Po necelém týdnu stráveném na cestách přichází čas na finální zhodnocení. Jaké jsou výhody cestování s elektromobilem? Jaké problémy nás potkaly při nabíjení? A jak si elektrické Volvo C40 vedlo?
Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (4. díl) – závěrečné zhodnocení cesty
Články na téma s Volvem C40 do Skandinávie:
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (1. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (2. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (3. díl)
- Elektrickým Volvem do Skandinávie a zpět (4. díl) - právě čtete
- Reportáž z Volvo Museum v Göteborgu
- Volvo C40 – reálná spotřeba po ujetí 3 000 kilometrů
- Plánování cesty autem do Skandinávie
- Elektromobilem do Osla a zpět – jak dlouho jsme nabíjeli?
- Co mě naučil roadtrip s elektromobilem?
Čtyřiadvacet zastávek u nabíjecích stanic, 38 hodin za volantem a více než 3 150 najetých kilometrů – to už jsou data, ze kterých se dá něco vyčíst. Do Skandinávie jsem nejel pouze za úchvatnou přírodou, jel jsem zkoumat přístup k elektromobilitě v zemích, které v Evropě stojí na čele v prodejích elektroaut. Ojedinělým zážitkem byla i samotná cesta elektrickým Volvem, díky čemuž jsem měl možnost ho blíže poznat a vyzkoušet si, jaké to je jezdit s elektromobilem dlouhé vzdálenosti.
Plynulost a tichost, která neunavuje
Výhody elektromobilů jsou celkem notoricky známé, stejně jako jejich nevýhody. Když tedy řeknu pojmy jako plynulost a ticho na palubě, nikoho to asi nepřekvapí. Jenže málokdo vám řekne, jak nedocenitelné právě tyto vlastnosti na dlouhých cestách jsou. To mi ostatně potvrdil i zbytek posádky, který se s elektromobilem setkal poprvé. Hluk totiž unavuje, stejně jako nutnost vyvažovat tělo při neplynulé akceleraci a řazení převodovky – jistě, pokud využijete všech 1 020 koní v Tesle Model S Plaid, tak vám posádka taky zrovna nepoděkuje, ale skromnějších 231 koní v našem Volvu bylo tak akorát. Pokud tedy necestujete luxusní limuzínou za několik miliónů, tak je prostě elektromobil příjemnějším společníkem na cestách.
Také čtěte
Pomalé nabíječky a nefunkční nabíjení
Po absolvování této naučné cesty jsem se pouze utvrdil v mém názoru, že problém není ani tak v autech – ačkoliv o něco vyšší dojezd by mne samozřejmě potěšil – ale spíše v infrastruktuře. V celkem čtyřech zemích jsem zastavoval u čtyřiadvaceti nabíjecích stanic – nejčastěji ve Švédsku a potom v Německu. Třikrát se mi stalo, že jsem nedobil vůbec, třikrát to bylo s obtížemi. Ve výsledku tedy byla čtvrtina dobíjení nějakým způsobem vadná. Co se tedy stalo a jak případné problémy řešit?
Odmítnutí dobíjecí karty se mi přihodilo hned dvakrát a jednoduché řešení pro to prostě neexistuje. Navigace v autě pracovala s tím, že mám dobíjecí kartu Plugsurfing a podle toho hledala i nabíjecí stanice. Přesto nastala situace, že mi nabíjecí stojan kartu nevzal. Hned jsem si pomyslel, že to bude chyba navigace a přímo v aplikaci Plugsurfing začal hledat onu nabíječku. Byla tam a kartu mi vzít měla, což jsem nezávisle ověřil i ve třetí aplikaci. To je ten problém mnoha různých poskytovatelů, mnoha různých dobíjecích karet a špatné dostupnosti informací o dobíječkách.
Setkal jsem se samozřejmě i s nepochopitelně pomalým nabíjením. Informace o nabíječce hovořily jasně, měla dávat výkon 150 kW. Realita však byla o poznání horší, s čímž jsem se nechtěl smířit. Někdy krátkodobě pomohlo vypojit a znovu zapojit kabel, a to i opakovaně do doby, než jsem našel náhradní nabíječku. V případě vícero stojanů je pak nejlepší přejet na jiný. Důvod, proč tomu tak je, jsem neodhalil, celkem s jistotou ale mohu říct, že problém nebyl v autě. Po cestě mě potkala i nefunkční nabíječka omotaná páskou, čímž opět narážím na nedostatek informací, které by před tímto varovali.
Také čtěte
Pokud se nabíjení nespustí na první dobrou, nepropadejte panice. Mnohokrát se mi totiž stalo, že chyba byla ve špatném zapojení kabelu do auta. Je to mimochodem další z nešvarů elektrických aut – jedno má zástrčku v předu, druhé na boku, další vzadu. Kabely u stojanů jsou obvykle poměrně krátké, a tak stačí jedno špatně zaparkované auto a ostatní už mohou mít s nabíjením problém. Pokud tedy taháte kabel „na těsno“, vždy se přesvědčte, že je k autu takzvaně zamknutý. Bez toho se totiž nabíjení nespustí a bude to hlásit chybu.
Volvo téměř bez chyby
Už dříve jsem měl tu čest s výkonnou dvoumotorovou verzí modelu C40, a tak jsem celkem věděl, do čeho jdu. Odcházející varianta s elektromotorem na přední nápravě mě pak utvrdila, že se jedná o velmi schopný a dotažený elektromobil. Nějaké zápory se však našly. Reálný dojezd lehce přes 300 kilometrů už v dnešní době není zázračný, stejně jako maximální výkon nabíjení 150 kW, kterého auto jen stěží dosáhne. Nutno však dodat, že jsme většinou na nabíjecí stanici stejně trávili maximálně 25 až 30 minut. Nová verze, která přesouvá elektromotor na zadní nápravu a zároveň dostává novou větší baterku, by navíc všechny neduhy předchůdce měla vyřešit.
Z pohledu jízdy nebylo moc co vytknout. Výsledná spotřeba 22 kWh/100 kilometrů, ve které je promítnuté plné naložení auta a pohyb zejména po dálnici, je víc než slušná. Při dlouhých dálničních přesunech nám pomáhal schopný adaptivní tempomat s funkcí Pilot Assist, který umí sám udržovat auto v jízdním pruhu. Vyžaduje ale poměrně pevný stisk volantu, jinak se hlasitě ozve. Celkově jsme ale 90 % cesty trávili v klasické adaptivním tempomatu. U něj bych ocenil větší odvahu – naladění je hodně konzervativní a i nejmenší nastavený rozestup od dalšího auta je až přehnaně dlouhý.
Speciální zmínku zaslouží asistenční systémy. Třeba takové hlídání jízdy v pruhu obvykle vypínám, protože se na něj nemůžu stoprocentně spolehnout. Ve Volvu ho vypnou nemůžete, ale vůbec ničemu to nevadí. Bezpečnostní asistenti totiž odvádí svou práci naprosto dokonale. Tedy pomáhají, když je to potřeba a nezmatkují, pokud je něco překvapí. Takto skvělé odladění se jen tak nevidí a Volvu se tímto klaním.
Pochvalu jednoznačně dostává i příjemný a prostorný interiér, sedačky, na kterých se dá nepřetržitě sedět dlouhé hodiny i infotainment postavený na systému Android – tomu bych vytknul pouze pomaleji vyjíždějící ovládání klimatizace. Vyloženě mě štvalo bezdrátové nabíjení telefonu, které neustále vypadávalo, je to ale jen malá piha na kráse jinak velmi doladěného elektroauta. Nakonec jsme se s posádkou shodli, že se s elektromobilem od Volva cestuje velmi příjemně, navzdory častějším zastávkám na nabíjení. A to se ani jeden z nás neřadí mezi zaryté podporovatele elektromobility…
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
