Škoda Superb čtvrté generace se nesnažila zásadně měnit zavedený recept a v dobrém navázala na svého předchůdce. Přinesla však zásadní vylepšení, které z ní v mých očích po delší době dělají něco víc než jen lepší oktávku. Zůstává však nohama pevně na zemi a v dnešní době působí jako příjemně normální auto.
Otestovali jsme Škodu Superb čtvrté generace: Co nás (ne)potěšilo?
Články na téma Škoda Superb 4. generace:
- Redakční test: Škoda Superb Combi
- Škoda Superb spotřeba – srovnání generací
- Škoda Superb Combi rozměry – místo pro nohy a šířka
- Škoda Superb Combi rozměry kufru – rozdíly mezi generacemi
- Testujeme Škodu Superb čtvrté generace: Jak to dopadlo? - právě čtete
- Jak si nejlépe nakonfigurovat novou Škodu Superb
- Škoda Superb Combi – srovnání druhé, třetí a čtvrté generace
Musím na sebe prozradit, že jsem velkým příznivcem velkých kombíků střední a vyšší střední třídy a mám v nich něco naježděno. Když se mi tedy měla do rukou dostat novinka mladoboleslavské škodovky, byl jsem přirozeně plný očekávání. Ale také určité dávky skepticismu. Velmi dobře si totiž pamatuji, jak jsem živě koukal na první představení, kde na mě nový Superb svým vzhledem dojem zrovna neudělal.
Zatímco třetí vydání Superbu se mi od začátku líbilo, nejnovější čtvrtá generace si přede mnou musela svůj design obhájit až při prvním osobním setkání. Ale k tomu se ještě dostanu. Kromě nejnovějšího Superbu jsem měl v krátkém čase možnost skočit také do druhé a třetí generace, takže si sem tam neodpustím nějaké to srovnání.
Od rozpaků po akceptaci
Začnu rovnou porovnáním vzhledu. Druhou generaci raději pominu, ale zmíním tu třetí. Ta vlétla na trh se svěžím novým krystalickým designem plným ostrých linek ve velkém stylu – lidem, včetně mě, se vzhled líbil a rychlost zaplavení českých silnic Superby tomu odpovídala. Nejnovější vydání se na to snaží navázat, ale nelze si nevšimnout trochu vyšší míry konzervatismu. Svou roli jistě také sehrála snaha o co nejlepší aerodynamiku. Vždyť se nový Superb chlubí odporem lepším než některé aerodynamicky tvarované elektromobily a mezigeneračně se koeficient zlepšil o nezanedbatelných 0,05 bodu.
Nabídka ojetých automobilů Škoda Superb
Za sebe mohu říct, že i nový Superb, podobně jako některé jiné moderní škodovky, vyžaduje trochu zvyku a osobní setkání. Už při prvním živém pohledu se mi zamlouvala sebevědomá, ačkoliv stále konzervativní přední maska se širokou nízkou kapotou, která vytváří dojem rozkročenosti celého auta. A v průběhu týdne jsem si zvykl i na zadní partie, ačkoliv zpětně z fotek už si zadními světly opět nejsem moc jistý. Cením ale fakt, že se designerský tým vykašlal byť jen na náznak falešných koncovek výfuku. Co mě naopak překvapilo byl zelený metalický lak Ice Tea, který na živo Superbu vážně sekne.
Pochválil bych i volitelné 18" disky Dofida. Čistě stříbrná kola bez jakýchkoliv černých prvků se mi líbily tak moc, že jsem se je rozhodl před focením zlehka ručně umýt a vyleštit, aby na fotkách lépe vynikla. To byla pořádná chyba. Mezi paprsky a samotným vnitřkem disku je totiž malá drážka – zřejmě z důvodu lepší aerodynamiky – kam ale stéká veškerá špinavá voda z právě mytých kol. Pokud tedy drážku dokonale nevysušíte, nebo nevystříkáte vapkou, veškerá špína z drážky se při jízdě nacáká zpět na paprsky kol. Škoda...
Zásadní změna v interiéru
Třetí generace Superbu měla v mých očích jednu nevýhodu. Na trh se podívala až po představení třetí generace Octavie, s čímž se pojilo sdílení velkého množství tlačítek v interiéru. Vlastně to není chyba samotného Superbu, ale protože ve trojkové oktávce trávím hodně času, tak pro mě interiér Superbu nikdy nebyl ničím speciální. Jenže čtvrtá generace přichází s trumfem v podobě Smart Dials. Nejenom že Superb tato tři tlačítka odlišují od zbytku škodovek nižších tříd, ale i od zbytku koncernové produkce. To je jen málokdy vídaná výjimka, která jej společně s Kodiaqem dělá o mnoho přitažlivější.
Teď k samotným tlačítkům. Od začátku to byl prvek, který mě nesmírně zajímal. Vlastně každý krok, který do interiéru vrací zpět fyzická tlačítka mě zajímá. První zkušenost se Smart Dials byla vynikající – jejich ovládání má logiku, po pár dnech už je zvládáte ovládat po slepu a nakonec je využíváte na denní bázi. Já osobně jsme je užíval především na rychlou změnu jízdních režimů. Mám však pár negativních poznámek. Stisknutí velkých kruhových ovladačů ve mě vyvolával dojem lehké chatrnosti. Očekával bych o něco pevnější a pocitově kvalitnější chod. Do tlačítek jsem také nezřídka omylem strkal – například když jsem umisťoval svůj telefon na bezdrátovou nabíječku s chlazením. Funkce přiblížení mapy prostředním tlačítkem také nefunguje v kombinaci s Android Auto.
Pokud mluvím o interiéru, musím zmínit jeho prostornost. Jak asi očekáváte, je jí tu dost, vzadu bych dokonce řekl až nepříjemně moc. V přímém srovnání s třetí generací možná nový Superb tolik nevyrostl, za sebe ale mohu říct, že to vážně není potřeba. Naopak oceňuji velké množství odkládacích prostor, díky přesunutí „řadící páky“ na sloupek řízení – mimochodem řešení, na které jsem si velmi rychle zvykl. Pochvalu si ode mě vysloužila i příplatková ergonomická sedadla s možností automatické regulace výhřevu či odvětrávání a masážní funkcí. Samozřejmostí jsou, v mých očích nedocenitelné, prvky Simply Clever v interiéru i v kufru. Vůbec nechápu, že se to některé jiné automobilky nesnaží alespoň napodobit.
Moderní, ale neotravující
Osobně patřím k mladší generaci, ačkoliv tedy rád řídím a jízdní vlastnosti auta jsou pro mě nejdůležitější, koukám i na schopnosti infotainmentu. V této oblasti mě posledních několik škodovek, které jsem zkoušel, moc nepotěšily. V posledním Superbu je to ale jiná písnička. Nový infotainment s 13" displejem je totiž minimálně velkým posunem. Líbí se mi jeho jednoduchá, ale hezká grafika, logické uspořádání a dobrá odezva na dotyk. Skvělou věcí jsou i konfigurovatelné rychlé zkratky, skrze které obsloužíte většinu funkcí auta od systému start-stop po masáž sedadel. Tohle se zkrátka povedlo a přesně takhle bych si infotainment představoval. Samozřejmostí je i spojení s Android Auto a Apple CarPlay. Mrzí mě tak pouze virtuální kokpit před řidičem, od kterého bych očekával více možností přizpůsobení.
V souvislosti s moderní výbavou dnešních automobilů ještě zmíním asistenční systémy. Superb, jakožto vlajková loď automobilky, má asistenčních systémů požehnaně. Fungují, ale například hlídání jízdy v pruzích a varování při překročení rychlosti si rád vypínám. Tady škodovka dostává další velkou pochvalu. Kromě zmíněných zkratek totiž můžete tyto asistenty vypnout dvěma kliky tlačítkem na volantu. Jednoduché, rychlé, bezpečné – tak to mám rád. Jasně, je otravné, když po každém nastartování musíte něco vypínat. Ale když to je stejně jednoduché, jako zesílení hlasitosti rádia... Když to tedy shrnu, tak Superb nabízí velmi dobře fungující výbavu moderních vozidel, která však svou přítomností řidiče nijak neotravuje. To je věc mnohdy nevídaná.
A co jízda a motor?
Testovaný Superb byl kouskem s příplatkovým podvozkem DCC+. Troufnu si říct, že to je prvek, za který by si měla připlatit většina řidičů. Předchozí generace Superbu byly proslulé houpavým podvozkem. Čtvrtá generace v komfortním režimu je příkladně pohodlná, ale nehoupe. Kdo by po houpání toužil, může si tlumiče ještě změkčit v individuálním režimu. Je to skvělé na dálniční cestování, v zatáčkách, a zejména v těch rozbitých, tím však ztrácíte jistotu v řízení, což v předvolených režimech nehrozí. Mnoho kolegů také zmiňuje bouchání od zadní nápravy. Asi jsem o něco tolerantnější, ale zejména verzi kombi bych to s klidem odpustil.
Suma sumárum jezdí nový Superb přesně jak bych očekával – s jasným rukopisem vývojářů z Mladé Boleslavi, komfortně, ale s dostatkem sebejistoty. Dobře do toho zapadá i základní dvoulitrová nafta o výkonu 110 kW (150 koní) a s točivým momentem 360 Nm. Pro Superb se jedná o důstojnou motorizaci, která mu, v kombinací s rychlou automatickou převodovkou, dává dostatek dynamiky pro rychlá předjetí i dálniční jízdu. Po zahřátí je i slušně kultivovaný, ačkoliv stalo se mi, že do stojícího auta vysílal nepříjemné vibrace.
Trumf vznětové motorizace je ale jinde. Při plné nádrži totiž na displeji svítí dojezd hodně přes 1 000 kilometrů, což ze Superbu dělá téměř zaoceánský parník. Běžný dynamicky jezdící řidič se se spotřebou udrží mezi 5 až 6 litry na sto kilometrů, lze se však přiblížit i těžko pochopitelným čtyřem litrům. I když jsem to opravdu ždímal, stěží jsem se dostal nad sedm litrů. Dovolím si však ještě jeden svůj osobní tip. Předchozí Superb poměrně často využíval plachtění. Ten nový to umí jen v režimu Eko. Ten ku mému podivu nezabíjí charakter a jízdní dynamiku auta, jen umožňuje zmíněné plachtění. Mým tipem je tak individuální nastavení a v něm pohon v režimu Eko a tlumiče v komfortním nastavení.
Závěr
Superb mě při prvním seznámení nečekaně hodně potěšil. Plynule navazuje na své předchůdce, nabízí líbivý design, prostorný interiér s chytrými prvky i komfortní podvozek. Navíc přinesl klíčové vylepšení v oblasti infotainmentu i architektury interiéru. Potěší také rozumná paleta motorizací, kde nechybí nafta ani plug-in hybridní pohon. Superb je zkrátka úplně normální auto plně připravené na moderní svět. Jeho cílová skupina dost možná přesně to chce.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
Fotogalerie (21 fotek)
