Dekarbonizace vodíkem a zkušenosti odborníka

Škoda, že má alma mater se k tomuto postavila… Nemohu říct zamítavě, ale prostě to odmlčela. Žádná reakce. Ale my máme v republice několik fakult, které se zabývají spalovacími motory, proto jsem odvážně napsal i na další univerzity. Třeba do Liberce, konkrétně na Technickou univerzitu, katedru vozidel a motorů. A tam jsem uspěl. Tedy vlastně jen tak napůl. Ukázalo se totiž, že tohle není tak úplně jednoduché. Dekarbonizaci vodíkem jako takovou tady totiž nikdo neřešil. A podle informací to neřešili ani na žádných dalších školách. Přesto jsem se spojil s velkou kapacitou v oboru. Mou výzvu k debatě nad problémem přijal Prof. Ing. Celestýn Scholz, Ph.D., který dlouho dobu vedl tým výzkumu a vývoje spalovacích motorů, kde palivem byl právě vodík.

Co dělali s vodíkem?

„Až do roku 2012 jsme pracovali s vodíkem. Pak to všechno utichlo, protože byl vodík drahý a nebyl o to zájem,“ vysvětlil Celestýn Scholz. „V tomto programu jsme také obohacovali sací vzduch motoru vodíkem. Což je vlastně velmi podobné tomu, co tady popisujete. Pravděpodobně se jedná o malý elektrolyzér, který bude dodávat vodík do sání. My podobné elektrolyzéry měli při výzkumu ve spolupráci s ostravskou univerzitou, kdy jsme přidávali do motoru jak vodík, tak i brownův plyn.“

Také čtěte

3 min. čtení

Poradíme vám, jak se na podzim bezpečně jezdit

13. 11. 2024 Nikola Vrablová Tipy a rady

Podle pana Scholze byly zkušební motory přeplňovaný naftový Cummins s common railem a také známý zážehový 1.2 HTP 40 kW. Do obou se přidával jak brownův plyn (voda je elektrolyticky rozložena na samostatné atomy H2O -> H-H-O) nebo čistý vodík. Ne mnoho, maximálně 4 %, aby směs nebyla výbušná.

„Čtyřlitrový Cummins před těmito testy byl již vystaven zkouškám na testy s palivy MEŘO. A to od 10 % až po 100 % tohoto biologického paliva. Po ukončení měření byl motor odstaven, zrepasován a pak jsme na něm začali dělat zkoušky s vodíkem. S podivem jsme pak zjistili, že se nám postupně zlepšovala spotřeba paliva. Z toho lze detekovat, že se nám motor zanesl a my ho tím propláchnutím vodíkem dokázali vyčistit,“ popisuje Celestýn Scholz svou zkušenost. To nikdy nebylo oficiálně prezentováno, ale podle vývojových grafů z měření, které byly prezentovány a které nám pan profesor dal k dispozici, je zřejmé, že se tak skutečně stalo.

K meritu věci

Takže se zdá, že skutečně pan Scholz potvrzuje laboratorním testem, byť nebyl zaměřený přímo na vztah vodíku a čistoty motoru, že by tento systém mohl fungovat. Ovšem hned v zápětí zvedá varovně prst a říká: „důležité je ovšem si uvědomit, co je příčinou té karbonizace!“ To je samozřejmě důležitá otázka. Mohou tu být netěsné vstřikovací trysky, které dokapávají, může to být průnik mazacího oleje do spalovacího prostoru – přes pístní kroužky, stírátky ventilů nebo může netěsnit turbodmychadlo – ložisko na straně kompresoru netěsní a tudy proniká olej do sání. U benzínového motoru se může olej dostat do sání nedokonalým odsáváním do karteru.

Také čtěte

2 min. čtení

Nabíjení autobaterie bez odpojení v autě

25. 10. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

„Věřím tedy, že když někdo vyzkouší starý motor, který má najeto 200 000 km a těsnicí součástky už odešly a motor mu karbonuje, pak to bude účinné. Ovšem řeší to jen důsledek, nikoli příčinu. A to je ten největší problém,“ říká profesor Celestýn Scholz.

Může to zničit motor?

Co se stane s karbonem? Podle pana profesora karbon shoří a vyletí ven. Není třeba se bát, že by třeba turbodmychadlo nebo katalyzátor byly nějak zničené. „Většina motorů má dnes katalyzátory, které se samy vypalují vysokou teplotou, takže toho bych se nebál,“ říká Celestýn Scholz a pokračuje ve vysvětlování. „Součástí motoru je lambda sonda, která samozřejmě při vpuštění vodíku do sání zjistí, že se snížil podíl kyslíku ve výfuku. A na to zareaguje. Vzniká tak v motoru velmi chudá směs, která nemá tak vysoké spalovací teploty, jako kdyby tam hořel samostatný vodík.“ Ovšem upozorňuje na to, že motor musí umět na to zareagovat, což samozřejmě není možné zaručit vždy. Na dotaz, zda dekarbonizace vodíkem nemůže zničit třeba těsnění apod., byla odpověď jednoznačná. Vzhledem k tomu, že zakarbonované motory jsou většinou ty starší a ojeté, tak to samozřejmě může mít vliv na starší těsnění. Ale to nemůžeme házet jen na vodík.

Závěr

Profesor Celestýn Scholz pak tedy na závěr zopakoval důležitou věc. Pokud někdo podstoupí dekarbonizaci vodíkem a zjistí, že motor mu po ní jede prokazatelně lépe (a nejde jen o nějaké pocitové placebo), neměl by se zamýšlet nad tím, jak skvělá je tato služba a že jí bude podstupovat opakovaně, aby ulevil svému autu. Spíš by měl přemýšlet, kde je v motoru ten problém, který je příčinou zakarbonování.