čtěte
Ušpiněný kaťata
Ještě než se dostanu dovnitř, tak zmíním jednu vlastnost. Ono by se to dalo považovat za nešvar, ale při zaměření auta je to skutečně spíš vlastnost, která vyžaduje, aby se uživatel malinko přizpůsobil. Totiž při nastupování se musí postupovat velmi obezřetně, protože rám kolem prahů docela dost auto rozšiřuje. Krok do interiéru tedy musí člověk udělat buď z větší vzdálenosti, nebo si musí stoupnout na stoupačku. Tak jako tak je nemožné nastoupit s alespoň špetkou elegance. Já si ušpinil kalhoty několikrát, šikovnější jedinci to zmákli pouze jednou.
Uvnitř střídměji
Interiér je o poznání civilnější než exteriér. Kožená sedadla s ventilací jsou moc fajn, neměl bych problém strávit v nich třeba desetihodinovou cestu. Pozice za volantem se hledá snadno a proti ergonomii zkrátka nemohu mít výhrad. Co mě vyděsilo, byla nesourodost některých povrchů. Budíky mají karbonový dekor, což na člověka působí, jak kdyby seděl v Octavii RS. Kolem řadicí páky je zase jiný materiál, který se jinde neopakuje, no a jinak je to buď plast nebo koženka. Ze sedadla řidiče je docela dobrý výhled, akorát vpravo vpřed to je nic moc, protože hned před A sloupkem je šnorchl sání. Na křižovatkách je tedy třeba se malinko předklonit.
Jednotný design tlačítek v oddílu pod panelem klimatizace trochu ruší dodělávané přepínače pro dodatečně montovaná světla a mezi nimi ještě velmi humpolácké (v dobrém slova smyslu) spínače kompresoru a zamykání uzávěrky předního diferenciálu. Jak se někdy říká, že v autech podobného ražení je všechno dělané tak, aby se to dalo ovládat i v rukavicích, tak přední uzávěrku lze bez nadsázky aktivovat i pažbou pušky, kyjem, případně třeba sekyrkou.
Trochu zklamáním byl pro mě infotainment. Tomu chybí jakákoliv sofistikovanost a působí spíš jako levný tablet objednaný z AliExpressu. Mně sloužil pouze jako zobrazovač pro Apple CarPlay, ale jinak by se bez něj auto klidně obešlo. Na druhou stranu - v této kategorii nemůžeme logičnosti rozložení menu a schopnostem zábavního systému přikládat velkou váhu. Tady se cení úplně jiné věci.
Také čtěte
Zadní sedadla jsou podobně komfortní jako ta přední a cením, že jsem si byl schopen sednout i sám za sebe. Je akorát nutné mít kolena trochu výš, protože podlaha je holt dost vysoko. Nicméně, dveře pro druhou řadu jsou dost krátké, takže nastupování je ještě větší vopruz, než když si člověk sedá dopředu.
Aby to bylo kompletní, musím zmínit ještě úložný prostor. Ten je vybaven, jak už jsem naznačil v úvodu, vysouvací plochou, která umožní komfortnější nakládku a vykládku. Popravdě bych si toto vybavení asi odpustil, protože bytelná konstrukce zbytečně ubírá z objemu korby, nicméně 60 plotovek 150 centimetrů dlouhých převezete bez problémů.
Projede to všude
Pod přední kapotou klokotá naftový čtyřválec 2,3 DiD spárovaný se šestistupňovým automatem. V terénu lze využít redukci a v základním režimu je L200 zadokolka. Lze samozřejmě aktivovat pohon všech čtyř kol, středový i zadní diferenciál (to má vůz defaultně, přední je dodatečně dodělávaný). Agregát má výkon 127 kW a krouticí moment 502 Nm. Na přesuny po silnicích to stačí, ale za rychlíka s tímhle 2,2 tuny těžkým autem rozhodně nebudete.
Ono mu trochu trvá, než se něco stane a jakmile člověk přidá plyn, tak se chvíli čeká na nádech turbodmychadla, pak na převodovku a následně tedy vyrazí kupředu. Za studena je projev motoru agrární a převodovka má tendence při přeřazování škubat. Po zahřátí se ale věci změní, řazení se stane hladším a diesel ztichne na přijatelnou úroveň. Zbude tak jen trochu divný zvuk sání způsobený rezonancí ve šnorchlu, což je ale daň za lepší brodivost.
Také čtěte
Spotřeba
Samotná jízda je tedy ve spíše pohodovém tempu, ale na druhou stranu není nikdy problém volič převodovky přesunout do polohy „manuál“ a kvalty tam házet pádly pod volantem. Tím lze motor držet v otáčkách a dynamika se zlepší. Daní za to je vyšší spotřeba. Tu lze při běžné jízdě po okreskách srazit i pod osm litrů na sto, běžné tempo ale znamená spíš devět až deset, dálnice dvanáct.
Podvozek
Naladění podvozku, který má vzadu listová péra, bude pro řidiče uvyklého konfekčním vozům poněkud zvláštní. Nevěřili byste, kolik lidí žije v klamu a domnívá se, že terénní auto je automaticky měkké a uhoupané. Není!
Když je něco těžké, tak se to prostě nemůžete prdnout na měkký podvozek, protože by to houpalo prakticky neustále. Sherpa je naladěný tak, že tlumí až od určité rychlosti. Dlažbu a menší nerovnosti tak pohlcují spíš pneumatiky a když je před autem ve vozovce díra, je lepší zrychlit aspoň na padesátku. Až tehdy tlumiče a péra začnou citelněji reagovat na dění pod koly.
Změna samozřejmě nastává, když jsou výmoly větší a hlubší, typicky při jízdě po polní nebo lesní cestě. Tam se karta obrací a je možné nasadit i vyšší tempo, protože podvozek to stíhá a popravdě jsem se jeho limitům v terénu nikdy ani nedokázal přiblížit. Výlet po rozbité pěšině lesem ukázal, že stačí zařadit redukční převod, nikam nespěchat, plyn jen lechtat a užívat si pocitu nezastavitelnosti.
Historka s navijákem
Jen tak pro srandu jsem vyzkoušel i naviják - prostě jsem v kopci zastavil, vytáhl dálkový ovladač, omotal strom lanem a nechal si L200 vytáhnout na kopec. Jak nečekaně prozíravý krok taková zkouška byla, jsem zjistil, když se po krátkém výletu říčním korytem se projevil limit už dost ojetých pneumatik a mých schopností. Z koryta se ne a ne vydrápat, nepomohly ani všechny uzávěrky, prostě nic.
Nechtěl jsem zbytečně rozrývat břeh dalšími marnými pokusy, takže jsem po rekognoskaci terénu našel opět vhodný strom a z koryta se prachsprostě nechal vytáhnout. Docela jsem měl obavy z pevnosti syntetického lana, které je tenké a pohledem neznalého člověka bych netipoval, že vydrží sílu potřebnou k vytažení dvoutunové ludry z bahna. A hle, mýlil jsem se, dalo to hladce, ani jsem nemusel pomáhat plynem.
Sen každého mladého muže
Terénní jízda tedy ukázala, že L200 Mountain Sherpa skutečně svaly nedělá jen tak pro parádu, ale naopak má nárok se nazývat plnohodnotným offroad speciálem. V prostředí plném bahna a kamenů je jako doma. A kdybyste po něm zatoužili, tak existuje jeden kus takto individuálně upravený. Když ale dáte najevo svůj zájem, v Mitsubishi vám určitě rádi vyjdou vstříc.
Kdybych měl zemědělství nebo byl majitelem lesa a na účtu nějaké prostředky navíc, tak bych si Sherpu s klidem objednal, protože nad ostatními offroady je tohle ještě o level výš.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
+
- Průchodnost terénem
- Univerzalita
- Jízdní vlastnosti
−
- Ne úplně povedený interiér
Fotogalerie (28 fotek)
