Dekarbonizace řeší problém s usazeninami, které v moderních motorech velmi ochotně a rády vznikají. Jenže jak často proces opakovat, aby to mělo smysl?
Jak často provádět dekarbonizaci motoru
Články na téma dekarbonizace motoru vodíkem:
- Dekarbonizace motoru vodíkem - funguje?
- Vnitřní polemika: funguje dekarbonizace motoru vodíkem?
- Jak funguje přístroj na dekarbonizaci vodíkem?
- Jak funguje dekarbonizace vodíkem
- Jak často provádět dekarbonizaci - právě čtete
- Příznaky, že je potřeba dekarbonizace motoru
- Přidávání aditiv vs. dekarbonizace
- Vstřikovače a dekarbonizace
- Dekarbonizace má pozitivní vliv i na turbodmychadlo
- Nejčastější mýty a omyly ohledně dekarbonizace
- Kterých částí automobilu se dekarbonizace týká
- Dekarbonizace vodíkem vs. chemická dekarbonizace
- Dekarbonizace motoru vodíkem řeší důsledek, ne příčinu
- Dekarbonizace motoru a diskuse s odborníkem
- Dekarbonizace motoru vodou – tohle raději nezkoušejte
- Výhody dekarbonizace motoru
- Úskalí a rizika dekarbonizace
- Co je dekarbonizace motoru
Obecné doporučení ze strany těch, co se dekarbonizací zabývají zní, že by motor měl tuto „očistnou kůru“ podstupovat ideálně jednou za 15 tisíc kilometrů nebo jednou za rok. Samozřejmě je rozdíl, když někdo jezdí převážně po dálnici, kde motor pracuje při vyšší zátěži, než když jezdí po městě, kde polovinu času na volnoběh a při nízké zátěži. Navíc dekarbonizace není zdarma, zabere nějaký čas…
Rizikové motory, které rády karbonují
Zmíněných 15 tisíc kilometrů bychom volili u těch agregátů, které mají skutečně silné tendence karbonovat a jsou tím nechvalně proslulé. Typicky se jedná například o 1.6 TDCI (normy Euro 4), 1.2 TCE nebo třeba 1.6 FSI. U těchto, ale i dalších motorů je karbon jedním z hlavních rizik a pokud se nepodchytí včas, může vyústit ve fatální závady.
Motory, které nemají sklony ke karbonování
Další kategorií jsou přimovstřikové motory, které ale na karbonování nijak zásadně netrpí. Příkladem budiž třeba koncernová 1.2 TSI, případně menší a novější 1.0 TSI. U těch je karbon rizikem jenom na krátkých trasách, kde pracují s bohatou směsí a nezahřáté, což jsou pro tvorbu usazenin a nápeků ideální podmínky. Zde bychom dekarbonizaci doporučili spíše jako preventivní opatření, které lze provést třeba jednou za 50 tisíc kilometrů.
U starších jen jako prevence
Starší nepřímovstřikové atmosférické motory nemají s karbonem typicky problém skoro vůbec. Zde je dekarbonizace spíše prevencí při vyšším nájezdu a řekněme při nájezdu 150 tisíc kilometrů ji lze realizovat, aby se udržela čistota motoru. Nicméně neviděli bychom to jako nutnost, protože starší auta nemají problém najet třeba 300 tisíc kilometrů bez jakéhokoliv servisního zásahu do pohonného ústrojí.
Nejde jenom o motor
Při dekarbonizaci nejde jenom o motor samotný, ale třeba i o EGR ventil. Ten byl dříve doménou výhradně dieselů, posléze si našel cestu i do motorů zážehových, kde v jakési přechodné době automobilky používaly tzv. vnitřní EGR. Fungovalo to tím způsobem, že se částečně překrývalo otevření sacího a výfukového ventilu, takže došlo k nasátí části spáleného směsi (výfukových plynů) zpět do válce a jejich smíchání s novou směsí.
Vnitřní EGR však nebyl dostatečně účinným řešením, takže se stále se zvyšujícím tlakem na úroveň vypouštěných emisí přešlo i u benzínových motorů na EGR ventil klasické podoby. Ten ale trpí (stejně jako u dieselového motoru) na zanášení, které po čase může klapku zablokovat. Zde je nejlepší prevencí tankování kvalitního paliva a pravidelné čištění ventilu, třeba pomocí dekarbonizace vodíkem.
Zdroj info: carboncleaner.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
Informace o dekarbonizaci vodíkem poskytl Carbon Cleaner
Profesionální dekarbonizace motoru vodíkem Carbon Cleaner. Nabízíme možnost čištění motoru na 10 místech v ČR a 4 místech SR. Použité stroje jsou vyráběny v EU a podléhají přísným evropským certifikátům.
Diskuze (0)
Podobné články
