Přeplňování turbem je vlastně zvýšení efektivity spalovacího motoru. Namísto toho, aby výfukové plyny bez užitky odešly ven, necháme je cestou ještě roztočit turbínové kolo a tuto energii použijeme pro zvýšení plnícího tlaku agregátu.
Dekarbonizace umí opravit regulaci turba
Články na téma dekarbonizace motoru vodíkem:
- Dekarbonizace motoru vodíkem - funguje?
- Vnitřní polemika: funguje dekarbonizace motoru vodíkem?
- Jak funguje přístroj na dekarbonizaci vodíkem?
- Jak funguje dekarbonizace vodíkem
- Jak často provádět dekarbonizaci
- Příznaky, že je potřeba dekarbonizace motoru
- Přidávání aditiv vs. dekarbonizace
- Vstřikovače a dekarbonizace
- Dekarbonizace má pozitivní vliv i na turbodmychadlo - právě čtete
- Nejčastější mýty a omyly ohledně dekarbonizace
- Kterých částí automobilu se dekarbonizace týká
- Dekarbonizace vodíkem vs. chemická dekarbonizace
- Dekarbonizace motoru vodíkem řeší důsledek, ne příčinu
- Dekarbonizace motoru a diskuse s odborníkem
- Dekarbonizace motoru vodou – tohle raději nezkoušejte
- Výhody dekarbonizace motoru
- Úskalí a rizika dekarbonizace
- Co je dekarbonizace motoru
Nemá to lehké
Turbodmychadlo má velmi nevděčnou roli. Pracuje totiž v doslova extrémních teplotách, někdy doslova do ruda rozpálené, navíc přes něj jde vše, co do výfuku. Takže saze, plyny, zkrátka nemá to úplně jednoduché. Časem se to může projevit, a to zejména u moderních motorů, které mají turbodmychadla menší, než jaká se montovala dříve. Na druhou stranu jsou dnes turba aktivně řízená, často elektronicky a dosahují velmi vysokých otáček, klidně i přes 200 000 za minutu.
Napečené saze
Kde je problém, jsme už nakousli – výfukové plyny a saze. Ty mají tendence, jak jdou z motoru horké, se napékat na vše, co se jim postaví do cesty, samozřejmě včetně dmychadlového kola. Jestliže spalování v motoru neprobíhá, jak má, je množství sazí násobně vyšší, takže usazenin je daleko více. Souvisí to třeba i se vstřikovači, které rovněž trpí karbonovými usazeninami, které způsobují nerovnoměrný rozstřik paliva a horší spalování. Nicméně zpět k turbu! Usazeniny mohou způsobit hned několik negativních efektů. Zásadní je vliv na vyvážení turba. Zde se počítá každý miligram a nalepení sazí na lopatky má tedy vliv na životnost.
Největší problém má regulace
Karbonem však většinou trpí regulace lopatek přívodu výfukových plynů. Regulace se stará o to, aby turbo nemělo příliš vysoké otáčky, ale také musí zajistit co nejlineárnější nástup výkonu. Jednodušší systémy plyny jenom při určitém tlaku pustí obtokem (wastegate), takže jich nemůže jít přes dmychadlové kolo příliš. Moderní regulace využívá servomotorků, které přes táhlo pohybují se systémem lopatek. Celé to kontroluje a ovládá samostatná řídící jednotka, která tak může okamžitě reagovat na požadavky řidiče. Problém je, že mechanismus bývá dost citlivý na nečistoty, zejména na karbon, který se na samotných lopatkách usazuje. Regulace pak nefunguje jak má, řídící jednotka to vyhodnotí jako chybu a pošle řidiče do servisu. Účet za opravu? Klidně se může vyšplhat na 30 tisíc korun, jenom turbo samotné vyjde nezřídka na 20-25 tisíc. Většina autorizáků se s tím moc nemaže a namísto regulace mění celé turbo, klidně i s řídící jednotkou.
Prodloužení životnosti turbodmychadla
Problém s turbem, a nejen s ním, řeší dekarbonizace motoru vodíkem. Při ní dochází ke zvýšení teploty spalování, sublimaci karbonu a jeho vypouštění ven z motoru v plynné podobě. U lopatek turbodmychadla tak dojde v jejich vyčištění, stejně jako u lopatek regulace. Pozitivně se projeví dekarbonizace i na emisích, mnohá z aut, která mají problém projít přes STK, projdou po „vodíkové terapii“ naprosto bez problémů.
Zdroj médií: Jakub Mokříš, turba.cz.