Atraktivní vzhled, spolehlivý pohon a nízké provozní náklady. To jsou všechno trumfy, které hrají Toyotě C-HR do karet. Má vůbec nějaká negativa, nebo ve své druhé generaci naváže na úspěchy předchůdce?
Test Toyoty C-HR: Vyniká vzhledem, exceluje vlastnostmi
Články na téma Toyota C-HR:
- Toyota C-HR: test spotřeby
- Test Toyoty C-HR: Vyniká vzhledem, exceluje vlastnostmi - právě čtete
O Toyotě C-HR se často mluví v souvislosti s jejím atraktivním designem, ale jaké to je vlastně auto? Stejnou otázku jsem si pokládal i já, když jsem se chystal na test Toyoty C-HR. Základ je velmi slušný – máme tu atraktivní zevnějšek, spolehlivý a lety vycizelovaný hybridní pohon páté generace, a i v interiéru udělala japonská značka pokrok správným směrem. Jenže předchozí generace bylo mimořádně oblíbené auto a dodnes jich po městech a vesnicích celé republiky jezdí opravdu mnoho. Je druhé vydání důstojným nástupcem?
Jasný směr
K vnějšímu designu si neodpustím pár poznámek ani já. Toyota si vybrala poměrně jasný směr, kterým některé své nové modely ubírá. Podívejme se třeba právě na nové „cé há erko“ nebo Prius a uvidíme jasné společné prvky. Toyota C-HR je vlastně takový Prius na chůdách. Zřejmým zaměřením je styl, úsporný hybridní pohon a až někde dole na seznamu všech věcí je praktičnost. Tu zkrátka hledejte jinde – třeba u hybridní Corolly Cross, která také nabízí úsporný pohon, ale přidává k tomu i slušnou dávku praktičnosti.
Toyota C-HR je autem pro mladý pár, důchodce, nebo jako druhé auto do rodiny pro manželku na dojíždění do práce. Neklade si za cíl převážet kočárek, nový gauč do obýváku, nebo snad pytle s cementem. Neříkám, že by to tento stylový crossover nezvládl, ale zkrátka mi to k němu nesedí. Nejlépe se v něm cítíte na předních sedačkách, na kterých se příjemně sedí, je z nich dobrý výhled a máte na nich dostatek prostoru. Zadní sedačky nabízí více místa než předchůdce, dospělý se sem vejde celkem pohodlně. Ale také je na nich vidět jasné zaměření na design.
Zvenku dominantní široký zadní sloupek nejenom velmi omezuje výhled ze zadních sedaček, ale i rozhled vzad z místa řidiče. Naštěstí má Toyota velmi dobře zmáklý panoramatický kamerový systém, který s orientací kolem auta velmi dobře pomůže – učit by se od Toyoty mohla i škodovka s nedávno testovaným Superbem a Kodiaqem. Když už jsem u praktičnosti, podívám se rovnou i do kufru. S jeho objemem je to trochu komplikované, vliv má pohon i zvolená audiosoustava. Rozmezí je 296 až 388 litrů. Naše čtyřkolka s příplatkovým JBL audiem měla 348 litrů. Na nákup to stačí a více od takového auta zkrátka nepotřebujete. Chválím praktickou síťku na fixaci nákladu.
Veškeré nepraktické neduhy však pochopíte a odpustíte při pohledu na vnější design. Produkční auto přímo navazuje na koncept C-HR Prologue a liší se pouze v detailech. Signifikantním prvkem je čelní motiv kladivouna, zaujmou i nafouklé blatníky, množství prolisů či nepřehlédnutelný světelný podpis. Celé auto pak dokáže pozvednout nový Bi-Tone+ lak, který kontrastně zabarví nejen střechu, ale rovnou celou zadní část auta – na živo hodně zajímavé. Novinkou jsou i zapuštěné kliky dveří. U těch mě však nepříjemně překvapilo, jaká rána se ozve při jejich opětovném zapuštění.
Pracoviště řidiče
Na test mi přijela Toyota C-HR v nejvyšší možné specifikaci GR Sport Premiere Edition. Kromě pár designových prvků, znáčků GR a speciálního designu kol je to však podle mě zbytečná rozmařilost. Měl jsem možnost sedět i v běžné verzi a ta podle mě nabízí na vybraných prvcích interiéru (třeba na volantu) luxusněji působící materiály. Variantě GR Sport se však nedají vytknout příjemné sedačky se slušným bočním vedením, ve kterých se velmi dobře sedí.
Kokpit je jasně rozdělený na řidičovu a spolujezdcovu část, což se mi líbí. Interiér má neotřelou architekturu, ale je přehledný a dobře se v něm orientujete. Chválím i slušné množství odkládacích prostor. Malou poznámku mám jen k malé poličce v loketní opěrce – uvítal bych, kdyby její povrch byl pogumovaný. Když jsem do ní vložil klíče, byl jejich pohyb při jízdě zřetelně slyšet. Vychválit až do nebes musím fyzická tlačítka na ovládání klimatizace a vlastně i pro naprostou většinu dalších funkcí.
Před řidičem se nachází dvojice 12,3″ obrazovek se slušnou grafikou. K displeji infotainmentu moc poznámek nemám – rychle reaguje na dotyk, má jednoduchý design, který bude pravděpodobně dobře vypadat i za několik let a chlubí se plnou konektivitou. Ocenil bych možná jen nějaké domovské tlačítko a displej mi připadá zbytečně široký a málo vysoký, ale to je pouze detail.
Pár poznámek bych však měl k digitálnímu kokpitu. Ten mi zpočátku přišel trochu neohrabaný. Naštěstí však nabízí široké možnosti individualizace, takže po správné konfiguraci už jsem si zvykl. Problém jsem měl s vypínáním asistenčních systémů přes digitální kokpit. Zaprvé jich tu je zbytečně velké množství, takže propracovat se k těm nejdůležitějším je mnohdy složité. Na většinu asistentů stejně mnoho uživatelů nesáhne a jejich nastavení by se s klidem mohlo přestěhovat na hlavní obrazovku.
Zadruhé nechápu, proč se hlídání jízdy v pruhu vypíná dlouhým a pak krátkým klikem a na vypnutí hlášení o překročení povolené rychlostí stačí jeden klik – bohužel se s tím vypne i sledování dopravních značek. Líbilo se mi však spojení s aplikací MyT, která umožňuje například spuštění klimatizace na dálku či analýzu vykonaných cest. Pojí se s tím i vlastní profil, který vám do auta automaticky načte vaše nastavení kokpitu. Kladně hodnotím i bezchybně fungující bezdrátové Android Auto.
Hybridní jízda
Zpočátku mi podvozek Toyoty C-HR přišel překvapivě tuhý. Ačkoliv si svou tuhou stránku uchovává, když na to přijde, je přiměřeně komfortní a s menšími ráfky bude, zejména na ostrých nerovnostech, určitě ještě poddajnější. Na druhou stranu podvozek dobře sekundoval, nebo spíše i převyšoval, dynamické schopnosti pohonu. A to jsem pod kapotou měl nejsilnější full hybridní pohonné ústrojí s dvoulitrovým atmosferickým motorem a elektromotory na přední i zadní nápravě. Celkový výkon této soustavy činil 198 koní (145 kW).
Toyota už má svůj hybridní systém vychytaný do posledního detailu, a tak není divu, že mě v průběhu testu potěšil. Inženýři zapracovali na elektrickém dojezdu, a tak i 4,08 Ah akumulátor stačí na to, aby C-HR obce projížděla z většiny na elektřinu a celkově v elektrické režimu trávila v průměru polovinu času jízdy. Ve výsledku to znamená dlouhodobou spotřebu začínající čtyřkou, vyloučeny nejsou ani hodnoty začínající trojkou. Pouze na dálnici se připravte na trochu vyšší apetit. I přes nízkou spotřebu má však C-HR výbornou dynamiku a třeba výjezdy z křižovatek jsou díky elektromotorům hračkou.
Také čtěte
Pokud bych měl autu něco vytknout, bylo by to monotónní vytí spalovacího motoru při razantnějším přidání plynu. Hybridní systém Toyoty totiž spoléhá na bezestupňovou převodovku e-CVT a držení konstantních otáček při jízdě je zkrátka její vlastnost. Motor ale není nijak zázračně odhlučněn a v kabině je zkrátka nepříjemně hodně slyšet. Tady má Toyota ještě mezeru. Překvapil mě také poměrně vysoký aerodynamický hluk, který se objevuje už nad devadesátkou.
Závěr
Toyotě C-HR nelze upřít její kvality – dobře vypadá, jezdí úsporně, je kvalitní a chytrá. Za testovanou verzi však dáte 1,27 milionu. Nevím jak vy, ale já bych do toho nešel. Tenhle crossover jsem si za společný týden oblíbil, je to skvělá stylovka a ještě lepší druhé auto do rodiny. Vykašlete se na sportovní parádičky, oželte třeba i pohon všech kol, poohlédněte se po slušně vybavené verzi Style a s akčním zvýhodněním 160 000 korun i bonusem za výkup si domů vezete parádní auto za 779 900 korun. To už je lepší nabídka, ne?
Zdroj info: Autorský text, Toyota.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
+
- styl
- hybridní pohon
- spotřeba
−
- cena testované verze
- neohrabané vypínání jízdních asistentů
Fotogalerie (39 fotek)
