Nafta a měření její filtrovatelnosti

S tím zamrzáním to není tak úplně pravda a je to značně zjednodušující termín. Ano, kompletní obsah nádrže může teoreticky za velmi nízkých teplot zmrznout a nafta by pak přešla komplet do pevného skupenství. Jenže palivo netvoří jen jedna složka, ale je jich několik desítek. Každá má trochu jiné vlastnosti a společně vytvářejí směs, která se chová tak, jak se chovat má.

Filtrovatelnost nafty a parafinické uhlovodíky

To, co v zimě u nafty zlobí, jsou parafinické uhlovodíky, které tuhnou při teplotách několik stupňů pod nulou. Tuhnou tak, že krystalizují, ovšem nepředstavujte si krystalky velikosti zrnka cukru. Viděno běžným okem se jedná spíš o vyloučení mazlavé hmoty žluté barvy, která se od zbytku obsahu nádrže odděluje. Důležité nicméně je, že krystalky jsou natolik velké, že nemají šanci projít palivovým filtrem. 

Malá odbočka – palivový filtr je velmi jemný a nabyl na důležitosti u citlivých common rail vstřikovačů. Třeba Ford měl motory 2.0 TDCi, které byly sice skvělé, ale vstřikovače u nich měly tendence odcházet vlivem velmi drobných šponek kovu, které generovalo podávací čerpadlo. Kdo měl originální filtr s předepsanou průchodností a měnil ho dle předpisu výrobce, tomu vydržely vstřikovače daleko déle než jinému řidiči, který neměnil vůbec, případně nahradil originál levnou čínskou kopií.

Také čtěte

4 min. čtení

Autokamera – jak vybrat paměťovou kartu

26. 10. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

Parafinické uhlovodíky tvoří bohužel krystaly natolik velké, že palivovým filtrem neprojdou. Naopak ho obalí a ucpou, takže pak neprojde ani zbytek nafty, který nezamrznul. Výsledkem je auto, které možná nastartuje, ale v zápětí motor zhasne a už nenastartuje. Nebo se také může stát, že motor nenastartuje vůbec. Řidiči pak nezbývá, než přesunout vůz do místa s vyšší teplotou a nechat parafinické uhlovodíky zase rozmrznout, čímž se nafta jako směs vrátí do původního stavu.

Prodejci paliv řeší snížení bodu tuhnutí nafty, respektive neustále omílaných parafinických uhlovodíků pomocí aditiv. Ta se přimíchávají do paliva a vzniká nám tak přechodová nafta, zimní nafta, případně arktická nafta. Zkrátka palivo odpovídající aktuálním klimatickým podmínkám. Po zbytek roku, kdy jsou teploty nad nulou, používáme naftu obyčejnou, tedy letní. Zároveň se měří každá jednotlivá dávka nafty, kterou cisterna přiveze na čerpací stanici. S naftou přijede i protokol nebo přesněji Inspekční certifikát, kde jsou uvedeny všechny měřené hodnoty. Ten jsou vám na čerpací stanici povinni předložit, pokud o něj požádáte a najdete tam i hodnotu CFPP (Cold Filter Plugging Point).

Bod ucpání studeného filtru

Ve vědecké angličtině se testování bodu tuhnutí nafty nazývá cold filter plugging point, označuje to vlastně hledání konkrétní teploty, při které nafta tuhne. Měří se na k tomu určeném přístroji, který překvapivě není nijak extrémně drahý (pokud byste si chtěli naftu přeměřovat doma, připravte si částku 40 000 - 100 000 korun, není to ani nijak velké zařízení, do většiny kuchyní se bez problémů vejde). Do poměrně automatizovaného měřicího přístroje se vloží vzorek nafty, jejíž bod tuhnutí je potřeba určit a nastaví se požadovaná teplota. Dojde k ochlazení paliva na požadovanou teplotu a pokusu o přečerpání z jedné nádoby do druhé, a to přes filtr, který je podobný tomu palivovému. Proběhne-li přečerpání v časovém limitu, je filtr průchodný, pakliže není, čerpání se znatelně zpomalí, což značí přítomnost krystalů v naftě. Začíná se třeba od -5 °C a jde po celých stupních dolů. Poslední měření, při kterém dojde k řádnému přečerpání nafty značí nejnižší teplotu filtrovatelnosti.