Pokračovatel úspěšné vlajkové lodi z Mladé Boleslavi se tak trochu vrací ke kořenům a opět se sbližuje s Passatem. Jak se to projevilo v praxi?
Otestovali jsme Škodu Superb Combi. Jak to dopadlo?
Články na téma Škoda Superb 4. generace:
- Redakční test: Škoda Superb Combi - právě čtete
- Škoda Superb spotřeba – srovnání generací
- Škoda Superb Combi rozměry – místo pro nohy a šířka
- Škoda Superb Combi rozměry kufru – rozdíly mezi generacemi
- Testujeme Škodu Superb čtvrté generace: Jak to dopadlo?
- Jak si nejlépe nakonfigurovat novou Škodu Superb
- Škoda Superb Combi – srovnání druhé, třetí a čtvrté generace
Aerodynamika prioritou
S tlakem na snižování nákladů tentokrát ve škodovce nedostali prostor postavit auto úplně podle sebe a museli použít do značné míry shodný základ. Superb se od Passatu liší především předním a zadním vizuálem, boční panely jsou shodné.
Designově se auto drží spíš konzervativní linie, nemohu říct, že by mě něčím upoutalo nebo zaujalo, ale sem tam člověk narazí na líbivý detail, třeba zadní světlomety navazující na linii bočního prolisu. V kontextu doby je třeba zároveň chápat, že každý tvar je definovaný nikoliv primárně designéry, ale hlavní slovo má oddělení, které řeší aerodynamiku. A to zejména u kombíku, protože udržet jeho odpor vzduchu v patřičných mezích je o řád náročnější než u liftbacku, kde polovinu problémů vyřeší odtrhová hrana na pátých dveřích.
Zašlo se de dokonce tak daleko, že Škoda Superb dostala aktivní lamely, které usměrňují tok vzduchu. Výsledkem je koeficient odporu 0,25 (pro litback je to 0,23). Velkou část odporu tvoří kola, jenže když zde vzduch nasměrujete tak, aby je obtékal, nastane problém s chlazením brzd. Zde si inženýři pomohli docela mazaně a přehřívání zabraňuje ventilátor chladiče, od nějž se proud vzduchu dostane právě i na přední kotouče.
Interiér
Už dopředu jsem si byl naprosto jistý, že po usednutí mě praští do očí nepovedená integrace displeje do kapličky. Nestalo se tak. Vyvolala sice negativní ohlasy a kdo mohl, ten se k tomu vyjádřil a zanadával si. Jenže v reálu ji vlastně člověk ani neregistruje a neřeší. Když sedíte za volantem, tak to spíš ignorujete a je vám to tak nějak jedno.
Nabídka ojetých automobilů Škoda Superb
Interiér je samozřejmě jak se patří prostorný a vzdušný, u testovaného kusu to umocňovala ještě panoramatická střecha, která dovnitř propouští další světlo. Pocit stísněnosti tedy nehrozí, což je vlastní všem generacím Škody Superb.
Kde bude mít spousta kupujících výhrady, bude loketní opěrka. Široká i měkká je dostatečně, ústupek vidím v tom, že není nastavitelná výškově. Nejsem z těch, kteří by tohle nutně potřebovali, ale dvě generace to měly, škoda. Musím ale uznat, že prostor pod ní je promyšlený, a díky pružné úchytce v něm nebude cestovat třeba peněženka.
Druhou mou výtkou, po několika nočních cestách je, že se středový zobrazovač nedá vypnout. Můžete ho vypnout jen na oko, takže ukazuje třeba hodiny, ale podsvícení pořád funguje, což je v noci nepříjemné. S tím, jak panely rostou, se zvyšuje i diskomfort pro řidiče, jehož oči se s tím ve tmě musejí vyrovnat. A bohužel u nové Škody Superb je „tablet“ samozřejmě vysoko v zorném poli a je krásně velký. Ano, po většinu času to bude výhoda, ale v noci to úplně neoceníte.
Opět inovace
Systém samotný však funguje skvěle, je svižný a neměli jsme s ním za celou dobu používání jediný problém. Co nás hodně zaujalo jako inovace, jsou otočné ovladače s displeji. Je tak možné proměnit jedním stisknutím funkci. Z voliče teploty klimatizace se stane ovladač vyhřívání sedadla a dalším stiskem se naopak reguluje odvětrávání. Jednoduché, funkční, líbivé.
Překvapením bylo i nabíjení telefonu, ten se mi obvykle přehříval, když jsem spustil navigaci přes Apple CarPlay a nechal jsem jej bezdrátově nabíjet. Dělal to fakt každý iPhone, ať už se jednalo o 13 mini nebo třeba 15 Pro Max.
S očekáváním jsem tedy opět položil telefon na nabíjecí plochu, která je tentokrát ale ventilovaná. Pod smartphonem tedy proudí vzduch a ochlazuje jej. Jakkoliv jsem byl k řešení skeptický, musím uznat, že tohle se škodovce fakt povedlo! Nezaznamenal jsem žádné přehřívání, vše funguje na jedničku, telefon má zcela běžnou teplotu, naviguje a nabíjí se zároveň. Opravdu tleskám!
Prostornost pořád skvělá
Teď k zadní řadě sedadel. Je samozřejmě nezvykle prostorná, na šířku je v superbu prostoru jako nikdy předtím, prostor pro nohy měla třeba druhá generace o něco větší (o tomto chystáme samostatný článek, kde jsme vše přeměřovali), ale pořád je to skutečně luxusní příděl. Vzhledem k panoramatické střeše jsem měl problém akorát s místem nad hlavou. Ano, uznávám, že 198 centimetrů není konfekční výška. Sám za sebe jsem si sedl bez problémů, akorát hlava se zkrátka dotýkala stropu. Pro vyšší postavy tedy bude vhodnější zvolit ve výbavě verzi bez panorama střechy, která nemá strop tak silný.
Silnou stránkou vozu je podle očekávání zavazadlový prostor. Kombík nabídne 690 litrů, což je dost. Samozřejmě velkou část objemu tvoří boční schránky, kterými si škodovka trochu uměle nahnala čísla. Reálně je půdorys o něco kratší a užší, přepravní kapacitu má však vůz stále skvělou a odvezete s ním rodinku na dovolenou i pytle s cementem na chatu.
Motor, podvozek, řízení
Doménou Škody Superb bylo vždy překonávání dlouhých vzdáleností po dálnicích. Na to se logicky nejlépe hodí motor spalující naftu, přičemž automobilka vám dá na výběr ze dvou variant 2.0 TDI. Můžete mít buď 110 kW výkonu, nebo 142 kW, obě verze jsou párované se sedmistupňovou automatickou převodovkou s mokrými spojkami.
Na test jsme měli slabší variantu a popravě nám nepřipadalo, že by jí výkon chyběl. Ano, novým dieselům, a to všem, chybí výbušnost, kterou měly motory starší, ale jinak dvoulitr táhne velmi plynule. Pro běžnou, ale i svižnější jízdu je výkonu dostatek. Se spotřebou jsme na tom byli rovněž skvěle, na testovací trase, která kombinovala provoz ve městě, dálnici a okresky byl výsledek rovných pět litrů na sto.
Agregát nebyl schopen zapřít svůj původ. Zejména utlumení vibrací není zdaleka dokonalé a za studena má chod těžce agrární charakter. Je však třeba říct, že auto mělo najeto něco málo přes čtyři tisíce kilometrů a jak vibrace, tak zvuk se ještě mohou utlumit. Stejně tak spotřeba pravděpodobně o něco klesne, avšak nijak zásadně.
Doménou Škody Superb by mělo být pohodlí posádky, k čemuž si dopomáhá podvozkem naladěným na komfortní notu. V případě, že je vůz osazen DCC tlumiči, u kterých lze měnit charakteristiku, lze do značné míry chování auta ovlivnit. Třetí generace se například uměla při nastavení do komfortního režimu krásně pohupovat, což však některým lidem způsobovalo spíš nevolnost. Osobně jsem však toto nastavení zbožňoval a skutečně si ho užíval.
I čtyřka je nesmírně pohodlná, ale nově je možné na tlumičích ovlivnit kompresi i odskok, čímž se bohužel eliminovalo ono příjemné pohupování připomínající francouzské sedany osmdesátých a devadesátých let.
Jediné, co pocit prémiového vozu narušuje, jsou hluky, které se zezadu ozývají. Tady je ještě prostor k doladění, ačkoliv u kombíku jsem částečně ochoten to omluvit, protože velký otevřený zavazadelník vyloženě zesiluje jakékoliv zvuky z podběhů. S liftbackem jsem zatím nejel, u něj už bych to považoval za závažný prohřešek.
Co nám vadilo
Seznam stížností nebude dlouhý, ale některé věci jsou zkrátka otravné. Systém držení v pruzích a otravný asistent, který vás nenechá zrychlit nad povolenou rychlost jdou vypnout během asi dvou sekund tlačítky na volantu, což oceňuji.
Problém jsme měli s příliš panikařícím automatickým brzděním, to má tendence vám zadupnout brzdu i v případě, že jste třeba ještě metr a půl od překážky, ke které couváte. Podobně má tendence plašit z aut zaparkovaných podél vozovky. Naštěstí to nedělá pořád a není to v míře, která by byla vyloženě obtěžující.
Infotainment už jsme zmínili, ale ještě se k němu musím na okamžik vrátit. Jde o obraz z parkovacích kamer, který odpovídá tak zhruba roku 2012. Mám trochu pocit, že v koncernu jich zbylo ve skladu moc a bylo potřeba je někde udat. Takže se holt osadily i na novější modely. Není to žádná tragédie, ale u auta, které je vlajkovou lodí automobilky bych čekal o dvě třídy kvalitnější kamery.
Stojí za to?
Pakliže potřebujete překonávat větší vzdálenosti v komfortu a hlídáte si náklady, je dieselová Škoda Superb jednou z nejlepších možností, které máte. Samozřejmostí je velmi štědrý příděl prostoru pro posádku, velký kufr, pohodlná sedadla a ergonomicky řešený interiér. Nad hlučnější zadní nápravou a horším obrazem kamer lze mávnout rukou. To nejdůležitější, totiž přepravu z bodu A do bodu B, a to velmi komfortním způsobem, umí vůz na jedničku.
Zdroj info: autorský text.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
Fotogalerie (36 fotek)
