Automobily plnící novější emisní normy mají skvělé motory! Úsporné, výkonné, pružné, lehké… ale často taky plné karbonu. Začíná se to pomalu stávat normou a do budoucna budou majitelé novějších aut muset tento problém řešit.
Přímé vstřikování paliva s sebou nese i jedno zásadní negativum
Články na téma na co si dát pozor při koupi ojetiny:
- Jak na prověření auta před koupí
- Kradené auto: Víte, jak jej poznat?
- Recenze a hodnocení autobazarů: Jak se nenechat napálit
- Jak koupit auto a nenaletět
- Koupě bouraného auta
- Rizikové ojetiny aneb co nebrat z bazaru
- Na co si dát pozor při koupi auta
- Kde koupit ojeté auto
- Karbon v motoru je past především v ojetinách - právě čtete
- Jak zjistit korozi u ojetiny?
- Jak vybrat bezproblémovou ojetinu
- Nejčastější podvody u ojetin
- Ojetiny ze zahraničí – z jakých zemí jsou nejlepší a nejhorší
- První servis ojetiny
- Ojetina po tuningu
- Vytopené auto – po povodních jich bude hodně
Obhajoba automobilek
Automobilky samotné bychom z nekvalitních produktů nevinili. Objektivně viděno, je za karbonováním motorů snaha o snížení emisí. V tomto směru už skutečně neměli výrobci moc možností, jak je srazit, takže začali s aplikací dvou opatření:
Nepřímé vstřikování – vstřikování do sání
Dříve to bylo docela jednoduché, protože palivová směs se tvořila už v sací části. Do proudu vzduchu vstřikovač rozprášil dávku benzínu a tato směs putovala přes otevřený sací ventil, který „opláchla“, do válce. Cestou měla kapalina dostatek času se odpařit a vytvořit se vzduchem relativně homogenní směs. Když ji pak zažehla jiskra svíčky, shořela prakticky dokonale.
Přímý vstřik – vstřikování do válce
Přímé vstřikování s sebou přineslo lepší chlazení motoru, zlepšilo účinnost, ale vzalo palivu čas potřebný k odpaření. Bohužel odpadlo ono očištění ventilu benzínem jako účinným rozpouštědlem. Směs není homogenní, vznikají oblasti s bohatší i s chudší směsí, spalování není vždy dokonalé, stejně jako palivo, což ve spojení s lokálně vysokými teplotami přináší usazeniny nespálených zbytků a nečistot v palivu – karbonu.
Také čtěte
Problém EGR ventilu
Samotné přímé vstřikování by nebylo ještě až tak špatné. Jenže problémy se začaly vršit. Dalším „škodičem“ je EGR ventil, tedy takový obtok, který pouští část spalin zpět do sání. Opět úlitba emisím samozřejmě… Tím, že je část výfukových plynů puštěna do sání, dostanou nečistoty šanci se usadit na všem, co jim stojí v cestě, včetně samotného EGR ventilu. Nejvíce to ale odskáče sací ventil, který už klidně po desítkách tisíc kilometrů může být pokrytý vrstvičkou sazí. Reálně hrozí opotřebení ventilových sedel, případně zaklepání ventilů, což se nevyhnutelně časem i stane.
Problém oleje
Zde už můžeme vinit i samotné automobilky – začaly totiž předepisovat i prodloužené intervaly výměny maziva. Jenže olej, který má najeto třeba 20 tisíc kilometrů, toho má už docela plné zuby. Hůře se stírá ze stěn válců a dostává se tak do spalovacího procesu společně s palivem. Opět tedy zdroj karbonových usazenin.
Ne jeden, ale řada problémů
Ve výsledku je tedy problém karbonování motoru spíše složeninou několika menších negativních vlivů, které ale ve výsledku umí zařídit pořádně drahé trable. Usazeniny se nejrůznějšími způsoby dají odstranit, což ale není úplně levné. V horších případech je nutná oprava, nebo dokonce výměna motoru, což není záležitost na jedno odpoledne a tři tisíce korun.
Zdroj médií: Depositphotos.